Snad v každé závěrečné práci se tu a tam objeví nějaká chyba.
Tu překlep.
Tu pravopisná chyba.
Tu věta, nebo (dokonce) celý odstavec, do kterého se autor zamotal.
Když se jedná o přiměřené množství chyb, lze to i se skřípěním zubů nějak přejít. Když se ale takových chyb nahromadí spousta, komplikuje to nejen čtení a orientaci v textu, ale obvykle si to oponenti nenechají pro sebe. I to vám pak může zbytečně zkomplikovat obhajobu.
V tomto článku jsem pro vás připravil několik bodů, které by vám měly pomoci zlepšit češtinu v písemném projevu. Využít je můžete i pro jiné světové jazyky.
1. Čtěte! Čtěte cokoliv, ale čtěte!
Ať už si chcete jen rozšířit slovní zásobu, nebo se toho více dozvědět o vašem oboru, bez čtení se neobejdete. Ne nadarmo říkám, že každé psaní začíná čtením.
Nejlepší jsou knihy a články, které jsou psány spisovnou češtinou a které procházejí přes jazykového korektora. I když ani to není známka 100% bezchybného textu, je to rozhodně lepší, než když nasáváte češtinu jen z neautorizovaných diskuzí na internetu.
Pravda, diskuze snesou všechno – od vyjímky až po by jsme/by jsi (správně je výjimka a bychom/bys). Pokud ale píšete odborný akademický text, rozhodně se všem patvarům vyhněte.
2. Před odevzdáním si to po sobě několikrát přečtěte!
Každý text, který někam odešlete, byste si měli po sobě přečíst. Když už nic jiného, využívejte kontrolu pravopisu ve Wordu. Při psaní e-mailů (email je to v angličtině, v češtině to znamená barva) vám mohou pomoci i některé prohlížeče.
3. Dejte to přečíst i někomu jinému
Autorská slepota se nikomu nevyhýbá. Proto zvláště u delších textů, na kterých vám záleží, požádejte někoho jiného, aby si to po vás přečetl.
Sám vím, že ještě v průběhu doktorského studia bylo moje písemné vyjadřování příšerné.
Měl jsem ale svého anděla strážného – moji současnou ženu, která si po mně vždy ty pasáže trpělivě přečetla a zvýraznila mi v nich chyby. Už po její první jazykové korektuře si toho všiml můj školitel, který mi s úsměvem na tváři oznámil, že už je to mnohem čtivější.
To samé doporučuji i vám.
Osoba, která to bude číst, nemusí být odborníkem na váš obor. Stačí, když vám vyznačí pasáže, které nedávají smysl, nebo obsahují zcela jasné pravopisné chyby. Pokud nikoho takového ve svém okolí nemáte, můžete využít placenou korekturu.
4. Pište pravidelně (klidně do šuplíku)
To nejlepší, co jsem pro sebe mohl udělat, abych si zlepšil psaný projev, je pravidelné psaní tohoto blogu. Musím přiznat, že když jsem začínal, bylo to pro mě hodně těžké. První články jsem psal i několik dní. Dnes mi stačí pár hodin a článek pouštím do světa.
Výrazně se však za těch 6 let zlepšilo mé vyjadřování. Jsem si vědom, že ani tak mé psaní není dokonalé, ale každým textem, který vytvořím, se to zlepšuje.
Takže pokud i vy máte alespoň trochu volného času, pište si i jen tak pro radost do šuplíku. Když budete zvyklí psát, zlepší se i psaní vašich akademických textů. To vám slibuji!
5. Pište kratší věty a dělejte kratší odstavce
Aby váš čtenář neztratil niť při čtení, ulehčete mu to.
Pište kratší věty. Dlouhá souvětí zvyšují riziko, že se do toho zamotá nejen čtenář, ale i vy. Obzvláště lahůdkami jsou vztažné věty. Jednou jsem těch „který/která/které“ napočítal 5 v jedné větě. To se vážně nedalo přečíst napoprvé.
Dělejte kratší odstavce. Další lahůdkou, se kterou se s železnou pravidelností setkávám, jsou celostránkové odstavce. Pokud chcete mít přehledný text, každý odstavec by měl vyjadřovat jen jednu myšlenku, která je rozvinuta dalším odstavce.
I když nikde není stanoveno, jak dlouhý by měl být jeden odstavec, doporučuji vám délku max. 10-12 řádků. Pak nekompromisně udělejte nový odstavec. Sami uvidíte, že ten text bude vypadat lépe.
—
Jak vidíte, trénink dělá mistra. Tak už žádné výmluvy a pusťte se do čtení…
Přeji vám, ať vám jde psaní od klávesnice,
Pavel Semerád
