– Adresát neznámý. –
– V článku nepopisuji žádnou konkrétní osobu ani událost.
Jakákoliv podobnost je čistě náhodná. –
Takže, pište si. Pokyny k online zkoušce jsou následující:
Student je povinen mít během ústní zkoušky předpažené ruce v takové výšce, aby na ně zkoušející po celou dobu viděl.
Já: Pane kolego, nemohly by mít slabší povahy jen ruce za zády?
Student je povinen nasměrovat kameru tak, aby po celou dobu zkoušky snímala tvář studenta, jeho pracovní prostor a monitor počítače.
Já: Paní kolegyně, viděla jste někdy nějakou vestavěnou webkameru, která by tohle dokázala?
Použitá kamera musí být ve Full HD rozlišení a během zkoušky je zakázáno používat mobilní telefon.
Já: Pane kolego, vím, že je potřeba kvalitní obraz kvůli identifikaci studenta a vím, že jsou někteří studenti schopní utratit (deseti)tisíce korun za větší nesmysly než je kamera s Full HD rozlišením.
Ale co mají dělat studenti, kteří na takové zařízení nemají dostatek financí, nebo jak mají vyřešit celosvětový výpadek s kamerami (a mikrofony), který tu už byl na jaře.
Nechci být vůči vám nezdvořilý, ale vážně by nemohli využít mobilní telefony? Mnohé z nich mají dokonce lepší parametry než levnější webkamery. Tak jako tak, službu udělají stejnou.
Mohl bych jmenovat spoustu dalších pokynů, příkazů, zákazů, pravidel a nařízení.
Já to chápu, že je to kvůli kontrole během zkoušky. Ani myš nám nesmí uniknout. Ruku na srdce, jste takto důslední i při zkoušení v učebnách? Možná ano.
Jen si říkám, jestli nestačí:
- že jste rozšířili portfolio testových otázek a zkrátili čas na odpovědi,
- že jste studenty vzdělávali celý semestr s vypnutou kamerou a vaši tvář znají jen z 10 let staré fotky v informačním systému,
- že jste z 10 cvičení udělali jedno s odůvodněním, že si to přece můžou pustit ze záznamu, přitom v některých případech se ani záznam nedělal,
- že se někteří na online výuku vykašlali úplně, protože si studenti mohou přečíst skripta a komu by to nestačilo, může si přečíst doporučenou literaturu ze sylabu.
Chápu Váš argument, jsou to přece vysokoškoláci (i ti v prváku), nebudeme je přece vodit za ručičku. Ať se to naučí, kde chtějí. Nás zajímají jen jejich znalosti. Jen si říkám, byli k Vám takto striktní i Vaši vyučující? Možná ano.
Hele, já vím, co někteří studenti dokážou…
Vím, že někteří opíšou cokoliv a kdekoliv. Seminárky i zkoušky. Seminárky za ně dokonce píšou jiní. Během zkoušek se neštítí použít vzdálené podpory v mobilu nebo ve sluchátku.
Vím, že jim doma nemůžete stát za zády a tak máte právo v každém z Vašich studentů vidět potenciálního podvodníka. Všechny studenty do jednoho?!
Tedy i Vaši dceru, která studuje na jiné fakultě? Nebo na tu jedinou je spoleh. Ta jediná nepodvádí? Ale kdybyste viděl její spolužáky, tak ti… já vím, mohou být úplně stejní!
Nechci zlehčovat toto téma, protože je důležité!
V žádném případě si nedovoluji zpochybňovat a znevažovat názory mých (zkušenějších) kolegů. Netvrdím ani, že bychom měli zcela rezignovat na férový průběh zkoušení. Učitelé mají i nadále právo studenta vyhodit, pokud nesplní minimální požadavky.
Jen si myslím, že jen kvůli tomu, že čelíme zcela nové situaci, nemusíme dělat ze studentů hned mukly a nemusíme nabourávat jejich osobnost a soukromí víc, než je nutné.
I proto bych vás chtěl požádat o trochu shovívavosti a nadhledu. Nebo si opravdu myslíte, že si s těmi Vašimi zákazy neporadí a nenajdou skulinku, jak je obejít?
Je otázkou, jestli to chceme?
Víte, jak je jednoduché nasnímat jednu stranu obličeje a do druhé si dát sluchátko?
Víte, jak je jednoduché dát si vedle monitoru třeba notebook nebo tablet, který nesnímá kamera a kam jim mohou kumpáni posílat správné odpovědi?
Víte, že si ty otázky mohou vyfotit a do příště si na ně připravit správné odpovědi? Nebo máte tolik otázek, že můžete dávat na každý termín úplně nové?
Víte, že dnes existují i programy na vzdálenou správu počítače, a že ty odpovědi, které se zobrazují na monitoru, může ve skutečnosti vyplňovat někdo úplně jiný?
Otázkou je, jestli to chceme?
Jestli chceme, aby nás studenti (ne)vědomě podváděli a jestli chceme vytvořit dvě samostatné skupinky, jejichž členové se budou plácat po ramenou a vzájemně se přesvědčovat o své (ne)dokonalosti?
Učitelé za to, že vymýšlejí čím dál složitější zkušební podmínky a testy, a studenti za to, jak skvěle dokážou s učitelem vyd*bat.
Je to opravdu smysl vzdělávání na vysoké škole?
Asi jsem snílek a mnozí z vás se mnou nebudete souhlasit. Máte na to právo, já Vám je neberu. To bych si nedovolil.
Jen si myslím, že jsme všichni na jedné lodi. My, ti „zkušenější“ (učitelé), pomáháme našim následovníkům (studentům) porozumět NAŠEMU oboru.
Mně se to slovo následovník líbí, protože krásně popisuje to, o čem studium je. O výchově nové generace. Nebo jak byste slovo studium definovali vy?
Já zkrátka věřím v to, že když se všichni budeme chtít tomuto cíli alespoň přiblížit a nebude našim cílem jen boj o papír s titulem, tak bude jedno, kde a jak ty zkoušky proběhnou. Máme to ve vlastních rukou.
Jak to proběhne u Vás?
Jako v kriminálu, nebo jako na vysoké škole?
Přeji všem úspěšné zkouškové!
Pavel Semerád
AMEN !