V jaké osobě psát bakalářku?

Trvá to docela dlouho, někdy i celou zimu, než mi přijde první verze vaší bakalářky ke konzultaci. S napětím otvírám soubor a doufám, že v něm najdu přinejmenším pokus o skvělý úvod, zformulované cíle, první záchvěv metodiky a něco málo z teorie.

Začnu číst, ale něco mi tu nesedí

V prvních třech větách čtu o autorovi ve třech různých osobách. Nejdříve o sobě mluví v 1. osobě –  JÁ, pak o sobě píše jako o něm a nakonec používá zájmeno MY.

Zajímám se o problematiku daňových úniků. Autor bakalářské práce se proto rozhodl, že se zaměří na daň z příjmů fyzických osob. Měli bychom si definovat, co je to daňový únik.

Trochu se bojím pokračovat ve čtení. Co když ještě začne tykat, vykat nebo onikat? Já vím, že to trochu zlehčuji, takže zase zvážním.

Kde je problém?

Problém není v tom, že by byl obsah ve své podstatě špatně.

Problém je, že se práce těžko čte a působí chaoticky (jako roztrojená osobnost); a to je špatně!

V jaké osobě píší jiní autoři?

Vedl jsem, oponoval jsem a viděl jsem obhajovat několik desítek bakalářek, diplomek a jiných absolventských prací v češtině i v angličtině. Přečetl jsem stovky odborných článků a publikací z různých koutů země…

No a?!

A v tom, v jaké osobě psát práce, jsem nenašel shodu. Autoři o sobě psali stejně jako můj student v úvodu. Byl tu ale přece jen jeden rozdíl.

Nepřeskakovali. Celá práce byla psána ve stejné osobě!

V jaké osobě psát bakalářku?

K dispozici máte prakticky 3 možnosti. Respektujte však zásadu, že si vyberete jen jeden způsob a toho se budete v celé práci držet.

1. osoba – JÁ

Nejjednodušším způsobem je, dle mého názoru, psát bakalářku v 1. osobě: JÁ jsem zkoumal. JÁ jsem udělal. Vyšly MNĚ/MI výsledky, které znamenají toto.

Osobně tento způsob v bakalářkách doporučuji, protože se mi zdá takový přirozený. Dávejte si ale pozor na to, abyste své myšlenky měli podložené i odbornou literaturou, aby to nebylo ve stylu – JÁ si myslím.

Ve 3. osobě pište neutrálně

Pokud se vám nelíbí psát o sobě v první osobě, můžete použít třetí osobu. Nepoužívejte ale ON nebo ONA – autor(ka) se domnívá – pište neutrálně v trpném rodě:

Byly udělány tyto postupy. Byla využita tato data. Z výsledků zkoumání vyplývá, že…

Tento způsob se často používá ve vědeckých a odborných textech. Je ale velmi těžký na vyjadřování myšlenek. Při špatném použití pak totiž práce nedává smysl.

Autorský plurál – MY

Já vím, že se autorský plurál používá v mnoha knihách (učebnicích), které jste k tématu přečetli. Autoři ho zpravidla používají proto, aby vás vtáhli do děje:  Pojďme se na to podívat. Udělejme srovnání.

Není to sice špatně, čeština tento způsob umožňuje, ale já ho nedoporučuji.

MY používám v odborných textech jen tehdy, je-li publikace kolektivním dílem tzn., pokud se na ni podílí více autorů.

Vy ale bakalářskou práci píšete sami, i když pod vedením vedoucího práce. Vtahujte čtenáře do děje obsahem, nikoliv experimentováním s osobami.

Velmi často se stává, že má autor tendence čtenáře poučovat: Pojďme se podívat. Pojďme si připomenout. Toto už jsme probírali. A to se mi samozřejmě nelíbí.

Jaký je závěr?

V tomto článku jsem vyjádřil jen svůj názor. Je zcela na vašem svobodném rozhodnutí, který způsob se vám líbí nejvíc. Vyberte si jeden a ten striktně dodržujte.

Asi bych to víc neřešil a vy se tím taky netrapte.

Na vaší bakalářce (diplomce) jsou stejně nejdůležitější výsledky a výstupy.

Loučím se s vámi. – Loučí se s vámi. – Loučíme se s vámi. 🙂

Pavel Semerád