Máte strach ze státnic? Děsíte se toho, co vašemu neúspěchu řeknou rodiče, životní partneři, děti, spolužáci nebo kolegové v práci a tak je začínáte připravovat na nejhorší? Vždyť, co kdyby náhodou!
Strach z neúspěchu ke státnicím patří, na tom asi nic nezměníme. Naopak si myslím, že kdybychom se nebáli, na výsledku by nám asi moc nezáleželo a bylo by tam něco špatně.
Možná si teď říkáte, že se mi to mluví, když už mám státnice za sebou.
Když mě čekaly doktorské státnice, tak jsem se tak strašně klepal, že jsem myslel, že do té místnosti ani nevstoupím, uteču a už se NIKDY nevrátím. Jo, jako fakt. 😉
Podobné pocity prožívám i při jiných událostech – kdykoliv mám vystoupit na veřejnosti nebo na nějaké konferenci, kdykoliv zapnu kameru a točím video na YouTube.
Vždycky bojuji s vnitřním strachem. Se svými otázkami. Co když to pokazím? Co když řeknu něco špatně? Jak budete reagovat na má videa – co když se budu moc mračit, co když se zakoktám, co když řeknu něco, co nebude dávat smysl? Co když budu všem pro smích?
Jen to porovnejte s otázkami, které si teď kladete vy před státnicemi: Co když to nevyjde a ty státnice neudělám (ani na druhý pokus)? Jaký bude můj život bez vysoké? Vždyť to bude konec světa!
Věřte tomu, že nebude!
Jak bojovat se strachem ze státnic?
To nejdůležitější, co musíte udělat, je začít se svým strachem bojovat (a alespoň remizovat). Jasně, neúspěchy a prohry k životu patří. Stejně tak ale i úspěchy a výhry.
Víte, co by se stalo, kdybych k těm doktorským státnicím tehdy nešel? Nic! Jen by mě to celý život štvalo. Celý život bych si možná vyčítal, že jsem to alespoň nezkusil. Vždyť jsem toho všeobecně věděl víc než kdykoliv před tím a potom.
Musel jsem ale vystoupit ze své ulity a zkušební komisi to dokázat. Zvládl jsem to! Překonal jsem svůj strach ze státnic a úspěšně jsem dokončil studium, o což jsem celé 3 roky usiloval.
Jak se mi to podařilo?
Můj postup, jak překonávám strach, je hrozně trapnej a vůbec se nedá srovnávat s propracovanými návody nejrůznějších expertů na psychologii. Používám ho ale vždy a vždy mi pomohl překonat i ty nejhorší situace.
Pro mě osobně je nejtěžší zvládnout začátek – neutéct, vstoupit do místnosti, zaujmout před skupinou bojový postoj a začít mluvit. Trvá mi to prvních 5 vět, než chytnu rytmus a začíná mé vystoupení.
Při tom pořád bojuji s vnitřním strachem
Nejsem imunní vůči autoritám. Dobře si uvědomuji, kdo proti mně sedí – profesoři, docenti, daňoví poradci, experti a odborníci z praxe.
V těchto chvílích mi ale pomáhá můj naučený slogan: Tihle všichni lidé mohli dělat cokoliv jiného, ale jsou tady na mé přednášce a poslouchají má moudra. A v ten moment si začínám mé vystoupení i užívat.
Strach ze státnic mi zase pomohly překonat následující věty: „No a co, že se bojím! Prostě to zvládnu! Kdybych na to vážně neměl, většina z těch zkoušejících mě mohla kdykoliv v průběhu vyhodit. Ale nevyhodila! Udělal jsem všechny zkoušky, udělám i tuhle!“
S tím ale souvisí má příprava. Vždycky jsem udělal maximum proto, abych zvýšil své naděje na úspěch. Udělal jsem maximum toho, co bylo v mých silách. Takže i kdyby to nevyšlo, vždy jsem mohl odejít se vztyčenou hlavou.
Co nejhoršího se může stát?
A přemýšleli jste už někdy nad tím, co nejhoršího se vlastně může stát? Je to zajímavá úvaha. Když vás vyhodí, tak půjdete na opravný termín, ale budete opakovat jen neúspěšnou část, na kterou se ještě lépe připravíte.
A i kdyby to podruhé nevyšlo, tak se dá žít i bez titulu!
Zatratí vás rodina a vaši nejbližší?
Určitě ne! Možná jen v první moment. Dřív nebo později si uvědomí, že v životě jsou i důležitější věci – těmi jsou naši nejbližší! Zní to jen jako taková okřídlená fráze, ale jen do chvíle než rodinu zasáhne vážná nemoc nebo dokonce smrt.
Bude váš život v troskách?
Kvůli škole? Vůbec ne! Studium vysoké školy vnímám jako dar, jako příležitost učit se a vzdělávat v oboru, kterému se chci profesně věnovat i nadále. Vysoká škola ale není patent na rozum.
Představte si modelovou situaci. Jste odborníkem z praxe, který se dlouhodobě věnuje informačním technologiím. Máte hotové všechny předměty, jen jeden vám zbývá – mikroekonomie. A ten neuděláte ani na poslední termín a ze školy vás vyhodí.
Prošli jste celým komplexním vzděláním informatika. Naučili jste se programovat ve všech možných jazycích, umíte pracovat s umělou inteligencí, získali jste nové dovednosti a ty využíváte v praxi.
Ale ztratíte možnost bojovat o titul jen kvůli (omlouvám se všem ekonomům) relativně nedůležitému předmětu pro profesi informatika. Budete menším odborníkem? V reálném životě rozhoduje to, co doopravdy umíte!
Můžeme vést nekonečnou polemiku, že pro některé profese titul potřebujete. Jinak se nestanete ani právníkem, ani lékařem, ani nebudete moci vykonávat nějakou funkci ve státní správě. To je ale jen jedna strana mince.
Ta druhá je, že, pokud jste měli při studiu otevřenou mysl, tak jste si rozšířili obzory a naučili jste se kriticky myslet. A je jen na vás, jak toho využijete! I když to možná ještě nevidíte, hodnotu svého vzdělání poznáte, až je budete opravdu potřebovat. Za rok, za dva, za deset.
Vraťme se ale ke státnicím!
Svojí polemikou jsem se dostal už hodně daleko od původního tématu. Přesto tenhle exkurz nepovažuji za ztrátu času. Chtěl bych vám předat následující rady a doporučení. Věřím, že vám pomohou překonat strach ze státnic.
- Strach ze státnic je úplně normální. Pravděpodobně ho měli i vaši zkoušející, přestože dnes vypadají sebevědomě.
- Ať už vám státnice dopadnou jakkoliv, při přípravě udělejte vždy maximum.
- Ke státnicím jděte s pokorou, ale i s tím, že je prostě uděláte! Nevcházejte do místnosti jako zmoklá slepice. Přemožte se a s vypjetím všech sil se na komisi při pozdravu usmějte. Komise se usměje (nevědomky) i na vás a hned se budete cítit lépe.
- Kdybyste státnice přece jen neudělali na 1. termín, nezoufejte, je to jen poločas.
- A kdybyste je neudělali ani na 2. resp. 3. termín, což je opravdu velmi malá pravděpodobnost, tak žít se dá i bez titulu. Vzdělání (i když „necertifikované“) je obrovský dar a něco, co vám nikdy nikdo nevezme. Nestudujte kvůli titulu, ale kvůli životu. Vašemu spokojenému a úspěšnému životu.
A já vám z celého srdce přeji, abyste dosáhli všeho, po čem toužíte – a samozřejmě i to, abyste ty státnice úspěšně složili!!!
Pavel Semerád
