Jak se naučit na zkoušku i za pár hodin?

Nevím jak vy, ale já když se mám připravovat na něco, co mě zrovna nebaví, nechávám to až na poslední chvíli. Spoléhám na to, že ve správný čas přijde můj kamarád STRES, zaklepe mi na rameno a řekne: „A DĚLEJ!“

Některé věci lze úspěšně odkládat docela dlouho, u jiných, kde jsou přesně stanovené termíny, to moc nejde. Jedním z takových příkladů jsou zkoušky na vysoké škole.

Během zkouškového období máme jasně stanovený začátek a konec, a kdo to nestihne, má smůlu.

Je pravdou, že některé zkoušky lze udělat i s minimálním úsilím nebo už během předtermínů. Většina z nich na nás ale stejně čeká až v lednu (v letním semestru pak v květnu a v červnu).

Nenechte se zmást. Těch 5-6 týdnů je sice dlouhá doba, ale není to moc času na přípravu.

Právě nedostatek času způsobuje, že se na některé zkoušky učíme až na poslední chvíli. Každý si proto musí najít svůj způsob, jak se naučit na zkoušku i za pár hodin (obvykle za noc před zkouškou).

Existují prakticky dva různé přístupy, co dělat v takové situaci – NIC nebo NĚCO, a oba lze s různými výsledky použít.

1. Nedělat nic.

Jako nejjednodušší varianta se může zdát v danou chvíli nedělat nic a jít na zkoušku jen tak. Můžete doufat, že vám štěstí přinese talisman, že náhodou zakroužkujete správné odpovědi, že využijete svůj šarm při ústní zkoušce, nebo že zasáhne vyšší moc.

Je to možná sice zvláštní, když to napíšu já (vysokoškolský učitel), ale na některé zkoušky se člověk vážně nemusí tak intenzivně připravovat. Stačí jen, když dokáže znalosti přetavit v praktické využití. Samozřejmě to nejde použít u všech předmětů.

Např. matematika je založena na teoretických pravidlech, která musíte znát, ale i tam je důležitá aplikace. Zkušeného profesora nepřekvapíte svými vědomostmi, ale myšlením (úvahou, využitím nebo zápalem).

2. Udělat něco!

Pokud se přece jen chcete pokusit o téměř malý zázrak, abyste si pak mohli říct, že jste se alespoň učili, pojďme na to! Musím vás však upozornit, že pokud vám fakt zbývá jen pár hodin, zní slovo „naučit“ až příliš ambiciózně.

Bude lepší pojmenovat naši činnost tak, že se snažíme „zvýšit šance“ na udělání zkoušky. K tomuto cíli, můžeme dojít různými způsoby, já ale doporučuji kombinaci přinejmenším těchto kroků:

• zjistit, jak probíhá zkouška,
• shromáždit dostupné podklady,
• zredukovat obsah podkladů na to nejnutnější,
• naplánovat přípravu,
• studovat.

Zjistit, jak probíhá zkouška.

Každý učitel je jiný, každá zkouška je jiná, ale pro efektivní přípravu je vážně potřeba vědět i něco víc, než jen kde a kdy se koná zkouška.

Přinejmenším je rozdíl, je-li zkouška ústní, písemná nebo jejich kombinací (např. po úspěšné písemné části pokračuje ještě ústním zkoušením).

Nebojte se zeptat vašich spolužáků, nebo studentů vyšších ročníků na to, jak probíhá zkouška z tohoto předmětu. Dozvíte se možná více, než čekáte.

Shromáždit dostupné podklady

Už je jedno, jestli jste na přednášky chodili, nebo ne. Teď to nezměníme! Protože se z něčeho přece jen potřebujete učit, udělejte si pořádek v materiálech (vlastních × cizích), které máte k předmětu.

Osobně doporučuji, abyste si postahovali prezentace od vyučujícího, popř. pořídili jím napsaná skripta. Proč? Inu proto, že ve většině skript jsou uvedeny opakovací otázky ke kapitolám.

Můžete si tak udělat představu o tom, co je a co není důležité (stěžejní). Trochu mě mrzí, že v těch skriptech přelétnete fakt zajímavé pasáže, které tam se zálibou napsal váš učitel :(, ale slibte mi, že si to po zkouškovém opravdu pročtete.

Zredukovat obsah podkladů na to nejnutnější

Takže už víte, co se máte učit a máte i z čeho. Kolik toho je? Hodně?! No, paráda. Ale buďme trochu realisté. Pokud vám na přípravu na zkoušku zbývá jen několik hodin, protože se učíte noc před zkouškou, tak to všechno ani neprojdete.

Teď se prověří kvalita vašich materiálů, výpisků, poznámek, podtrhávání…

Primárně je nutné se naučit to, co je něčím důležité a pro pochopení (látky) předmětu zásadní. Jak to poznáte?

Obvykle je to v materiálech psáno tučně, máte k tomu nějaký popis, máte u toho udělaný vykřičník, nebo si z přednášky pamatujete, že „tohle by mohlo být“ u zkoušky.

Po téhle redukci můžete dále listovat materiály a pročítat takové pasáže, které vás něčím zaujmou. Je tam vysvětlen nějaký obrázek, graf, tabulka, nebo divný název (např. SWOT, SMART, 4P, 6P, B2B, B2C…).

Naplánovat přípravu

Když uděláte tuhle redukci a okrajové kapitoly dáte stranou, rozvrhněte si, kterou kapitolu se kdy budete učit. Plánujte s přesností na půlhodiny. Času moc nezbývá, tak ho neztrácejte!

Studovat – studovat – studovat!

Teď začíná ta nejhorší část, nalít to všechno do hlavy. Když se budete učit dlouho, pravděpodobně vás kolem půlnoci přestane poslouchat tělo – oči se budou zavírat, mozek bude signalizovat únavu a přetížení, a bude chtít jít spát.

Záleží, kolik toho teď vydržíte. Bojujete sami se sebou. Začíná peklo!

Pokud víte, že sami přípravu nezvládnete, požádejte o pomoc spolužáka. Pokud máte parťáka, který je už na zkoušku připraven, může s vámi počítat příklady. On(a) si to bude opakovat a vy se jako houba budete snažit všechno nasát. Pro oba je to pozitivum.

Pokud je na tom parťák stejně „dobře“ jako vy, můžete se společně alespoň ujistit, že to dáte. I tenhle zdánlivě nepodstatný krok vás může dovést k úspěchu.

Výsledek zkoušky je nejistý.

Víc se toho už fakt udělat nedá. Pravděpodobnost, že tak u zkoušky uspějete, není moc vysoká. Pokud neuspějete, alespoň nebudete překvapeni. Není ale vše ztraceno. Zkouška nemusí být jen o znalostech. Hodně záleží na různých okolnostech:

• jaký máte vztah k obsahu předmětu,
• jestli už máte nějaké praktické zkušenosti (už jste znalosti někdy uplatnili),
• jestli jste chodili na přednášky (cvičení) a jestli si vás zkoušející pamatuje,
• na počtu zkoušených studentů,
• na tom, v které části zkouškového se zkouška koná (na začátku – v půlce – na konci),
• na počasí, na štěstí a na mnoha dalších, více či méně, důležitých faktorech.

Pokud (i se štěstím) uspějete, tak se tím zbytečně nevychloubejte. Nikdo vám stejně neuvěří, že jste se neučili. A hlavně, takové „kamarády“ kolem sebe ostatní, kteří zkoušku ještě nemají, fakt „potřebují“!

Abyste se vyhnuli podobným stresovým situacím, naplánujte si dobře zkouškové už na začátku. Počítejte raději i s časovou rezervou na případné opravné termíny. O taktice na zkouškové si povíme zase někdy příště.

Přeji vám úspěšné studium.

Pavel Semerád