Co dělat s absencemi ve škole kvůli rodinným problémům?

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

I když přednášky na vysoké škole většinou nejsou povinné, u cvičení to bývá přesně naopak. A v případě, že máte vyšší počet absencí, může to pro vás znamenat nesplnění studijních povinností, kvůli čemuž nezískáte zápočet a ani nesložíte zkoušku.

Je-li takových předmětů více, nezískáte potřebný počet kreditů pro postoupení do dalšího ročníku (semestru), což pro vás bude znamenat vyloučení ze studia a jeho předčasné (nedobrovolné) ukončení.

Nemusí to platit automaticky. Např. dlouhodobý pobyt v nemocnici lze zohlednit, ale jinak platí, že pro nadměrné množství absencí musíte mít sakra dobrý důvod a pochopení ze strany nejen vyučujících.

Příběh mé čtenářky

Jsem studentkou ČZU v Praze, nicméně z vážných rodinných důvodů jsem se doposud nemohla účastnit výuky. Ráda bych však ve studiu pokračovala. Z toho, co vyplývá ze studijního řádu univerzity, v něm ale pravděpodobně pokračovat nemohu, jelikož jsem nechodila na povinná cvičení. Tudíž mi chybí docházka.

Máte zkušenost s tím, co se s tím dá dělat? Dá se nějakým způsobem odvolat a začít ,,od znovu“? Zatím jsem studovala vysokou školu pouze v zahraničí a s českým vysokoškolským systémem nemám skoro žádnou zkušenost.

Moje odpověď

Chápu, že mohou existovat důvody, za které student nemusí být plně zodpovědný, avšak mu mohou po delší dobu znemožňovat chození do výuky. I kdyby se ale jednalo o velmi vážné rodinné problémy, nedá se úplně spoléhat na to, že budou zohledněny.

Víte, pod pojmem rodinné důvody se dá schovat mnoho věcí, tedy i takových, které lze označit za „banality“ jako např. plnění pracovních povinností nebo měsíční dovolená v zahraničí.

Já si pod pojmem vážné rodinné důvody představuji spíše některou z níže uvedených položek, i když je ale samozřejmě NIKOMU nepřeji:

  • dlouhodobá léčba a péče o člena rodiny – o děti, o (pra)rodiče, o druhého z manželů nebo z partnerů, ať už probíhá v nemocnici nebo v domácím prostředí,
  • s tím souvisí i komplikace během těhotenství,
  • úmrtí blízké osoby a vyrovnávání se s touto nelehkou životní situací,
  • řešení existenčních problémů např. z důvodu zasažení živelnou katastrofou,
  • komplikovaný rozchod, domácí násilí,
  • a jiné opravdu vážné rodinné problémy.

Pokud mi v tomto výčtu chybí nějaký důvod, který byste tu očekávali, neznamená to, že by nebyl důležitý. Jde jen o příklady. Budete-li chtít nějaký doplnit, napište mi ho prosím do komentáře.

Co dělat s absencemi kvůli rodinným problémům?

My dva to společně nevyřešíme, přestože si velmi vážím Vaší důvěry. Je proto nezbytné, abyste neodkladně informovala o svých potížích Vašeho vyučujícího. Jedině tak můžete věc opravdu efektivně vyřešit.

V některých případech Vám vyučující zadá samostatnou práci. V jiných to třeba ani nebude nutné, protože výuka není povinná a absence studentů se neevidují. Ať už Vám zadá cokoliv, pořád je to lepší než nezískat kredity. Zvláště pak chcete-li opravdu dále studovat.

Když Vašeho vyučujícího o problémech včas neinformujete, vystavujete se riziku, že Vaší žádosti na konci semestru nevyhoví. Obvykle nejde prodloužit zkouškové období, a když svoje studijní povinnosti nesplníte, je těžké Vám pak vyhovět.

Chápu, že některé potíže mohou být velmi choulostivé a můžete se bát s nimi svěřit. V takovém případě doporučuji kontaktovat garanta předmětu. Přece jen, a teď se nechci nikoho dotknout kvůli věku, protože i mladí doktorandi mohou být velmi empatičtí, ale v některých otázkách bude mít garant větší životní nadhled a pochopení.

Dá se odvolat, když Vám vyučující nevyhoví?

Nepřísluší mi hodnotit stanovisko Vašeho vyučujícího. Vždy je to o nějakém lidském kompromisu. Pokud jste ale přesvědčena, že nebyly některé důvody zohledněny, můžete se obrátit na proděkana (prorektora) pro studijní záležitosti. Ten Vaši žádost znovu přezkoumá.

Pevně ale věřím, že Vaše vážné rodinné problémy vyučující pochopí a že, bude-li to jen trochu možné, tak najdete způsob, jak to společně vyřešit k oboustranné spokojenosti.

Chtěl bych na Vás ale apelovat ještě v jedné věci. Buďte za všech okolností upřímní a nezneužívejte vymyšlených příběhů k získání výjimky! Jestli mi vadí něco víc než absence studentů, tak je to, když ze mě chce někdo dělat blbce.

Nikdy totiž nevíte, kdo koho zná. A když Vaše lež praskne, pak s žádným vlídným zacházením vůbec nepočítejte. Ztráta důvěry se těžko omlouvá! Proto se neohánějte jen předpisy ale i morálním kreditem!

Pavel Semerád

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu.

komentáře 2

  1. Několik komentářů k tématu:

    V první řadě nerozumím tomu, proč vůbec tento problém existuje a je nutné ho řešit. Beru, že jsou školy, kde je fyzická účast na cvičeních nutná. Určitě bych nechtěl, aby mě operoval lékař, který nikdy nedržel skalpel v ruce, pomáhal mi psycholog, který má všechny znalosti ryze teoretické, nebo děti učil učitel, který má všechny znalosti výhradně z knížek a nikdy si výuku ani nevyzkoušel. Chápu také, že existují předměty, typicky matematika, kde empirická zkušenost ukazuje, že neúčast na cvičeních velmi vysoce koreluje s nesložením zápočtu nebo zkoušky, takže je žádoucí studenty donutit chodit, aby se zvýšila šance, že předmět úspěšně zakončí. Ale u drtivé většiny předmětů vůbec nevidím důvod, proč by měly mít povinnou účast. Proč by měl člověk s mnohaletou praxí ve vedení účetnictví povinně chodit na cvičení z účetnictví, proč by měl mnohaletý programátor povinně chodit na základy programování, proč by měl člověk, který žil deset let v USA, povinně chodit na angličtinu? Tak snad jsou studenti VŠ dospělí a dokážou sami posoudit, jestli jim cvičení něco přinášejí a tedy na ně budou chodit, a nebo nepřinášejí a tedy budou chodit jinam. Zejména na ekonomických školách bych očekával, že i vyučující budou rozumět principu nákladů obětované příležitosti.

    Na druhou stranu, pokud už vyučující došel k závěru, že přítomnost na cvičeních je natolik zásadní, že bude vyžadovat povinnou docházku, nepovažuji za správné, když se dělají úlevy pro studenta, který ji nedodržuje – i kdyby to bylo z objektivních závažných důvodů. Na takové situace jsou přece jiné nástroje – například přerušení studia*). Nebo mě snad má uklidnit, že mě tedy nakonec bude operovat chirurg zcela neposkvrněný skalpelem, protože měl objektivní vážný důvod, proč na ta cvičení nemohl chodit? A zpátky k předchozímu bodu – pokud tu výjimku udělit lze a nakonec tedy ta cvičení zřejmě nejsou tak zásadní, aby si je všichni museli odchodit, proč jsou vůbec povinná?

    *) Které více odpovídá tomu, že když nemohu dlouhodobě chodit do školy, tak se nejspíš moje neúčast bude týkat všech předmětů a ne jen jednoho; jednoznačně jsem pro to, aby v případě, že byly doloženy skutečně závažné důvody, byla maximální tolerance k tomu, že si student „vzpomene“ až v půlce semestru – do té doby se klidně mohl domnívat, že to bude jen krátkodobý problém.

    A do třetice, je dobré si uvědomit, že jakékoliv speciální řešení pro konkrétního studenta je vysoce problematická záležitost z pohledu spravedlnosti vůči ostatním studentům. Proč oni museli sedět na cvičení v době, kdy se jim to absolutně nehodilo, ale nedostali jinou možnost, zatímco někdo jiný se mohl věnovat se něčemu jinému, co pro něj bylo přednější, a stejně předmět dokončil navzdory stanoveným podmínkám? Co takový vyučující bude říkat dalším studentům, až ti za ním přijdou, že také chtějí speciální přístup protože ten nebo onen objektivní závažný důvod? A těm, kteří si ten objektivní závažný důvod vymyslí, protože je to jednodušší než standardně studovat?

  2. Děkuji Vám, Pepo, za Váš komentář, velmi vhodně rozšířil téma absencí také o (ne)povinnost chodit do výuky. S Vašimi argumenty v zásadě souhlasím. Ani já bych nechtěl, aby mě operoval lékař bez praktických zkušeností. Na druhou stranu a to je téměř jisté, lékař bez praktických znalostí zápočet nezíská.

    Tento článek ale není o tom, jak „odrbat“ výuku a vyhnout se povinným účastem. Je o tom, jak se dá řešit absence, nikoliv zápočet nebo zkouška.

    Určitě se shodneme, že by na studenty měly být stejné nároky – teoretické, praktické i „administrativní“. Kde je student získá, už je věc druhá. Máte pravdu, že nutit auditora sedět na cvičení z účetnictví pro začátečníky nemá ten správný efekt.

    Přesto, a to záleží na vyučujících, by měli mít možnost v případech zvlášť závažných přimhouřit oko nad jednou nebo dvěma absencemi nad limit. Mohou zadat nějakou samostatnou práci, která bude obsahově odpovídat zameškaným hodinám.
    Samozřejmě, pokud někdo chybí (nebo má chybět) celý semestr, měl by zvážit i přerušení studia, přestup do kombinovaného studia, nebo požádat o individuální studijní plán.

    Určitě na toto zajímavé téma napíšu nějaký článek. Děkuji za to!
    Pavel Semerád

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *