Otázka mé čtenářky
Ráda sleduji Vaše příběhy a veškeré články i po tom, co jsem ukončila studium na vysoké škole. S tím souvisí i můj příběh. V červnu jsem úspěšně ukončila studium oboru Veřejná správa, ale až doteď jsem stále neúspěšná při získání práce ve svém oboru. Prošla jsem už hodně výběrových řízení na pozice „státních úředníků“ ve finanční správě, na magistrátu města, na krajském úřadě apod. To vše se stejným výsledkem = vždy si vybrali jiného vhodnějšího kandidáta.
Mám pocit, že mi vlastně vysoká škola nic nedala. Všude chtějí praktickou aplikaci příslušného zákona. Zrovna tento týden jsem byla na výběrovém řízení na finančním úřadě a byla jsem dotazována, zda umím napsat exekuční příkaz, jak bych aplikovala daňový řád apod. Samozřejmě, že to v současné době po škole nedokážu.
Již na vysoké škole jsem profesory žádala, abychom procvičovali i praktické věci, jako například procvičovat v účetnictví rozvahu na skutečném tiskopisu rozvahy, nebo vyplňovat daňové přiznání do skutečného tiskopisu daňového přiznání. Avšak bohužel se tak nestalo a já se nyní potýkám se snad nejhorší situací v mém životě. Už jsem i psychicky na dně z toho, že jsem nejspíš ztratila značnou část života ve škole, která mi je momentálně do praxe absolutně zbytečná.
Nechci zahodit všechny roky strávené ve škole, vždy jsem chtěla pracovat ve veřejné správě a ve svém oboru (proto jsem taky studovala), avšak s každým odmítnutím si pohrávám s myšlenkou, zda nezměnit obor a nejít dělat něco „podřadnějšího“ a nesouvisejícího s mým vzděláním, jelikož si připadám, jako kdybych žádnou školu nevystudovala, a nic nedokážu prakticky aplikovat. Jsem z toho již krajně zoufalá.
Myslíte, že v této situaci mám ještě pořád dávat šanci najít si zaměstnání ve vystudovaném oboru nebo již od toho opustit a hledat štěstí jinde, např. v oblasti nějaké administrativy a zaměstnání, kde postačí pouze maturita?
Ze své zoufalé situace se obracím na Vás a ráda bych si vyslechla Váš pohled na mou vzniklou situaci. Moc bych si Vašeho názoru vážila, resp. pohledu profesora a člověka, který vychovává studenty pro praxi. Mockrát předem děkuji za Váš drahocenný čas, který vůbec věnujete čtení mé zoufalé situace. Ještě jednou velké DĚKUJI.
Moje odpověď
Vážím si důvěry, se kterou jste se mi svěřila se svým příběhem. Vzniklá situace mě velmi mrzí, protože si dokážu představit, čím teď procházíte. Bohužel absolventská realita je někdy hodně tvrdá.
Stává se, že někteří absolventi mají problém sehnat práci v daném oboru. Někteří s tím do studia už jdou a jediné, o co usilují, je akademický titul. Jiní – a to je i teď Váš případ – se oboru vzdát nechtějí, protože v něm vidí smysl a chtějí se mu věnovat i do budoucna bez ohledu na okolnosti.
Studium vysoké školy má smysl
Myslím si, že studovat vysokou školu „jen pro titul“, který vám pro budoucí profesi vůbec k ničemu není a je jen pro splnění „tabulky“, je opravdovou zatěžkávací zkouškou. Ve své podstatě to nemá moc význam. Nezpochybňuji tím však vědomosti a rozhled, který vám vysoká škola i v takovém případě dá, ale je to hodně náročné.
Přestože třeba teď můžete podléhat skepsi, zcela určitě Vás Vaše vysoká škola připravila všeobecně dobře minimálně po teoretické stránce. Kdybych měl být hodně formální, tak napíšu, že v rozsahu dle přidělené akreditace.
Chci Vám však odpovědět lidsky. Když jsem ukončil v roce 2004 střední školu, tak jsem po maturitě začal pracovat v naší rodinné firmě. Nikde jinde mě nechtěli. Je to logické, můj přínos pro firmu byl přímo úměrný mé kvalifikaci a pracovním zkušenostem. Musel jsem se naučit hodně věcí, které jsem nikdy dříve před tím ani neviděl.
V podstatě to trvalo několik roků. Naštěstí jsem měl kolem sebe kolegy, kteří mi byli ochotni pomoci a podporovali mě, ale ani tak to nebylo vůbec jednoduché.
Vysoká škola Vám dá všeobecný přehled v oboru
Můžete mít pocit, že tuhle praktickou průpravu by Vám měla dát vysoká škola. Na druhou stranu se však předpokládá, že studenti v průběhu studia začnou sbírat pracovní zkušenosti (praxi) i sami. Obzvláště pak, pokud se zajímají o nějakou konkrétní oblast více, tak se v této oblasti budou i více vzdělávat.
Nechci, aby předchozí odstavec vypadal jako výtka k Vám. Po pravdě to není výtka ani na Vás, ale ani na Vaši univerzitu. Zkrátka se nedá spoléhat a byl by to i mylný předpoklad, že z Vás bude po ukončení studia automaticky specialista např. daňový poradce nebo auditor.
Tyto profese představují právě propojení teorie s praxí. Člověk nemůže být dobrým auditorem, když, jak správně uvádíte, nikdy nevyplnil rozvahu do skutečného formuláře. Problém je, že ne všichni studenti ve studijní skupině chtějí být auditoři.
Proto ani škola nemůže jít do úplných detailů ve všech předmětech, protože by to mohlo být kontraproduktivní. V extrémních případech bychom dělali ze studentů odborníky na všechno a to i v těch předmětech, o které nemají vážnější zájem.
Nic však studentům nebrání, aby tyto praktické dovednosti získávali kdykoliv sami. Např. tak, že se přihlásí k profesním (a rekvalifikačním) kurzům a školením v dané oblasti, o kterou se zajímají.
Jak bych postupoval ve Vašem případě?
Tu nejtěžší otázku jsem si ponechal zcela záměrně až nakonec. Chtěl bych Vám říct, že pokud se opravdu chcete věnovat Vašemu vysněnému oboru, neměla byste to vzdávat po prvních nezdarech.
Na druhou stranu se složenky samy nezaplatí a o psychickém dopadu píšete i ve své otázce. Nemá tedy smysl ustrnout a doufat, že se to samo změní. Já jsem takhle byl zahleděný do studia na veřejné vysoké škole, na kterou jsem se 3 roky po sobě nebyl schopen dostat přes testy studijních předpokladů. Až pak jsem naštěstí zvolil k účetnictví a daním okliku, šel jsem jinam a dnes ty předměty vyučuji na Mendelově univerzitě v Brně.
Na Vašem místě bych udělal totéž. Vím, že je rozdíl mezi veřejnou správou a soukromým sektorem, sám působím v obou, ale zkuste popřemýšlet o nějakých projektech pro čerstvé absolventy např. v poradenských společnostech.
Pokud s nimi dosud nemáte zkušenosti, doporučuji Vám se podívat na výsledky soutěže Daňař roku, kdo je Nejžádanějším zaměstnavatelem v daních, nebo se zeptat spolužáku a známých.
Nemusíte hned do „korporátu“, pouze si myslím, že pro získání potřebné praxe to pro Vás může být jednodušší cesta, než se ucházet např. o místo hlavní účetní v malé firmě. Tam by výsledek výběrového řízení mohl také skončit neúspěšně opět kvůli chybějící praxi.
Je to takový začarovaný kruh. Člověk potřebuje praxi, aby mohl dělat práci „snů“. Ale praxi nezíská, když nemá kde.
Ačkoliv vím, že to ode mě může znít arogantně a neuctivě vůči jakýmkoliv profesím (vůbec to tak není myšleno), nebál bych se „oprásknout“ na z Vašeho pohledu „podřadnější“ pozici. Nikde není psáno, že tam musíte zůstat celý život, ale bez odražení se ze startovních bloků člověk k cíli směřovat nikdy nezačne.
Přeji Vám proto hodně úspěchů a síly při hledání vlastní životní cesty!
Pavel Semerád
