Jak překonat strach ze státnic?

Sdílejte článek s přáteli.
Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Všichni studenti prožívají před státnicemi ty stejné pocity. Mají strach. Jsou nervózní. Mají obavy z toho, co bude, když státnice neudělají. Přemýšlejí nad tím, co jim řeknou jejich nejbližší – rodiče, životní partneři, děti, spolužáci nebo kolegové v práci.

S tím, jak se blíží státnice, začínají dokonce připravovat své okolí na nejhorší. Vždyť, co kdyby náhodou! S přibývajícím časem musí překonávat i únavu a nechuť k učení. A k tomu všemu den nebo dva po státnicích na ně ještě dolehne pocit absolutního vyčerpání.

Pokud vám někdo tvrdí něco jiného, lže! Pokud mi nevěříte, zeptejte se absolventů na jejich pocity před státnicemi a těsně po. Když mě čekaly doktorské státnice, tak jsem se tak strašně klepal, že jsem myslel, že do té místnosti ani nevstoupím, uteču a už se NIKDY nevrátím. Jo, jako fakt. 😉

Strach ze státnic je naprosto normální věc!

Na tom nic nezměníme. Naopak, kdybychom se nebáli, asi by nám na výsledku tolik nezáleželo a myslím, že by bylo i něco špatně.

Možná si teď říkáte, že se mi to mluví, když už mám státnice za sebou.

Já tenhle strach ale prožívám docela často. Kdykoliv se postavím před novou skupinu studentů na začátku semestru, kdykoliv mám vystoupit na veřejnosti nebo na nějaké konferenci, kdykoliv zapnu kameru a točím video na YouTube.

Vždycky bojuji s vnitřním strachem. Se svými otázkami. Co když to pokazím? Co když řeknu něco špatně? Jak budete reagovat na má videa – co když se budu moc mračit, co když se zakoktám, co když řeknu něco, co nebude dávat smysl? Co když budu všem pro smích?

Jen to porovnejte s otázkami, které si teď kladete vy před státnicemi: Co když to nevyjde a ty státnice neudělám (ani na druhý pokus)? Jaký bude můj život bez vysoké? Vždyť to bude konec světa!

Věřte tomu, že nebude!

Jak bojovat se strachem ze státnic?

To nejdůležitější, co musíte udělat, je začít se svým strachem bojovat (a alespoň remizovat). Jasně, neúspěchy a prohry k životu patří. Stejně tak ale i úspěchy a výhry.

Víte, co by se stalo, kdybych k těm doktorským státnicím tehdy nešel? Nic! Jen by mě to celý život štvalo. Celý život bych si možná vyčítal, že jsem to alespoň nezkusil. Vždyť jsem toho všeobecně věděl víc než kdykoliv před tím a potom.

Musel jsem ale vystoupit ze své ulity a zkušební komisi to dokázat. Zvládl jsem to! Překonal jsem svůj strach ze státnic a úspěšně jsem dokončil studium, o což jsem celé 3 roky usiloval.

Jak se mi to podařilo?

Můj postup, jak překonávám strach, je hrozně trapnej a vůbec se nedá srovnávat s propracovanými návody nejrůznějších expertů na psychologii. Používám ho ale vždy a vždy mi pomohl překonat i ty nejhorší situace.

Pro mě osobně je nejtěžší zvládnout začátek – neutéct, vstoupit do místnosti, zaujmout před skupinou bojový postoj a začít mluvit. Trvá mi to prvních 5 vět, než chytnu rytmus a začíná mé vystoupení.

Při tom pořád bojuji s vnitřním strachem

Nejsem imunní vůči autoritám. Dobře si uvědomuji, kdo proti mně sedí – profesoři, docenti, daňoví poradci, experti a odborníci z praxe.

V těchto chvílích mi ale pomáhá můj naučený slogan: Tihle všichni lidé mohli dělat cokoliv jiného, ale jsou tady na mé přednášce a poslouchají má moudra. A v ten moment si začínám mé vystoupení i užívat.

Strach ze státnic mi zase pomohly překonat následující věty: „No a co, že se bojím! Prostě to zvládnu! Kdybych na to vážně neměl, většina z těch zkoušejících mě mohla kdykoliv v průběhu vyhodit. Ale nevyhodila! Udělal jsem všechny zkoušky, udělám i tuhle!“

S tím ale souvisí má příprava. Vždycky jsem udělal maximum proto, abych zvýšil své naděje na úspěch. Udělal jsem maximum toho, co bylo v mých silách. Takže i kdyby to nevyšlo, vždy jsem mohl odejít se vztyčenou hlavou.

Co nejhoršího se může stát?

A přemýšleli jste už někdy nad tím, co nejhoršího se vlastně může stát? Je to zajímavá úvaha. Když vás vyhodí, tak půjdete na opravný termín, ale budete opakovat jen neúspěšnou část, na kterou se ještě lépe připravíte.

A i kdyby to podruhé nevyšlo, tak se dá žít i bez titulu!

Zatratí vás rodina a vaši nejbližší?

Určitě ne! Možná jen v první moment. Dřív nebo později si uvědomí, že v životě jsou i důležitější věci – těmi jsou naši nejbližší! Zní to jen jako taková okřídlená fráze, ale jen do chvíle než rodinu zasáhne vážná nemoc nebo dokonce smrt.

Bude váš život v troskách?

Kvůli škole? Vůbec ne! Studium vysoké školy vnímám jako dar, jako příležitost učit se a vzdělávat v oboru, kterému se chci profesně věnovat i nadále. Vysoká škola ale není patent na rozum.

Představte si modelovou situaci. Jste odborníkem z praxe, který se dlouhodobě věnuje informačním technologiím. Máte hotové všechny předměty, jen jeden vám zbývá – mikroekonomie. A ten neuděláte ani na poslední termín a ze školy vás vyhodí.

Prošli jste celým komplexním vzděláním informatika. Naučili jste se programovat ve všech možných jazycích, umíte pracovat s umělou inteligencí, získali jste nové dovednosti a ty využíváte v praxi.

Ale ztratíte možnost bojovat o titul jen kvůli (omlouvám se všem ekonomům) relativně nedůležitému předmětu pro profesi informatika. Budete menším odborníkem? V reálném životě rozhoduje to, co doopravdy umíte!

Můžeme vést nekonečnou polemiku, že pro některé profese titul potřebujete. Jinak se nestanete ani právníkem, ani lékařem, ani nebudete moci vykonávat nějakou funkci ve státní správě. To je ale jen jedna strana mince.

Ta druhá je, že, pokud jste měli při studiu otevřenou mysl, tak jste si rozšířili obzory a naučili jste se kriticky myslet. A je jen na vás, jak toho využijete! I když to možná ještě nevidíte, hodnotu svého vzdělání poznáte, až je budete opravdu potřebovat. Za rok, za dva, za deset.

Vraťme se ale ke státnicím!

Svojí polemikou jsem se dostal už hodně daleko od původního tématu. Přesto tenhle exkurz nepovažuji za ztrátu času. Chtěl bych vám předat následující rady a doporučení. Věřím, že vám pomohou překonat strach ze státnic.

  1. Strach ze státnic mají/měli úplně všichni. Měli ho určitě i vaši zkoušející, i když dnes vypadají sebevědomě.
  2. Ať už státnice dopadnou jakkoliv, udělejte při přípravě maximum, abyste je zvládli.
  3. Ke státnicím jděte s pokorou, ale i s tím, že je prostě uděláte! Nevcházejte do místnosti jako zmoklá slepice. Přemožte se a s vypjetím všech sil se na komisi při pozdravu usmějte. Komise se usměje (nevědomky) i na vás a hned se budete cítit lépe.
  4. Kdybyste státnice přece jen neudělali na 1. termín, nezoufejte, je to jen poločas.
  5. A kdybyste je neudělali ani na 2. resp. 3. termín, což je opravdu velmi malá pravděpodobnost, tak žít se dá i bez titulu. Vzdělání (i když „necertifikované“) je obrovský dar a něco, co vám nikdy nikdo nevezme. Nestudujte kvůli titulu, ale kvůli životu. Vašemu spokojenému a úspěšnému životu.

A já vám z celého srdce přeji, abyste dosáhli všeho, po čem toužíte – a samozřejmě i to, abyste ty státnice úspěšně složili!!!

Pavel Semerád

Jak překonat strach ze státnic?
Ohodnoťte článek. Aktuálně: 4.7/5 (33)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na svém blogu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *