Předem se omlouvám za tenhle příspěvek, ale já už ho prostě napsat musím. Týká se to trendu na sociálních sítích, který se mi nelíbí. Ať se podívám do jakékoliv studijní skupiny, vždycky tam na mě vyskočí prosby o vyplnění dotazníků k diplomkám.
Netvrdím, že jsou všechny žádosti špatné, některé mohou mít dokonce i své opodstatnění. Mně ale vadí takové ty neadresné žádosti, vyřčené jen tak do „placu“ a bez zájmu o vlastní cílovku ve stylu – vyplňte… prosím… díky. Většinou je už ani nečtu – tak moc jich je.
Možná se na mě teď budete zlobit a provolávat skrz monitor nějaká hanlivá slova. Není to ale tak dávno, co jeden student žádal vrstevníky o předání dotazníku seniorům. Téma bylo „senioři a smrt“. Jako opravdu??!!
Kde se stala chyba?
Vím, že vypadám jako troll a hater všech dotazníků k diplomkám, a jsem už velmi blízko tomu, že tento blog opustíte a už nikdy se sem nevrátíte. Zkusím tedy využít těch pár posledních sekund, které mi ještě zbývají k vysvětlení svého postoje.
Tak předně. Dotazník v diplomce je legitimní nástroj, kterým je možné získat informace pro vlastní výzkum. I já jsem ho využil ve své dizertační práci.
Tak co „prudím“?
Já ale „neprudím“ vás. Prudím tu skupinu, která dotazník použije jako KáPéZetku (=Krabičku Poslední Záchrany). Tito studenti totiž na začátku s dotazníkem vůbec nepočítali.
Vlastně nad svým tématem předem moc nepřemýšleli a dost možná o něm ani nic nevěděli. Proto teď nemají dostatek dat. A tak ve snaze získat alespoň něco narychlo sesmolí dotazník, postnou ho na Facebook a modlí se za dostatečnou návratnost.
Co mi na tom vadí? Lenost!
Při psaní diplomky se dá pochopit leccos – osobní problémy, pracovní vytížení i pád meteoritu a dočasné zatmění Slunce. Co mě však ubíjí je něčí lenost.
Fakt lenost! Takže to není bezradnost nebo neschopnost. Ta se dá při troše snahy zvládnout! Stačí zajít na konzultaci v dostatečném časovém předstihu a jsem přesvědčen, že s pomocí vedoucího najdete cestu, jak z toho ven.
Pokud ale někdo prospí jako medvěd celou zimu, pak se v dubnu Googlu zeptá, jak napsat diplomku za týden a zjistí, že to je nemožné, tak pak na někoho předelegovat sběr dat je prostě lenost a šlendriánství. A to bez pardonu!
Nebo snad opravdu chcete, aby každý uživatel Facebooku ve skupině objel všechny své babičky a dědečky s vaším dotazníkem a strašil je smrtí? To je moc i na silnější povahy, než jsem já.
Proč dotazník? A není to blbost?
Pokud chcete využít dotazníkové šetření, měli byste být na 101 % přesvědčeni, že to má ve vašem konkrétním případě smysl. Fakt není možné získat data objektivnějším, i když trochu pracnějším způsobem?
Vždyť i při předvolebních průzkumech se uvádí nějaká statistická chyba např. +-5 %. A to je, dámy a pánové, docela zásadní rozdíl, když uvážíme, že politická strana potřebuje minimálně 5 %, aby se dostala do Parlamentu ČR.
(Ústavní právníci snad prominou, že jsem si to takhle zjednodušil. Šlo jen o příklad.)
Tyhle průzkumy jsou obvykle založeny na vzorku 1000 – 2000 respondentů. V České republice máme přes 8 miliónu oprávněných voličů. Už ve své podstatě tyto výsledky musí být zkreslené.
O kolik (ne)přesnější pak mohou být vaše výsledky, když budete mít u kvantitativního výzkumu ani ne 100 odpovědí? Jaké z nich pak chcete udělat závěry? V tomto případě by bylo lepší (jsou i výjimky) získat data jiným způsobem. Ale na to už asi nemáte čas, že?
Jak budete hájit takový výzkum před zkušební komisí?
Každý výzkumník by měl vědět, jakým způsobem postupoval, jak se dopracoval k výsledkům a jak jsou tyto výsledky vypovídající. Takže není divu, že se vás na to u státnic zeptají i členové komise. I když jsou to zpravidla triviální otázky, odpovědi na ně nebývají lehké.
Jak byste odpověděli vy?
- Jak jste dotazník distribuovali?
- Jaká byla vaše cílová skupina?
- Kolik jste oslovili respondentů?
- Jaká byla návratnost dotazníku = kolik procent?
- Jednalo se opravdu o náhodný výběr, jak tvrdíte?
Nezlobte se na mě, ale odpovědi – na Facebooku, studenti, nevím, nevím, asi ano, protože vlastně ani nevím, kdo to vyplňoval – nepůsobí profesionálně.
Zkuste to porovnat s odpověďmi – tímto konkrétním způsobem, studenti ve věku od do, oslovil jsem jich 1000, návratnost byla 11,50 %, ano byl to náhodný výběr, protože…
Vážení a milí,
nechci vyvolávat paniku a strašit vás nějakými pseudohistorkami. Je mi jasné, že tu dotazníky byly, jsou a budou. Jen si myslím, že je potřeba nad jejich tvorbou a zpracováním taky trochu přemýšlet. Mizernou diplomku totiž nespasí ani dotazník.
Tohle je můj těžce subjektivní názor! Takže pokud mi nevěříte, zeptejte se na to raději ještě svých respondentů. A pak si stáhněte můj e-book 20 nejčastějších chyb při psaní diplomky a napište lepší práci. 😉
Pavel Semerád
S článkem bych souhlasila. Vidím ale drobný zádrhel – znám spoustu studentů, kteří by se své závěrečné práci věnovali rádi, ale prostě nevědí jak. Dotazník považuji za nejsrozumitelnější metodu sběru dat. Ne každý má štěstí jako já, že se na bakalářském studiu výzkumu hodně věnoval. Na magisterském oboru bych bez zkušeností z předchozího studia závěrečnou práci prostě nenapsala. Ono sestavit dotazník podle požadavků a představ vedoucího práce také mnohdy není jednoduché. Dovedu si představit, že student prostě dřív, než na jaře dotazník nesestaví. A postupné doplňování nemá význam (štvalo by respondenty).
Nechci ale tvrdit, že je v pořádku, když někdo zavěsí svůj dotazník na facebook a tím má vystaráno. To rozhodně ne. Jen chci svým komentářem říct, že ne všichni to tak dělají. Pro někoho může být facebook jen hledáním posledních pár vyplněných dotazníků.
Děkuji za Váš komentář. Já s ním v podstatě souhlasím. Pokud někdo potřebuje posledních pár odpovědí, většinou už ví, jak napsat oslovení, aby je získal.
Je ale hodně poznat, když někdo prospí celou zimu, v březnu zjistí, že má psát nějakou diplomku a ten dotazník doslova ušije horkou jehlou.
Jinak, samozřejmě, dotazník je plnohodnotný nástroj pro sběr dat.