Budeme čelit během zkouškového hromadným podvodům?

Už skoro dva měsíce jedeme v distančním módu. I přes otevření univerzit pro jednotlivce, kteří společně nemohou vytvořit větší než 5člennou skupinu, je jasné, že i zkoušení proběhne online.

Minimálně zahraniční studenti, tedy i Slováci na Slovensku, se do České republiky bez povinné karantény (nebo negativního testu na COVID) nedostanou.

Už delší dobu si proto pokládám otázku, jak to všechno udělat, aby vše proběhlo v pohodě a aby nikdo neměl pocit, že byl znevýhodněn nebo poškozen. Ani učitelé. Ani studenti.

Začněme studenty

Ačkoliv si ze začátku většina nedokázala představit, jak bude vypadat zkouškové období a státnice, myslím si, že jsme tuto informační válku ustáli a představy získaly jasnější obrysy. Každý student by měl už vědět, alespoň rámcově, co ho čeká.

A co ho jako čeká?

Technicky řečeno – zkouškové období do konce srpna (někde ještě o pár týdnů déle).

Prakticky řečeno – online blázinec z domu nebo z jiného studentem vybraného místa. Zkoušení v písemné nebo ústní podobě přes MS Teams, nebo přes Skype. Pevně věřím, že se s tím ale současná generace studentů úspěšně vypořádá.

Přesuňme se ale k učitelům.

Proč k učitelům?

Protože jsou během zkouškového také důležití?! 🙂 To oni mají právo ověřovat a hodnotit znalostí studentů, které během semestru nabyli nebo měli nabýt. Jenomže, jejich postavení není tak neochvějné, jak se mohlo zdát ještě v minulém semestru.

Proč? Vždyť jen pošlou studentům zadání, počkají na výsledek a ten pak opraví.

Ano, přesně tak jednoduché to je do chvíle, než si uvědomíte, že tu stejnou písemku už na příštím termínu dát nemohou. V podstatě už nikdy ji dát takovou nemohou.

Proč? Protože existují určité servery, které překypují nejrůznějšími variantami přepsaných, vyfocených nebo jinak získaných písemek. Najdete tam „všechny“ dostupné materiály do konkrétních předmětů a ke konkrétnímu učiteli. Často jsou zde ke stažení i řešení.

Bóóóže, tak vymyslí další otázky, ne?

Věřte mi nebo ne, ale vymyslet písemku, aby měla hlavu a patu a při tom aby ji studenti zvládli udělat, to není práce na 10 minut. Vyžaduje to promyšlenou strategii a také obrovskou zásobu špatných odpovědí v případě testových variant. A ani ta není bezedná.

Nakonec skončíte v kruhu. Když pak při desáté variantě písemky zjistíte, že vás nic nenapadá a při tom se neobvykle zvýšila úspěšnost studentů (vlastně už jste dva termíny po sobě nikoho nevyhodili a nejhorší známka je C), na optimismu vám to nepřidá.

Ne, že byste neměli radost, že jsou studenti úspěšní. To zase ne!

Navíc to byli sami učitelé, kdo studentům (nevědomky) předal zcela legálně kompletní databázi otázek. Tak co si stěžují?! Máte pravdu. Je to tak!

Učitelům tak zůstanou jen vzpomínky na doby, kdy u prezenčních zkoušek v učebnách mohli strašit studenty disciplinárkou, pokud si test vyfotí.

Drobnou výhodu mají učitelé v předmětech, kde dochází k pravidelným změnám (např. v mých daních). Za rok nebo za dva už ty  „materiály“ budou studentům k ničemu. Co ale takoví ekonomové, matematici a statistici? Jak často probíhají změny u nich?

To, co tu popisuji, ale přece není podvod, ne?!!

Máte pravdu. Ten podvod vidím někde úplně jinde. U zkoušení samotného.

Abyste mohli zkoušet online, tedy prakticky řečeno bez stálého fyzického dohledu, musíte studentům věřit.

Musíte jim věřit, že situace, kdy jim nemůžete stát za zády, nijak nezneužijí.

Musíte věřit, že se ve stejné místnosti nebudu ukrývat někdo cizí a že jim nebude napovídat.

Jejda, to je dětinská představa. Dnes už přece existují i softwary, které vám umožní spravovat cizí počítač na dálku. Já vím. 🙁

Nevrátíme se raději k ústnímu (pře)zkoušení?

Chci-li mít jistotu, že student svým odpovědím opravdu rozumí, vidím to jako naprostou nezbytnost. Během rozpravy snadno poznáte, jak reaguje na otázky a co doopravdy ví. Nemám v úmyslu kohokoliv dusit, jen chci všem zajistit férové podmínky.

I proto jsem se v tomto semestru úplně vykašlal na písemné zkoušení. Podle mě nemá moc cenu. Tedy cena, kterou bych do toho investoval – celý set mých otázek – je příliš vysoká.

No tak mi to někdo nadiktuje přes sluchátko do ucha

Pokud vás tato věta v průběhu mého článku napadla, jsem za to rád – byl to můj skrytý cíl.

Vidíte, jak snadné je udělat z učitele hlupáka? Teď už možná chápete moji obavu, jestli nebudeme čelit během zkouškového období hromadným podvodům?

Nikdy dříve totiž nebylo podvádění snazší!

Je ale smyslem studia všechno to nakonec odrbat a opsat?

Možná ano! Dokonce i já jsem dostal od jednoho studenta „neodolatelnou“ nabídku: Hledám zkušeného pomocníka se studiem. Je možné se s Vámi domluvit za finanční odměnu na pomoci při testech?

Odmítnul jsem. Nechci si tady ale hrát na Mirka Dušína. Také jsem studoval a dělal různé věci, které mě zpětně mrzí. Sami však vidíte, čemu budeme muset čelit víc než kdykoliv před tím. Dá se to vůbec zvládnout?

Optimismus, milý synu!

Přes všechno, co jsem zde napsal, chci věřit, že se mýlím a zkoušení proběhne férově. Protože pokud ne, naruší to vztahy mezi studenty a učiteli na hodně dlouhou dobu. Důvěra se totiž nebuduje snadno a ztratit ji můžete velmi rychle. Obnova ze zálohy je často nemožná.

Co tím chci říct?

Nechci se dožít situace, kdy jako v pohádce Tajemství staré bambitky (doporučuji zejména všem tvůrcům daňové politiky) zazní věta: „Spravedlnost zmizela a zůstala jen nespravedlnost!“ To už pak titul nebude mít vůbec žádnou cenu…?!

Bojím se toho!

A co vy? Napište mi do komentáře svůj pohled. Ať už mě budete lajkovat nebo hejtovat, právě stojíme před obrovskou výzvou a je jen na nás, jak se s tím vyrovnáme!

Přeji nám všem úspěšné zkouškové!

Pavel Semerád

3.4/5 - (22 votes)

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 11. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Komentáře: 21

  1. Přidám trochu jiný příběh zase z opačného konce. Nejedná se tedy o zkušenosti z naší školy, ale od mých kamarádek studujících jinde. V jednom případě místo ústních zkoušek (které mohly proběhnout na dálku) změnili způsob zakončení na seminární práci! V druhém případě taková změna proběhla u všech zkoušek bez ohledu na zakončení.
    Přemýšlím, co ty vyučující k tomu vede. Podle mě je to zbytečná práce jak pro studenty, tak ty vyučující, kteří musí, nebo by alespoň měli všechny ty práce přečíst. Nejsem si prostě jistá, jestli tohle má vůbec pro někoho přidanou hodnotu 😀
    Ale třeba ano…jen mě to zarazilo a myslím, že je to zas opačná strana věci, než co popisujete Vy.
    Přeji mnoho sil a zdraví všem.

    1. Děkuji za zajímavé doplnění zkušeností z jiné vysoké školy. Osobně „pouhé“ zadání seminární práce bez jakéhokoliv ověření považuji za nedostatečné. S tím, jak roste počet podvodů s psaním prací na zakázku, by to mohlo mít velmi negativní dopad na skutečné znalosti studentů. Určitá forma přezkoušení je dle mého názoru nezbytná. I kdyby to měla být jedna jediná otázka přes Skype.

  2. Vite, tohle je nestandardni situace pro vsechny. Pracuji na plny uvazek a soucasne studuji denni bakalarske studium. Obor, ktery studuji, v kombinovane forme neni. Samo o sobe je pro me studium velmi narocne. V teto situaci vypracovavam ukoly, ktere bychom za normalni situace nedostali, neb bychom to vyresili na prednasce ci seminarich, kolikrat i do dvou do rana. Z deviti predmetu, ktere v tomto semestru mam, se pravidelne od zacatku karanteny potkavame online pouze se tremi (!) vyucujicimi. Ctvrty se pridal v polovine semestru. Ostatni si nedelaji s vyukou vrasky, poslou seznam ukolu, knih k prostudovani a tim to hasne. Jednoho vyucujiciho nikdo z nas nevidel cely semestr, a to nas ma ucit pro nas zasadni, desetikreditovy predmet. Proc to pisu… Vas text nahlizi skrz prsty na studenty, kteri mohou podvadet, aby si zjednodusili studium, ale ono to ma i druhou stranu mince. Nekdy je distancni prezkouseni pro studenta proste zachrana, protoze vyucujici nefunguje. Musim uznat, ze ja osobne vnimam vetsinu svych vyucujicich jako ferove lidi, kteri si uvedomuji, ze tento semestr je narocny pro vsechny. Nekteri z nich ke zkouskam ci zapoctum pristoupili tak, ze bud poslou zadani a daji nam den dva na vypracovani nebo vychazeji z vypracovanych ukolu a zapocet udeluji za ne. Dle meho je to za techto okolnosti prijatelne reseni pro obe strany.

    1. Nejprve bych rád uvedl, že, pokud s vámi vyučující celý semestr nekomunikoval(i), je něco špatně. Poslat jen seznam literatury a nic víc považuji za současné situace za nedostatečné. Nepopírám, že se na studenty před zkouškami dívám kriticky (to dělám vždy), ale nemyslím, že bych se na ně díval skrz prsty. I já si totiž uvědomuji, jak náročný je pro všechny tento semestr. Přeji proto všem úspěšné a férové zkouškové. 🙂

  3. Já si myslím, že se nic moc nestane, u většiny předmětů jsou vyfocené testy a otázky k dispozici i bez koronaviru, takže žádná změna.
    Navíc jde jen o jeden semestr, takže se to stejně ukáže při státnicích nebo později.
    A za třetí, když se během testu podívám do materiálů, alespoň se něco naučím, ale když ne, už se po té správné odpovědi asi pídit nebudu a nenaučím se nic.
    Jistě je lepší někoho zvýhodnit než někoho znevýhodnit, asi tomu, že někdo dostane lepší známku, nepřikládám takovou důležitost. Já jsem šprt, ale když někdo vedle mě písemku opíše z mobilu, zatímco já jsem se to učil, je mi to teda jedno.

    1. Také si myslím, že testy, které „mohly“ být získány, už k dispozici (většinou) jsou. Rovněž spoléhám na ověření znalostí u státnic. Sám jsem zažil několik zkoušek a zápočtů, kde jsem mohl používat i vlastní poznámky z hodin. Tento způsob zkoušení v omezené verzi také využíváme – studenti mohou mít k dispozici např. nekomentované daňové zákony.

  4. Jsem studentem závěrečného ročníku bakalářského studia. U některých předmětů jsem měl volbu mezi zkoušením z domu nebo ve škole. Pokud jsem měl tedy na výběr, vybral jsem si osobní účast ve škole, ne protože bych chtěl být nějak čestný, ale prostě mi to víc vyhovuje (časový presing u online testů mě doslova děsil).

    Co se týká zmíněných databází testů, rozhodně je nevyhledávám, nicméně pokud se ke mně nějaký ten test dostane před zkouškou, jsem za to rád. Nejde o to že bych se ten test učil nazpaměť, ale že získám lepší představu o tom, jak bude ona zkouška probíhat a lépe pochopím, co po mě zkoušející chce. S tím podle mě souvisí velký problém vysokého školství, což je přílišné množství nepodstatných informací ve kterých je těžké se zorientovat. Často totiž z literatury, prezentací, ale ani z přednášek není jasné, které informace jsou důležitější, než jiné, a proto se pak na zkoušku učíme „ode všeho trochu“ a čekáme na co se ten pan profesor asi zeptá.

    1. Souhlasím s Vámi, že je někdy opravdu těžké „vytušit“, jak taková zkouška bude vypadat. Ještě v éře mých studií – kdy se psala skripta ve velkém – byl vždycky na jejich konci vzorový test právě pro lepší představu studentů. Já vždy na poslední hodině před zápočtem počítám jeden takový vzorový příklad. Je to vítaný a osvědčený způsob shrnutí látky. A výsledky studentů jsou pak výrazně lepší. Alespoň u těch, kteří se mnou tu hodinu spolupracují.

  5. @Michael: Zajímavé je, že v mém okolí jsou proti přesunu zkoušek na září zejména právě studenti. Důvody se různí, ale dva hlavní jsou výjezd do zahraničí (potřebují mít uzavřený ročník) a příliš dlouhá prodleva mezi výukou a zkouškou. Navíc není vůbec jasné, jestli v září bude situace jiná než teď v květnu a červnu, takže se snadno stane, že posunem akorát získáme nějaký čas na proflákání a nic jiného z toho nebude.

    @A.: Jestli ta nedůvěra náhodou není způsobená tím, že existuje dostatek zkušeností s tím, jak fungují normální zkoušky… Za sebe s vámi napůl souhlasím a napůl ne: Souhlasím, že Covid je příležitost pro školy, aby se myšlenkově přesunuly aspoň o století dopředu (tzn. do 20. století). Nesouhlasím, že státnice a „dvojí zkoušení“ je nesmysl – moje zkušenost je taková, že v jednotlivých předmětech jsem získával jen samostatné znalosti, teprve při učení na státnice se to důkladněji propojovalo.

  6. Osobně to též vnímám jako podvod. Nejhorší varianta je dle mého názoru písemný test na Teams. Z doslechu jsem se dozvěděl, že drtivá většina studentů (alespoň v mém okolí) MÁ v plánu podvádět, a to tak, že se vedle studenta budou dva lidé, kteří mu budou diktovat správné odpovědi atd… variací podvodu je vážně velmi mnoho. Osobně nemám v plánu podvádět, i když pandemie COVID měla na mé studium spíše negativní dopad. Zaměstnavatelem mi bylo nařízeno o mnoho víc hodin než normálně a i ten malý počet konzultací na dálkovém studiu byl přesunut na Teams. Ovšem jelikož jsem byl v práci, nemohl jsem zhlédnout ani jedinou přednášku. Manželka je na neschopence a její ošetřující lékař mi neposkytnul OČR a tak skoro celou dobu mimo práce a spánku strávím staráním o ní a o domácnost a vše potřebné atd.
    Mám ve svém okolí mnoho studentů a drtivá většina z nich sáhne po podvodu vždy, když je k tomu sebemenší příležitost. Osobně tomu moc nerozumím…jak může mít tolik lidí své hodnoty nastavené tak, že je pro ně zcela samozřejmé vyměnit morální integritu za pár volných hodin navíc, které jsou stejně následně promrhány. A Člověka, který to tak nemá, považovat za absurdního hlupáka.
    Nejlepší variantou by podle mě bylo přesunout a prodloužit dobu zkouškového období, i když rozumím tomu, že by to na vysokých školách „poškodilo“ téměř každého profesora.

    1. Děkuji Vám za komentář. Souhlasím s Vámi, že zkoušení přes MS Teams není všespásné a že existují jednoduché způsoby, jak toho zneužít. V podstatě vedle zkoušeného nemusí sedět další kumpáni fyzicky. Stačí, když mu odpovědi budou diktovat do sluchátka.
      Všichni, zejména pak pracující studenti (s rodinami), si zaslouží obrovský obdiv, jak zvládají situaci. Sám jsem s dětmi za zády psal diplomku a byla to těžká řehole. 🙂 To ale pochopí vážně jen studující rodič.
      Dovoluji si však nesouhlasit s tvrzením, že by prodloužení zkouškového období „poškodilo“ učitele. Mám to potěšení být v poradní skupině děkana pro zvyšování kvality vzdělávací činnosti. Mohu Vám tak potvrdit, že se vysoké školy snaží maximálně vycházet studentům vstříc. Jak, ale píše Pepa níže, i sami studenti jsou pro rychlé a efektivní zkoušení. Zejména studenti posledních ročníků mají již teď dohody s budoucími zaměstnavateli, že k 1. červenci nastoupí do práce. Každé prodloužení zkouškového a státnic je tak pro ně nepříjemností. Na druhou stranu, mám-li dostatek informací, na většině vysokých škol prodloužili zkouškové období minimálně do konce srpna. Každý by tak měl mít dostatek příležitostí, aby své studijní povinnosti splnil již v tomto semestru.

  7. Já osobně nejsem příznivec frontální výuky a frontálního zkoušení (zejména ústního), neboť jej nepovažuji za objektivní. Během bakalářského studia v Dánsku a v Anglii jsme měli ústně vždy jen obhajoby projektů, které jsme sami zpracovávali. Zkoušky jen písemné, eseje/případové studie, hodnoceno min. dvěma nezávislými hodnotiteli (ne nutně z dané školy) + přezkoumání náhodného vzorku oborovou komisí pro maximální objektivitu. Taky jsme vůbec neměli státnice (všichni moji kamarádi se na mě dívali dost divně, když jsem jim říkala, že se v ČR zkouší stejné předměty dvakrát).

    Nelíbí se mi, že první myšlenka ohledně online zkoušení je „jejda, to budou všichni podvádět“ – proč panuje obecná a plošná nedůvěra, když se to v českých podmínkách ještě nikdy nevyzkoušelo? Stejně se mi nelíbí, že aby se nedalo podvádět, tak se studentům odepře u online ústních zkoušek čas na přípravu – i ti největší „šprti“ potřebují aspoň krátkou chvilku na to, aby si srovnali myšlenky. Ano, jsou tací, co podvádět budou, ale nejsou vždycky, nejen v době koronavirové?

    České školství má šanci se konečně dostat do 21. století. Byla bych nerada, kdybychom pro samou eliminaci podvodů přešli to, že máme příležitost se posunout, ať už ve využívání digitálních nástrojů, zlepšení komunikace vyučující-student nebo se zamyslet nad smyslem některých povinných/volitelných předmětů a stylem zkoušení. Exkurze do španělských vesnic jsou fajn, ale měly by být volitelné…

    1. Velmi děkuji za sdílení Vaší mezinárodní zkušenosti. Souhlasím s Vámi v tom, že příležitost (výzva), která právě stojí před námi, by se měla pořádně chytit za pačesy a vytřískat z ní to nejlepší, co půjde. Opravdu můžeme udělat obrovský posun. Na druhou stranu mi nepřijde úplně fér odsuzovat všechny stavební kameny současného systému např. ústní zkoušení. Ústní zkoušení je studenty často vnímáno jako něco příšerného, co by se mělo zakázat. Při tom je to v případě, že toho student dokáže (a chce) využít ideální příležitost na diskuzi s učitelem. Studenti mohou snáze vyjádřit názor (neplatí to samozřejmě 100%), pokud se jich učitel dobře zeptá. Já na ústní zkoušení – jako student a učitel – nedám dopustit, i když chápu, že se někomu může zdát jako neobjektivní.
      A proč se učitelé bojí zkoušet studenty online kvůli riziku podvodů? Asi za to může jejich zkušenost při prezenčním zkoušení. Je to blbý, ale je to tak.

      1. Já si samozřejmě nemyslím, že koronavirus přetočí české školství o 180 stupňů, to po něm ani nikdo nemůže chtít. Možná mi chybí nějaký pozitivní příklad ústního zkoušení v českém prostředí. A taky se mi nelíbí, že o mém osudu rozhoduje los nebo v tom horším případě dokonce zkoušející, protože to není objektivní a mohou se projevit nějaké antipatie :-(.

        Prostě si myslím, že kdo chce podvádět, tak si vždycky něco vymyslí. Taky jsme byli na gymnáziu velice kreativní, když se nám nechtělo učit, ale vysoká škola v zahraničí mě odnaučila podvádět – všichni jsou motivovaní, chtějí být nejlepší a ví, že podvodem to nepůjde, protože cesta k nejvyššímu hodnocení je hodně trnitá. Ti, co chtěli jen proplout byli v menšině, už jen proto, že finální známka otvírala nebo zavírala příležitosti dostat se na další studium nebo k zajímavé pracovní nabídce…

        1. Myslím, že Vaše zkušenost ze zahraničí je cílem, kterého bychom chtěli dosáhnout. Současný stav sice ze dne na den nezměníme o 180 stupňů, ale postupnými krůčky se mu můžeme začít přibližovat. Proto Vám děkuji za tento příklad.

  8. Jen jsem chtěl říci, že tady je vidět jedna z věcí, která mi na našem prostředí fakt vadí: V USA totiž popisované chování vnímali jako podvod i sami studenti a nebyli ochotni se ho účastnit. Ne všichni, ale mnozí ano. Nesnažili se to omlouvat tím, že pro ně jde o okrajový předmět, který nebudou potřebovat, ale raději se poctivě připravovali a dostali poctivou známku.

    1. Ono je to hodně ovlivněno mentalitou. Vážím si toho, že mohu sledovat práci a výzkum mých kolegů na PEF MENDELU – Tomáše Foltýnka, Dity Dlabolové a Veroniky Králíkové. Všichni tři se dlouhodobě věnují podvodům na akademické půdě – odhalování plagiátů a prací, které si studenti nechávají napsat na zakázku. Možná nevědomky jste, Pepo, jen potvrdil jejich výsledky – na západní studenty platí motivace, na východní jen sankce. Nechci ale do tohoto tématu tahat politiku!! Jde hlavně o mentalitu.

  9. Částečně souhlasím s Josefem (semestrální exkurze do španělské vesnice pobavila 🙂
    Upřímně jsem velice rád, za momentální situaci ve vztahu školství. Konečně si někteří uvědomí, jak je tato instituce zkostnatělá a pozadu. Jsem přesvědčen, že se díky krizi digitalizace ve všech směrech posune kupředu. Pedagogiku, potažmo školství můžu také hodnotit pouze subjektivně z pozice studenta. Co vnímám jako určitý problém je, že systém je nastavený tak, aby student prospěl alespoň s určitým minimem z každého předmětu. Přičemž největší úsilí je prostě potřeba věnovat těm nejnáročnějším (těm, které mi jdou nejméně). Je proto velká škoda, že škola příliš neumožňuje zdokonalovat se těch, které mi jdou a zajímají mě. Pokud nakonec bude možnost otevřít při e-testu nápovědu u takového předmětu, nebudu mít výčitky. Stejně jak píše Josef, stačí mi obecná znalost problematiky. Co se týče samotného zkoušení a kopírování otázek atd. Technologie, které studenti využívají, nejsou nepřiměřeně daleko od těch, které může využívat škola. Pokud má fungovat policie efektivně, taky musí držet krok s technologiemi lupičů.
    Společnost se relativně dynamicky mění. Věřím tomu, že i školní systém se dokáže změnám přizpůsobit.

    1. Jsme nepochybně na začátku velké školní revoluce. Všechno ale nejde změnit ze dne na den. Osobně očekávám hojnější využívání moderních technologií, které by měly studentům pomoci během semestru, pokud se nemohou pravidelněji účastnit prezenční výuky. Největší posun kupředu by mohli ocenit kombinovaní studenti. No, uvidíme.
      A k těm technologiím a lupičům. Máte pravdu, že policie (škola) s nimi musí držet krok. Ze zkušeností z daní Vám ale mohu říct, že je organizovaný zločin vždy o krok (někdy i více kroků) napřed.

  10. Patřím k těm, kteří se podílejí na tvorbě „databází“ ze zkoušek. Ne však veřejné, jen pro určitou skupinu lidí, s nimiž spolupracuji. V tomto semestru jsem již pak jednomu svému dobrému kamarádovi pomáhal s jednou jeho online zkoušku. Neměl jsem žádný vnitřní problém ohledně této pomoci, i když já si na tuto zkoušku musel předloni zpracovat své podklady a naučit se vše, což mi dost dalo a mám ze své známky mnohem lepší pocit. Několik se nás pak podílelo na online testu z předmětu mimo naše oborové zaměření, kdy jsme se všichni učili a pak během psaní, když někdo nevěděl, tak se zkusil zeptat ostatních. Vzhledem k našim známkám si troufám říci, že ač jsme se každý připravovali, a to poctivě (!), nedělat onen test společně, dopadl by dosti nevalně. Oborové předměty chceme vážně umět, ty mimo něj nás moc neberou a zrovna tenhle byla semestrální exkurze do španělské vesnice. Netvrdím, že předmět byl zbytečný, jen danou problematiku nikdy nebudu řešit z hlavy, takže pro mne bude dostačující vědět, kde co hledat. Takže nám, studentům, současná situace opravdu může hrát do karet.
    Mám-li se nad vším zamyslet a zkusit se na to pohlédnout očima vyučujícího, písemné testy bych v současné době buďto nahradil jen ústním zkoušením (Skype apod.), anebo je bral jako doplňkové, sestavené tak, že odpověď na otázku bude potřebovat nějaké zamyšlení (a ne jen využití Ctrl+F v nějakém materiálu). Určitě je chybou snižovat nároky, zejména v prvním, ale i ve druhém ročníku (síto musí být). I když hovořím proti tomu, co bych asi jako student měl říkat, tak jsem spíše pro ústní zkoušení, aby se prokázalo, že dotyčný danou látku skutečně ovládá a problematice porozuměl. Jednou třeba také zasednu na opačnou stranu katedry, než na jaké jsem se pohyboval dosud, a mám i nějaké své další představy o zkoušení, ale to už bych psal o něčem jiném.

    1. Děkuji Vám za pohled (zatím) z „druhé“ strany barikády. Jak jsem psal v článku, také mám za sebou pestrou studentskou minulost a Mirek Dušín jsem vždy nebyl. Souhlasím však s Vámi, že by se učitelé na tuto situaci, ať už se jedná o jakýkoliv předmět, měli být schopni adaptovat. Ústní zkoušení je podle mého názoru cesta správným směrem. Minimálně je lepší než písemný test.
      PS. Ten semestrální exkurz do španělské vesnice je skvělý popis některých předmětů a asi se párkrát dopustím plagiátu (rád ho občas někde použiju). Děkuji. 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *