Řeknu vám, že se člověk při psaní diplomové práce vážně nenudí. Už jen to, že musíte zpracovat práci, aby splňovala všechna kritéria a administrativní požadavky, je někdy hodně náročné.
Pak jsou ale věci, které nejsou definovány žádným předpisem a tak je dobré je s někým probrat. Ideálně s vedoucím. Zeptat se ale můžete i na seminářích ve škole a v některých případech i na studijním oddělení.
Odpovědi vás však né vždy zcela potěší, protože na tu stejnou věc, může existovat (a také většinou existuje) více názoru. Někdy – ale s tím velmi opatrně – je lepší, když si to uděláte po svém, protože platí, že čím víc se člověk ptá, tím víc se dozví.
Co dělat, když se vedoucí s vyučující na semináři neshodnou?
Otázka mé čtenářky
Při zpracování diplomky mi dalo hodně práce, abych vůbec sehnala respondenty na rozhovor. Nakonec jsem udělala rozhovor s 5 respondenty, jejichž příběhy jsou veřejně známé a dohledatelné na internetu.
Můj vedoucí se vším souhlasil a byl rád, že jsem se toho takto zhostila. Ovšem paní doktorka na metodologii mě trochu překvapila tím, že musím respondenty anonymizovat a musím jim dat podepsat informovaný souhlas.
Načež jsem tedy respondentům dala vše zpětně podepsat a anonymizovala jsem je.
Můj vedoucí se však ozval s tím, že je to škoda a že bych je neměla anonymizovat, že se jedná o veřejně známé osoby a práce by ztratila na kvalitě. Pani doktorka na metodologii si ovšem stojí za svým a prý je to v rozporu s etikou výzkumu.
Upřímně jsem v nepříjemné situaci. Tyto znalosti o etice výzkumu nemám a ani jsem je nikde nenačetla a to jsem opravdu týden v kuse pátrala. Ve všech pracích jsem viděla opravdu anonymizované rozhovory.
Stojím teď mezi tím, že pokud udělám tak či tak, bude to nejspíš špatně, protože obě strany budou mít něco proti. Nechci, abych na základě takové chyby práci neobhájila.
Moje odpověď
Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátila. Vaši situaci Vám opravdu nezávidím. Nepřísluší mi však, abych rozhodoval, kdo má ve sporu „vedoucí vs. vyučující“ pravdu. Napíšu Vám proto to, jak bych postupoval já.
Není nic neobvyklého, že se dva akademici na něčem neshodnou. To možná zažijete i v posudcích a při obhajobě. To, co někdo vnímá jako excelentní výsledek, jiný zpochybní. Je proto jen a jen na Vás, jak se s takovou situací vypořádáte.
Na Vašem místě bych si poslechl názory obou stran a podle vlastního uvážení bych se sám rozhodl. Přesto můj obecný pohled k anonymizování respondentů je následující.
Kdy určitě anonymizovat?
Pokud respondenti souhlasili s uvedením svého jména, potom nevidím problém v tom, abyste je uvedla.
Něco jiného by ale bylo, kdybyste získala důvěrné odpovědi (např. od obětí trestných činů, dětí apod.) a vy odhalila jejich identitu. Za to byste mohla nést i trestní odpovědnost.
Kdy je anonymizace na škodu?
Chápu však Vašeho vedoucího. Jedná-li se opravdu o veřejně známé osoby, potom anonymizací opravdu snížíte hodnotu jejich odpovědí. Je totiž rozdíl, když se k vývoji vyhledávání na internetu bude vyjadřovat Larry Page (spoluzakladatel Google) nebo anonym.
Je možný i kompromis!
Když sama vyhodnotíte, že Vaši respondenti „jen“ reprezentují určitou cílovou skupinu, potom anonymizace respondentů není nic proti ničemu. Stejně tak můžete uvést jména, ale u odpovědí nespecifikovat, kdo kterou řekl. Jak vidíte, těch možností je více.
Jaký je názor akademiků?
Toto téma jsem konzultoval s několika kolegy – akademiky. Shodli jsme se na tom, že neexistuje jediné správné řešení a jediný postup.
Skvěle to shrnuje pan docent Vladimír Rogalewicz, který je mj. garantem Semináře k diplomové práci na ČVUT a kterého si dovoluji tímto citovat:
Já všem svým studentům zdůrazňuji (jako vedoucí práce, ale i ve všech ostatních rolích), že DP je vizitkou studenta a jen on jediný je zodpovědný za to, co do ní napíše. Zodpovědný student si vyslechne co nejvíce názorů (které i cíleně vyhledává), ale na závěr se rozhodne sám o své vlastní odpovědnosti. Nikdo mu to nemůže ulehčit, garantovat, a ani není úkolem, aby tvorba DP byla jednoznačně nalajnovaná a někdo z té cesty odstranil všechny překážky.
Ale abych neutekl od odpovědi
Kdybych si ale měl vybrat jen jeden názor, vybral bych si názor vedoucího práce. To on zná Vaši práci asi nejlépe ze všech a sama jste si ho vybrala jako odborníka. Proto byste mu měla věřit zejména u specifických problémů.
Důvěřuj, ale prověřuj: Při svém rozhodování byste však měla vzít v potaz i zkušenosti vedoucího s vedením podobných témat.
- Pokud jich už úspěšně několik vedl, potom bych jeho názor nezpochybňoval.
- Pokud je to však jeho premiéra, protože se specializuje na jiná témata, zkusil bych konzultovat tento problém s dalším (nezávislým) odborníkem např. garantem studijního programu.
- Pokud si ani tak nebudete jistá, podívejte se nejen na již obhájené práce v dané oblasti, ale i na posudky vedoucího a oponenta.
Tak takhle bych to udělal já. Jsem si vědom, že je to velmi těžké rozhodování, proto Vám přeji, abyste se rozhodla správně a práci úspěšně obhájila.
Pavel Semerád
