Proč preferuji ústní zkoušení?

Posledních 10 let začínám ve většině předmětů první přednášku nějak takto:

Vážení a milí studenti, jmenuji se Pavel Semerád a je mojí milou povinností provést vás světem účetnictví a daní… Zápočet bude písemný, zkouška ústní…

Cože, zkouška bude ústní?!!!

Možná tímto jdu trochu proti proudu, což mi někteří studenti dávají najevo protaženými obličeji. Podle mého názoru se ale jedná o standardní formu zkoušení, přestože je válcují písemné testy.

Proč zkouším ústně?

Poprvé jsem ústní zkoušení zavedl v předmětu Finanční účetnictví v AJ, který jsem garantoval na Mendelově univerzitě v Brně.

Důvody byly dva:

Za prvé. Každý semestr jsem míval ve skupině hodně Erasmáků a studentů, kteří pocházeli i ze států mimo Evropu. A tak jsem si s nimi chtěl o různých přístupech k účetnictví trochu popovídat.

Popovídat (až) u zkoušky? Není to pozdě?!

Chápu vaše rozhořčení. Vážně jsem se o to snažil už během semestru.

Ale (nepřítomný) pohled pod stůl právě ve chvíli, kdy měl student možnost „vyniknout“ a zodpovědět otázku, většinou končívalo trapným tichem. Když jsem měl štěstí, tak ho přerušila jen skupina dlouhodobě spolupracujících studentů.

No a protože jsem nevěděl, jestli je to jen tím, že se nedokážu dobře zeptat, nebo jestli to student prostě neví, chtěl jsem tomu přijít na kloub. To byl ten druhý důvod.

Výhody ústního zkoušení

1) Dokážu odhadnout znalosti studenta

Nevím, jestli si to jen nenamlouvám, ale většinou hned po první otázce a způsobu odpovědi na ni, dokážu odhadnout výsledek zkoušení.

Nikdy však nepokládám jen jednu otázku, vždyť co kdybych se zrovna netrefil. Každému položím 3 otázky a k tomu dávám i doplňující a návodné otázky.

2) Ústní zkoušení pomáhá zvládnout i okno

Právě vhodně položené návodné otázky mohou studentovi pomoci dosáhnout lepšího hodnocení.

Ne, nedávám zkoušky zadarmo. To zase ne!

Snáze se mi ale daří nacházet skutečné znalosti studenta a mám možnost mu napovědět, když má okno. To u písemného zkoušení nelze.

3) Zkoušení je většinou rychlejší než opravování písemných testů

Záleží samozřejmě na formě písemného zkoušení, ale přijde mi, že je to ústní rychlejší. Do celkového času „opravování“ musíte totiž započítat i dobu vkládání otázek a případných odpovědí do počítače nebo tisk formulářů a také „hlídání během zkoušky“.

4) Eliminují se podvody během zkoušky?

Myslím, že ano. Minimálně se tím možnosti podvodů ztíží. Nenápadně kontroluji i sluchátka. Zvyšují se tím i nároky na koncentrovanost studenta během zkoušky. (Má to ale i nevýhody. O nich budu psát za chvíli.)

5) Studenti trénují mluvení

Někdy mě až překvapuje, kolik zkoušek je dnes jen čistě písemných (to za mě nebývalo). Chápu to u předmětů, kde je v ročníku několik set studentů. Ale právě proto by měly být i předměty, kde studenti u zkoušky mluví.

Pak totiž přijdou ke státní závěrečné zkoušce, mají vyjádřit myšlenku a ejhle, problém. Jasně, toto lze trénovat i při obhajobě projektů během studia. Obhajoba týmových projektů bývá ale většinou v režii toho nejukecanějšího člena a ostatní se do povídání moc nehrnou.

Ne, nedělám si iluze, že bych 10minutovým zkoušením nahradil rétorická cvičení. Jde ale o to, aby si to studenti mohli vyzkoušet. (Možná je to moje naivní představa, kdoví.)

Nevýhody ústního zkoušení

1) Ano, ústní zkoušení je subjektivní a obtížně přezkoumatelné

Tím, že ze zkoušky nebývá žádný záznam, je téměř nemožné provést přezkum. To je jeden z hlavních rozdílů v porovnání s písemným zkoušením.

Navíc u některých předmětů, které jsou zahrnuty např. do nějaké akreditace – napadá mě ACCA, je možné právě a jen písemné zkoušení.

2) Studenti si ty otázky (stejně) řeknou

Bylo by naivní myslet si, že se studenti k mým otázkám nedostanou. Hned, jak jeden z nich vyjde z místnosti, sesypou se k němu spolužáci a snaží se ho maximálně vytěžit. To bývalo i za mě, takže mě to nijak neznepokojuje. 😉

Výhodu mají ti, kteří jedou až v závěru pelotonu, po čase se totiž otázky začnou opakovat. Na druhou stranu, dokážu si poradit i s tím. Jak to dělám, si ale nechám pro sebe. Sorry.

3) Výhodu mají extroverti

Mírnou výhodu mohou mít ukecanější studenti. Zvláště pak ti, kteří dokážou okecat prakticky cokoliv. Naopak introvertům nemusí ústní zkouška úplně vyhovovat.

I toto se snažím eliminovat vhodně položenými otázkami. Můžete totiž okecat všechno, ale když vaše odpovědi stojí na vodě, není snadné odhalit skutečné znalosti. Na druhou stranu, áčka ode mě dostávají (i) studenti méně hovorní, ale se znalostmi.

Zkoušet, nebo nezkoušet ústně?

Pokud se nejedná o specifické případy (např. o zdravotně znevýhodněné studenty, nebo požadavek akreditace), bývá ústní zkoušení pro studenty hlavně zpestřením. Mně navíc vyhovuje, protože je realizovatelné prakticky kdekoliv.

Souhlasím ale s tím, že by se do celkového hodnocení mělo promítnout i něco dalšího, aby výsledná známka nebyla postavena jen na jedné formě ověřování znalostí.

K tomu mi ale slouží zápočtová písemka a navíc studenty „odměňuji“ i za jejich aktivitu ve výuce. Takže i s touto kritikou se dokážu celkem jednoduše vypořádat.

Samozřejmě nechci vám tuto variantu zkoušení vnucovat, chápu, že nemusí vyhovovat každému. Já v ní ale (zatím) budu pokračovat.

Přeji všem úspěšné zkouškové, ať už ověřování znalostí probíhá jakkoliv.

Pavel Semerád