K čertu s mobily u zkoušek na vysoké škole!

Už to zkrátka nikdy nebude jako dřív!

Éra papírových taháků u zkoušek končí. Střídají je moderní technologie, protože s nimi je „dělání“ zkoušek mnohem jednodušší. Stačí test vyfotit – odeslat – chvíli počkat – a pak už jen odpovědi přepsat na papír.

Sbohem taháky v kalkulačkách, v rukávech, kapsách i ty pod sukněmi.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ: Tím rozhodně nechci říct, že všichni studenti podvádějí! Tohle bych si nikdy nedovolil. Pořád existují minimálně tři skupiny studentů.

První skupina k plnění zkoušek přistupuje nadstandardně zodpovědně a poctivě. Tito studenti s plněním zkoušek většinou nemívají problém. Sami si totiž dobrovolně nastudují i to, nad čím jiní mávnou jen rukou.

Na druhém konci jsou studenti, kteří se snaží všechno maximálně „odrbat“. A ti nejlepší z nich se pro dosažení vlastního úspěchu neštítí udělat (téměř) cokoliv. Nezastaví se prakticky před ničím. Ani před disciplinární komisí ne.

Zbytek se nachází někde mezi těmito extrémy.

No a tenhle článek je o těch nej…, sakra, jak já bych je jen definoval. Co třeba takhle. Těm, kteří k plnění zkoušek nepotřebují mít vlastní znalosti ani dovednosti. Stačí jim jen technické vybavení a připojení k podpoře, ať už se tato podpora nachází kdekoliv na světě.

Technologie změnily nenávratně způsob zkoušení!

Bohužel.

Právě zkouškové období patří mezi tu část semestru, kdy se významně navyšují počty studentů, kteří poruší pomyslnou mez a za svůj prohřešek pak putují k disciplinární komisi.

Oni za to vlastně nemohou! To ty blbý telefony, které taháme všude s sebou a čumíme do nich, i když nemusíme, nebo dokonce nesmíme.

Považte sami. Tohle jsou jen střípky z letošního zkouškového období (konkrétně šlo o 2. týden):

  • Kolega přistihl studentku během zkoušky, jak přes telefon komunikuje s někým, kdo jí píše postup řešení, za což ji poslal na disciplinární komisi.
  • Druhá kolegyně zase chytila studenta, kterému odpovědi někdo diktoval přes mikrofon do ucha. I tato věc skončila u disciplinární komise.
  • To já jsem proti oběma břídil. Našel jsem jen v učebně vytištěné fotografie ze zkouškového testu z jiného předmětu vč. doplněných správných odpovědí.

Csss. Tři případy a já z toho dělám bůhví co, že? To jsou ale jen případy, o kterých jsem se nějak dozvěděl. Těžko říct, kolik takových případů bylo… A je to skutečně důležité?

K čertu s mobily u zkoušek!

Dnes není umění učitele podvést. Upřímně řečeno, většina učitelů se o tom NIKDY nedozví. Ve skutečnosti si mnoho mých kolegů ani nedokáže představit, jak moc se doba změnila.

Právě ty fotografie zkouškového testu byly z předmětu pana profesora, který je už 3 roky v důchodu. Když jsem mu je předával, tak nedokázal pochopit, jak je to vůbec možné. I když mu prý začínalo být podezřelé, že se mu od 2. termínu neobvykle zvýšila úspěšnost.

Ano, můžete být v klidu – tyto učitele snadno obelstíte!

Že si za to můžeme sami, když dáváme stejné otázky? To je trochu chabý argument, nemyslíte?

Opakování otázek se nedá zabránit. Platí to i u testů na počítači, které sice dokážou měnit pořadí otázek i případných odpovědí, ale jejich „originalita“ závisí na počtu otázek v databázi. (Kdo má ale pořád vymýšlet nové a nové otázky?)

O to víc mě štvou ty mobily?

Možná přeháním! Vždyť i my jsme v digitálním pravěku sepisovali otázky po vyjití z učebny. Ale použití mobilních telefonů je prostě zu viel a je to zakázané! A já na to upozorňuji studenty před každým zkušebním termínem.

K čemu je totiž zkoušení, když test vyfotíte, pošlete přes messenger kamsi do tramtárie a během několika minut vám kumpáni pošlou správné odpovědi. To nemá se zkoušením vůbec, ale vůbec nic společného.

Vždyť to ničí vztah mezi učiteli a studenty mnohem víc než otázka, jestli jsou přednášky povinné. Ničí to jejich důvěru i snahu dosáhnout společně těch nejlepších výsledků.

A hlavně je to nefér vůči těm, kteří zkoušku vypracovávají sami. Všichni studenti by měli mít zajištěny rovné podmínky, což zcela evidentně nemají. Bohužel, i to je život na vysoké škole!

Jak bojovat proti mobilním telefonům u zkoušek?

Češi často podvádějí z odporu k biflování. Na západní studenty platí motivace, na východní jen sankce. [Tomáš Foltýnek  v rozhovoru pro Universitas]

Vrátíme se k ústnímu zkoušení?

Podvody, které jsem popsal, byly u písemného zkoušení. Podvádět se dá ale díky sluchátkům i během ústní zkoušky. Jeden takový případ řešila Univerzita Palackého – studentce během státnic diktoval odpovědi její tehdejší přítel.

Riziko podvodů u ústního zkoušení je přesto nižší než u písemných testů. Proto jsem začal zkoušet i ústně. Pokládám celkem jednoduché otázky. Studentů se ptám na nějaký praktický problém, při jehož řešení mohou prokázat své znalosti.

Inspiroval jsem se tím u zkušenějších kolegů, kteří rovněž považují ústní zkoušení za jeden z nejúčinnějších způsobů, jak ověřit skutečné znalosti studenta.

Ano, tato forma má i své odpůrce. U předmětů s několika sty studentů v ročníku je to administrativně velmi náročné. A co si budeme namlouvat, ústní zkoušení je subjektivní (a obtížně přezkoumatelné). Podle mě je to však o důvěře k učiteli.

Nebo budeme ztěžovat zadání?

No tak každý rok ztížíme zadání, až budou pro poctivé studenty zcela neřešitelná a bude je to odrazovat od čisté hry. Vždyť jim dáme jasný signál, že ty testy správně zodpovědí jen podvodníci, kteří si to navzájem nadiktují.

Anebo můžeme na podvodníky nastražit důmyslnou virtuální past?

Přesně to udělal jeden profesor. Sám pod smýšleným profilem nahrál na studentský server odpovědi na nesmyslné (=neřešitelné) otázky, které pak položil u zkoušení svým studentům.

Ti, kteří odpovídali poctivě, neměli prakticky šanci jakkoliv odpovědět. I tak odpověď ze serveru (nikde jinde ty odpovědi nebyly) opsal slovo od slova každý sedmý student.

[Tohle bylo na webu Novinky.cz, takže věřte – nevěřte. :)]

Je to jedna z možností, jak odhalit podvodníky. I když pořád nevím, jestli právě toto je podstata zkoušení. Proto jsem spíše zastáncem toho ústního zkoušení.

Co si o tom myslíte vy?

Ať už si o tomto tématu myslíte cokoliv, budu rád, když mi do komentáře napíšete svůj názor. Za každou odpověď vám předem děkuji!

Pavel Semerád

PS. Pokud si myslíte, že jen závidím studentům možnosti, které jsme my při studiu neměli, máte možná pravdu. Ale třeba taky ne… 🙂 Podvody s mobily u zkoušek byly už za nás, jen to nebyl takový fenomén.

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu.

komentářů 10

  1. Osobně nevidím v používání mobilů a jiné techniky k podvádění problém. Vadí mi podvádění samotné, to ano, ale jestli to podvádění probíhá pomocí mobilů nebo pomocí jiných prostředků, to už je podle mě nepodstatné.

    Můj přístup k boji proti podvádění u zkoušky stojí na několika zásadách:

    1) Těžký zápočet spočívající v domácí práci, pro každého studenta jiný. Je dobře zvládnutelný, pokud na něm student pracuje, ale je natolik náročný, že tu práci za studenta nebude nikdo chtít dělat. A z druhé strany natolik odpovídá obsahu předmětu, že pokud už student zápočtové úlohy vyřeší, tak té nejdůležitější části problematiky porozumí i prakticky.

    2) Jednoduchá zkouška. Z mé strany nevidím smysl v tom, aby se student naučil teorii nazpaměť a vzápětí po zkoušce ji zapomněl. Místo toho zkouším principy a koncepty. Student, který udělal zápočet poctivě, to bez problémů zvládne zodpovědět, protože si ty principy a koncepty zažil, takže nemá důvod pokoušet se podvádět. V tomto smyslu je zkouška „jenom“ druhým ověřením, že zápočet byl dělán poctivě.

    3) Mnoho (vyšší desítky až nižší stovky) připravených otázek, ze kterých písemku poskládám tak, aby průřezově pokrývala celé téma. Je to možná pracnější na přípravu, ale dá se to dělat iterativně (každý semestr přidám deset otázek) a velmi to usnadňuje tvorbu odlišných zkoušek – stačí jinak poskládat otázky. A jako bonus to brání některým typům podvodů: No tak co, že si studenti písemku vyfotili? Stejně už v této podobě nikdy v budoucnu nebude, vždy tam bude jiná sestava otázek. To už by se podvádějící musel naučit ty otázky všechny – a tím by vlastně stejně splnil to, co se po něm chce.

    4) Když zkouším, tak na průběh zkoušky dohlížím. Nesednu si někam s novinami, ale obcházím a kontroluji. Podobně jako student má povinnost se na zkoušku připravit, já mám povinnost udělat vše pro to, aby byla poctivá. Pokud někdo uspěje s podvodem, je to zrovna tak moje vina jako jeho.

    Za těchto okolností nemám s podváděním ani u písemné zkoušky problém. A pokud se někomu přesto všechno podaří mě obelstít a zkoušku dokončit podvodem? Budiž mu to přáno – musel tomu věnovat tolik úsilí a vynalézavosti, že si ten „úspěch“ zaslouží.

    1. Naprosto souhlasím s Pepou.
      Pár těch zfixlovaných zkoušek už jsem zažil. Kdyby CHTĚLI, VŽDY mohli fixlování zabránit, ale zkoušející (z různých důvodů) se na to vykašlali.
      Myslel jsem, že už jsem viděl všechno, ale člověk se pořád učí a písemná zkouška, kde „čistá“ byla jenom první řada, zbytek tablety na klíně, (odhaduji) každý desátý dělal zkoušky za někoho jiného, paní vedle mě (ruce až k lokti popsané drobným písmem) do mě pořád ryla loktem, ať jí napovím, že to nemůže přečíst 😀 , překvapila i mě.
      Upřímně, zkouška odpovídala kvalitě výuky. Jak se říká: jaká data, takové výsledky.

      1. Děkuji, Tomáši, za Váš komentář. Zkoušení je zkrátka boj o hledání těch správných dat ve správnou chvíli. 😉 To, že se do první řady nikdo moc nežene, je často vidět i na přednáškách. Máte však pravdu, že někteří učitelé zkontrolují důkladně právě první řadu, ale na další řady už jim „nezbývá“ čas (nebo prostor na projití). Sám jsem zažil zápočet pro 170 studentů v místnosti s kapacitou 180 míst. V takových případech je kontrola téměř „zbytečná“. Přesto bych si nedovolil tvrdit, že zkouška obecně odpovídá kvalitě výuky. „Kvalita“ závisí na mnoha jiných faktorech.

        1. ad „… zkouška … kvalitě výuky“
          Samozřejmě. Měl jsem na mysli pouze tu konkrétní zkoušku.

          A ano, byl to přesně případ „pět oborů, sto studentů, sto míst, poslední termín“.

          1. V tom případě už chápu, co máte na mysli. Ještě bych ve Vašem výčtu doplnil „jedna učebna a jeden učitel“. Takové termíny jsou také, ale nějaké větší ambice na férové konání zkoušky bych si při nich nedával. Váš popis v předchozím příspěvku to krásně vystihuje.

    2. Děkuji Vám, Pepo, za sdílení Vašeho přístupu ke zkoušení.
      Zcela určitě se shodneme na tom, že nemá smysl bazírovat na teorii, aniž by ji student dokázal využít při řešení praktického problému (ale jsou předměty, které jsou výjimky). Na stejném principu stojí i moje zkoušení.

      S tím hlídáním máte také pravdu. Nic nenahradí průběžnou kontrolu, i když se vzrůstajícím počtem studentů na termínu je kontrola jedním člověkem jen preventivní.
      Dovolím si trochu polemizovat s možnostmi vymýšlení nových otázek. Vzhledem k tomu že učím daně, tak se nám „teorie“ mění i několikrát ročně. Je proto vždy potřeba reagovat na změny, protože mají přímý vliv i na aktuálnost zkušebních otázek. Někdy je jich i více než 10. 😉

      A konečně k Vašim podmínkám zápočtu. Tuto možnost jsem jako student sám zažil. Průběžné plnění zadané úlohy a její konzultace přímo s vyučujícím může významně snížit pokusy o podvod. Nikoli však zcela. Jednak to nemůžete udělat u cvičení, kde studenti řeší během semestru nesourodá témata (silniční daň, daň z nemovitých věcí, daň z příjmů a DPH), a potom jsem zrovna včera na toto téma publikoval video o psaní prací na zakázku (ghostwriting). Tento typ podvodů se netýká jen závěrečných prací ale i seminárek. I když jim tedy práci kvůli pracnosti nevypracuje spolužák, stále si mohou najmout externího dodavatele (ghostwriter). S ním pak mohou konzultovat vývoj práce, takže jsou schopni reagovat i na Vaše otázky. Případné připomínky pak přepošlou k zapracování dodavateli.

      Přes to všechno chci věřit, že si většina studentů plní své studijní povinnosti sama. A pokud už se někomu podaří projít sítem vysoké školy, je tu ještě praxe, která ho prověří mnohem lépe než já jako učitel.

      1. Myslím, že nejsme v zásadním rozporu, ale raději upřesním:

        1) Moje velká výhoda je, že mám „malý předmět“, takže ho zvládnu uhlídat sám. Ale zažil jsem i větší předměty (150+ studentů na termín) a řešení problému „moc studentů na jednoho učitele“ je velmi jednoduché – stačí přibrat na hlídání další učitele a případně to vylepšit ještě více variantami otázek…

        2) Ale i u těch daní je jistě spousta otázek, kde se praxe nemění každý rok. Co brání tomu, tyto otázky nechávat a průběžně („10 ročně“) přidávat další takové? Ta dostatečně velká zásoba na to, aby každá zkouška byla jiná, se nashromáždí dost rychle.

        3) Nemohu vyloučit, že si někdo zaplatí někoho, kdo za něj splní můj zápočet. To je jasné. Ale jsem spokojen s tím, že ho to vyjde zatraceně draho (těch úkolů je docela dost), budou se mu velmi obtížně shánět řešitelé (jde o vysoce specializovanou záležitost), udělá to max. jeden student za semestr (druhé řešení od téhož řešitele poznám) a dotyčný podvodník pak neudělá zkoušku, protože nezíská ty schopnosti, které na těch úlohách získat měl.

        Uznávám, mám to do jisté míry ulehčené charakterem svého předmětu. Ale jsem přesvědčen, že minimálně některé aspekty mých protipodvodnických technik jsou aplikovatelné obecně. No tak nebude účinnost 99 %, ale jen 90 % nebo 60 %. Pořád lepší než 0 %, ne?

  2. Souhlasím s Vámi, že čím více je učitelů u zkoušky, tím větší mají šanci odhalit případný podvod. Učitel ale není policista a i policista působí hlavně preventivně. Ale i kdyby se Vám podařilo minimalizovat podvody „jen“ o 1 %, tak to má smysl. Když totiž během zkoušení odhalíte podvodníka, tak si (třeba) ostatní dají pozor, aby nedopadli podobně. Slabší povahy to vzdají úplně a platí to i pro další termíny. 🙂

    S těmi daněmi máte pravdu. Teď mi navíc nahrála změna sazeb DPH u piva, takže myslím, že stačí použít náhodnou variantu konzumace a zamotá to hlavu téměř komukoliv.

    Ty Vaše semestrální práce jsou dobrá věc. Jestli je někdo opíše, není až tak důležité. Jejich opravdovým přínosem – který v nich vidím – je v tom, že studenty připraví nejen na zkoušku, ale hlavně jim ukážete praktické využití znalostí. Jestli je pak v budoucnu využijí, záleží jen na nich.

  3. Z druhé strany barikády, na straně studentů. Mně osobně to přijde velmi nemorální a vlastně dost na hlavu, když jsem si školu zvolila, tak jsem počítala s tím, že to nebude zadarmo a budu se muset něco učit a většinou toho bude hodně a bude to náročné.
    Na druhou stranu mám vždycky pocit, že vyučující chce, abychom to zkoušku udělali. Jsem na oboru s velkým množstvím studentů, takže moc dobře vím, že řada na to jde po svém, ale říkám si, že mi do toho nic není a nikdy bych na nikoho nežalovala, sama si sednu radši do první řady, tam je nepravděpodobné, že do mě bude někdo šťouchat loktem a chtít výsledek výpočtu vlastní frekvence :). Osobně jsem velmi vděčná za přístup ke vzdělání a doufám, že i v budoucnu nebude zpoplatněno, už dnes je těžké být na denním studiu při škole a po brigádách dát dohromady těch 10 000, ze kterých se dá v Brně rozumně žít. Co se týká opisování u starších profesorů a docentů tak je mi to líto asi ještě víc, co jsem měla štěstí poznat u zkoušek ty na své škole, byly to lidsky neskutečné férové a hodné osoby a k tomu kapacity ve svém oboru.

    1. Děkuji Vám, Míšo, za komentář. Vyučující mají opravdu zájem, aby studenti jejich předměty zvládli a aby byli úspěšní i v budoucnu. Zkoušku vám sice nemohou dát úplně zadarmo, ale úspěšní „absolventi“ jsou jejich nejlepší vizitkou. A čím víc je učitel zkušenější (starší), tím více vidí ve studentech své následovníky a má radost z každého úspěchu. Je to takový začarovaný kruh. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *