Jak udělat online přednášku, aby studenty bavila?

Od března, kdy jsme se přesunuli z učeben na internet, přemýšlím, jak ty online přednášky udělat co nejlépe. Prostě tak, aby mé studenty bavily a abych je co nejvíce naučil.

Já vím, že na tom není nic převratného. Vždyť takhle by měl přemýšlet každý učitel!

Jenomže distanční forma výuky je něco, s čím většina z nás neměla zkušenosti. Sice jsme se už od začátku pandemie naučili používat různé programy např. MS Teams, ZOOM, Google Classroom, Skype a YouTube, ale s tím, jak vést přednášky na dálku, pořád experimentujeme.

Zatímco na jaře bylo hlavním cílem udělat online přednášky tak, aby alespoň částečně nahradily prezenční výuku, na podzim ji už musí nahradit úplně. (Já jsem v tomto semestru ještě prezenčně neučil.)

Teď na podzim je to přece jen trochu jiné

S návratem do distanční formy se totiž počítalo. Vysoké školy se na tuto variantu celé léto připravovaly. Troufám si tvrdit, že po technické a organizační stránce jsou na tom teď mnohem lépe.

Změna je vidět už na první pohled. Na jaře učitelé své přednášky často předtáčeli a vkládali je studentům do informačního systému. Nyní výuka většinou probíhá v reálném čase.

Nezaujatý člověk by mohl říct, že tu není žádný rozdíl v porovnání s klasickou prezenční přednáškou. Opak je ale pravdou. Rozdíly tu jsou.

V čem je to jiné?

Představte si, že sedíte u počítače a 100 minut mluvíte kamsi do prostoru mezi monitorem a zdí (oknem). Jasně, procházíte tu stejnou látku, ale chybí tu taková ta normální vzájemná komunikace.

Většinou jde o monolog. Pokud studenty striktně nevyvoláváte, máte štěstí, když vám alespoň někdo odpoví. Vlastně jste vděční i jen za to, když vám někdo něco napíše do chatu.

Když přednášíte v učebně, „stačí“, když vidíte obličeje studentů, a víte, na čem jste. Můžete tak tomu přizpůsobit svůj výklad. Můžete pokládat řečnické otázky, abyste vysvětlili to, co se vám posledními dvěma slajdy zřejmě nepovedlo.

Ne nadarmo se říká, že až 90 % komunikace probíhá neverbálně. Lidé snadno poznají – i beze slov -, co si ten druhý myslí. Při online výuce o tuto výhodu přijdete a musíte se spolehnout na odpovědi v chatu. 🙁

I tak chci udělat maximum!

Jedinou možností, jak toho dosáhnout, je vžít se do pozice studentů a zeptat se sám sebe, jestli by mi to takhle vyhovovalo. Ano, jsou to subjektivní pocity. Ale je to pořád lepší než nic.

Pokračuji tak ve filozofii, kterou jsme razili s kolegy už na jaře. Chtěli jsme být ke studentům velkorysí a ohleduplní. K čemu je si něco odříkat pod vousy, když z toho studenti nic nemají.

Možná to tak na první pohled nevypadá, ale online přednáška je výukový materiál, který má studentům pomoci s pochopením látky.

Jak toho dosáhnout v praxi?

Jediná univerzální rada asi neexistuje, protože každý učitel a každý předmět je jiný. Stejně tak se liší i studijní skupiny v rámci jednoho ročníku.

Je rozdíl, když učíte účetnictví absolventy obchodních akademií, nebo absolventy gymnázií. Tomuhle prostě musíte podřídit svůj výklad.

Bývá to hodně náročné. Proto mi dovolte, abych se s vámi podělil o své zkušenosti s tím, co a proč dělám a s jakým výsledkem. Třeba v tom i vy najdete špetku inspirace. V komentáři můžete inspirovat zase vy mě.

1. Přednáším parťákům

Pokud chcete během online přednášky navodit příjemnější atmosféru, představte si, že mluvíte ke svým přátelům, parťákům a následovníkům.

Studenti totiž opravdu jsou vašimi následovníky. Dokonce i támhle ten ještě lehce mutující teenager. On ve vás vidí autoritu a vy v něm možná vidíte sebe, když jste byli v jeho věku.

Tak jako tak, za pár let se může objevit jako váš nový kolega. I proto byste se k němu měli už na začátku jeho kariéry chovat s respektem. Jinak toho za pár let budete litovat.

Povím vám příběh, kterým se moc nechlubím

Tento příběh s výukou na vysoké škole zdánlivě vůbec nesouvisí. Je to ale ukázka toho, jak můžete jednou dopadnout.

Když mi bylo asi 22, tak jsem v Žabinách (v brněnských Žabovřeskách) pomáhal trénovat mladší a starší dorostenky. To bylo v době, kdy prvoligové basketbalistky pravidelně vítězily v ženské lize.

Měli jsme i druholigový tým, který byl složen z dorostenek a z mladších hráček Áčka. Jednou jedinkrát jsem s nimi jel jako hlavní trenér odehrát venkovní zápasy.

Oba jsme prohráli. Přiznávám, že i mými chybami. Hlavně mými chybami.

Největší chybu jsem ale udělal mimo palubovku!

Protože jsem se bál, že ztratím u svých vrstevnic autoritu, snažil jsem se ji vydupat za každou cenu. Např. jsem jim nařídil večerku v deset. Dospělým holkám. Ženám. Reprezentantkám České republiky.

Nechci vás zatěžovat detaily, ale uběhl nějaký čas. Přestože už v Žabinách netrénuji, s většinou těch holek se čas od času potkám.

Proč vám to říkám?

Ani po 13 letech mi některé z nich to chování neodpustily. A já už to nedokážu změnit! Prostě mě pořád mají za toho 22letého blbečka, který jim nařizoval večerku.

Chci tím jen říct, že stejnou situaci můžete jednou zažít i se svými studenty. Jak s touto informací naložíte, je jen na vás!

2. Ukažte studentům lidskou tvář

Nemám teď na mysli, že se jim máte ukázat na obrazovce. Ano, když uvidí vaši tvář, udělá to hodně! Působí to profesionálněji.

Chtěl jsem vám ale říct něco jiného. Ani pro studenty nejsou online přednášky jednoduché a chybí jim tradiční vizualizace z prezenční výuky. Obtížně se jim tak udržuje koncentrace.

Smiřte se také s tím, že toho s vámi na prvních hodinách moc nenamluví. Já to tak alespoň mívám každý semestr. O to víc mě těší, když se kolem půlky semestru konečně rozpovídají. V některých případech mezi námi dokonce vznikne silné pouto a stanou se z nás přátelé.

Prvotní impulz ale musí přijít od vás, jinak tím firewallem neprostoupíte!

Buďte ke svým studentům upřímní. Nebojte se jim přiznat, že s tou technikou válčíte a že byste byli raději, kdybyste se mohli společně potkat v učebně na fakultě. I když se najdou tací, kteří se toho budou snažit zneužít, většina studentů to ocení.

3. Ptejte se a ověřujte znalosti

Během přednášek samozřejmě musíte průběžně ověřovat znalosti studentů, abyste věděli, co opravdu chápou. Dělejte to ale přátelsky. Studenta byste neměli nikdy přivést do rozpaků, nebo ho nějak před ostatními ztrapňovat.

Proto je nenutím, aby mi odpovídali do mikrofonu. Stačí mi, když svoji odpověď napíšou do chatu. Chápu, že se mohou stydět mluvit na veřejnosti.

Ideální je si vytipovat studenta, který by z předchozí komunikace mohl znát správnou odpověď (nebo mu k ní klidně i okatě pomozte). 🙂

4. Dávejte prostor pro otázky (a vysvětlujte)

Studenti nemusí pochopit všechno hned napoprvé. Dejte jim proto prostor, aby se mohli zeptat. Pokud byste to neudělali, zbytek hodiny by pro ně byl trápením.

Když se sami nezeptají, tak jim tu možnost nabídněte.

Já mám osvědčenou tuto větu ještě z dob doktorského studia: „Pokud máte nějakou otázku, nebojte se zeptat. Já jsem tady, a jsem za to dobře placenej, abych vám vše vysvětlil.“ Jde samozřejmě o nadsázku, ale na tvářích studentů to vykouzlí úsměv a prolomí ledy.

S tím také souvisí nezbytná podmínka!!!

Pokud už nějaký student najde odvahu a zeptá se, musíte mu odpovědět. Ať už je otázka, z vašeho pohledu, jakkoliv triviální, odpovězte na ni přátelsky a nepohrdejte jí(m). Jinak se vás už studenti příště nezeptají.

Budete-li studentům pozorně naslouchat, může to mít přínos i pro vás. Nemusíte pak složitě vymýšlet špatnou odpověď do zkouškového testu. To jim ale neříkejte, prosím! 😉

5. Mluvte pomalu

Občas mi někdo napíše, že ty podcasty namlouvám hrozně pomalu, že si to musí zrychlovat. To je bohužel moje slabina, která ale souvisí s profesí učitele.

Ano, namlouvání podcastu se dá zrychlit. Pro přednášku je ale lepší zvolit spíše obrácenou taktiku. Je dobré dát studentům čas na vstřebání výkladu. To je má zkušenost hlavně z výuky zahraničních studentů.

Když jsem před 7 lety začínal s anglickou výukou, byl jsem strašně nervózní. Vím, že ani dnes nemám dokonalou angličtinu a dělám chyby. Už jsem se s tím ale naučil žít.

Tehdy jsem se toho ale hrozně bál. Zvolil jsem proto taktiku, že jim to řeknu rychle, abych to měl rychle za sebou. Výsledek? Studenti tomu nerozuměli. Ne(jen) kvůli angličtině, ale protože to prostě nestihli všechno pochytat.

(Navíc ne všichni erasmáci jsou rodilými mluvčími a i oni zápasí s angličtinou.)

Když jsem jim to ale řekl pomaleji, tak tu stejnou látku většina studentů pochopila hned „na poprvé“. Proto moje osvědčené doporučení zní – mluvte pomalu, dělejte pauzy a dejte studentům čas, aby to dokázali vstřebat.

A je-li potřeba, klidně to stejné zopakujte ještě jednou. Říká se, že každá karavana jede podle toho nejpomalejšího. Nemusíte se tím řídit doslova. Stejně tak se ale neřiďte jen těmi nejrychlejšími a těmi, kteří maturovali z účetnictví! Jsou tu i ti ostatní!

Nenechte se uchlácholit ani pocitem, že si to studenti mohou pustit ze záznamu. Většina z nich to stejně neudělá.

6. Přednášky nahrávejte

V době, kdy je nahrávání přednášek téměř automatické a nezabere vám mnoho času, tak bych dal pomalu trest smrti za to, když učitel přednášku nenahraje.

Vraťme se zpátky k té současné pandemii. Ano, máte pravdu, že jsou teď studenti doma, tak by vám měli věnovat čas a zúčastnit se přednášky. Jenomže, nesuďte den před večerem, nebo knihu podle obalu?

Ve skutečnosti mnozí studenti pomáhají jako dobrovolníci v boji proti koronaviru a neměli bychom je za jejich absenci trestat. Naopak bychom jim měli vyjít maximálně vstříc, aby se mohli na přednášku podívat i ze záznamu.

7. Dokonce i učitelé se mohou usmívat

I když vás studenti nevidí, poznají z vašeho hlasu, jestli se usmíváte, mračíte, nebo je vám všechno jedno.

Když jsem ještě pískal basketbal, tak jsme měli v mechanice pro rozhodčí následující doporučení: „Dokonce i rozhodčí se mohou usmívat.“ To bych nechal tesat do kamene, protože to lze aplikovat snad pro všechny profese. Tedy i pro učitele.

Takže, dokonce i učitelé se mohou usmívat. Úsměv vytváří pocit klidu, přátelství a snáze se vám získají studenti na vaši stranu.

Nemám to sice statisticky ověřené, ale věřím, že učitel, který se během výkladu občas usměje, dokáže svým pozitivním přístupem vyburcovat studenty k lepším výkonům. Pomozte mi to ověřit a taky to někdy vyzkoušejte. Děkuji. 🙂

—-

Vážení kolegové,

to je všechno. Nejde o nějak převratné rady. Jsou to v podstatě maličkosti, které mi však fungují. Sami uvidíte, jestli budou fungovat i vám.

Ať už v mém povídání najdete nějakou inspiraci, nebo zvolíte jinou taktiku, buďte ke studentům, prosím, velkorysí a vstřícní. Děkuji vám za to a přeji hodně úspěchů!

Pavel Semerád