Mám takový strach, že k těm státnicím snad ani nedojdu!

Otázka mého čtenáře

Moc děkuji za Váš blog a videa na YouTube. Vlastně jsem díky Vám odevzdal a následně v dubnu úspěšně obhájil bakalářskou práci. Dostal jsem dokonce nabídku, abych své výsledky publikoval.

Nyní mám před sebou státnice

Abych byl přesný, mám je před sebou už dva roky… Dvakrát jsem na ně byl přihlášený, ale ani jednou jsem na ně nedošel. Jednou jsem je měl omluvené od lékaře, druhý termín odpouštěli kvůli COVIDu všem, co se včas omluvili.

Mám tak před sebou ještě všechny pokusy.

Mám ale obrovský strach, že na ten srpnový termín opět nedojdu. Všichni v mém okolí mi tvrdí, že to zvládnu, že stačí, abych tam „prostě došel“… Už jsem popravdě na takové rady alergický. Jako by nebylo nic jednoduššího.

Nikdy jsem neměl „pravé“ zkouškové

Od prvního ročníku jsem měl kvůli zdravotním problémům individuální studijní plán a vlastně jsem tak nikdy neměl „pravé“ zkouškové.

Zkoušky jsem mohl plnit v průběhu celého akademického roku. Nikdy jsem tak nebyl v situaci, že bych nebyl připravený na zkoušku. Když jsem se na některou ze zkoušek nestihl připravit, jednoduše jsem ji posunul.

Státnice rozložit nejdou. Je možné pouze rozdělit obhajobu bakalářky a státnice na dva různé termíny.

Vím, že je to absurdní!

Uvědomuji si, jak jsou moje obavy absurdní. Vždyť, co by se stalo, kdybych ty státnice neudělal? Ani tak se mi ale ty obavy nedaří překonat.

Vlastně je ten „předstátnicový“ scénář vždy stejný: nejprve začnu mít problémy se spánkem, poté se k tomu přidají úzkosti a pak musím zvyšovat medikaci (nezvládám dlouhodobý stres).

Tentokrát se mi dařilo úzkosti zvládat (spánek mám rozhozený už dlouho), ale včera jsem se pustil do opakování těch těžších otázek a zase jsem začal panikařit.

Tohle nezvládání zkoušek mě trápí!

Studium mě velmi baví. Myslím si dokonce, že mi i jde, a moc rád bych pokračoval v magisterském studiu. K tomu ale potřebuji odstátnicovat…

Pokud bych nyní ke státnicím nešel, příp. kdybych je nezvládl, má podle Vás smysl hlásit se na další termín? Začíná se z toho totiž stávat takové čekání na Godota…

Nechci to vzdát! Ale tak dlouhá bezvýsledná příprava na státnice je opravdu vyčerpávající a navíc se už dva roky nikam v životě neposouvám…

Předem Vám moc děkuji za radu.
Šimon

Moje odpověď

Milý Šimone,
děkuji Vám za důvěru, pokusím se Vám tedy odpovědět.

Problém, který popisujete – že se bojíte jít na státnice, je celkem běžný. Zrovna nedávno jsem o podobné rozpoložení sepsal článek „Mám jít na státnice, i když opravdu nic neumím?“

Je pravdou, že je více orientován na stav, kdy studenti pochybují o svých vědomostech. Domnívají se, že jich mají málo, jinými slovy nic prý neumí. Zvažují tak, jestli k těm státnicím mají vůbec jít.

Jak překonat strach ze státnic?

Vám by mohl spíše pomoci článek Jak překonat strach ze státnic?, nebo Jak překonat strach z vlastního selhání u státnic?

Důležité je zkrátka se svým vnitřním strachem bojovat a alespoň remizovat. Napsal jste něco podobného. Co by se stalo, kdybyste ty státnice neudělal?

Kromě pochopitelného zklamání by se v podstatě nestalo vůbec nic. Zítra by zase vyšlo Slunce. Teda, je to prý statisticky dokázáno. Prostě byste se z toho oklepal (chce to čas) a ty státnice byste složil v opravném termínu.

I proto říkám, že neúspěch u státnic je jen poločas na Vaší cestě k titulu. Není to žádná životní tragédie. Minimálně v porovnání se živelnými katastrofami nebo dokonce smrtí.

Ne, státnice nejsou procházkou růžovým sadem. To Vám potvrdí i ostřílení mazáci. Hlavně ta příprava na ně bývá psychicky i fyzicky náročná.

Nikdy to ale nebudete umět na 100 %

Pravdou je, že studium nikdy nekončí. V tom je krásné, ale také náročné. Tím, jak se všechno vyvíjí, nemůžeme si dovolit ten luxus a už se dál nevzdělávat. Dřív nebo později by nám ujel vlak.

Je ale škoda ztrácet dále čas! Ty Vaše dva roky jsou už dostatečný čas na přípravu a ideální čas ověřit si své znalosti před komisí.

Když jsem si poprvé přečetl Váš příběh, ihned se mi vybavil pan profesor Matulka z kultovního filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Tohle je kratičký výcuc z jeho státní zkoušky.

Jak vidíte, sám by nemohl přednášet na univerzitě. Přitom do té doby neměl ani státní zkoušku. Tímto bych Vás chtěl povzbudit – jděte tam, Vy to určitě zvládnete.

Přeji Vám úspěšné státnice a na známky nehleďte, nejsou až tak podstatné. Nikdo se Vás na ně nikdy nezeptá!

Pavel Semerád

PS. Pokud se i vy ostatní chystáte ke státnicím a potřebujete pomoc s přípravou obhajoby závěrečné práce, napište mi a podíváme se na ni společně. Nebo se přihlaste na moje školení Jak obhájit diplomku. Těším se na vás.