Pomalu končí zima a to je období, kdy se i ti největší spáči probouzejí, aby začali psát diplomku. Obvykle začínají psát teoretickou část a právě ta se pro ně může stát noční můrou.
Může za to ten blbej software na odhalování plagiátů
Určitě si vzpomínáte z diplomových seminářů, jak vám vyučující říkali o tajemném nástroji, který dokáže rozpoznat plagiát na míle daleko. A protože se každá odevzdaná práce dostane do jeho spárů, je dobré mít se na pozoru.
Princip je celkem jednoduchý. Po porovnání se všemi dostupnými zdroji, tyto softwary vyplivnou číslo, které je buď v pohodě, nebo není. (Ještě bych chtěl doplnit něco dalšího, ale asi mě teď nebudete poslouchat, tak se k tomu ještě vrátím.)
Magické číslo – 5 %
Na seminářích jsme v minulosti slýchávali, že hraniční hodnota shody by neměla přesáhnout 5 %. Pokud jste tuto hodnotu překročili, mohli jste si být jisti, že jste jednou nohou u disciplinární komise.
No dobře, schválně přeháním. Ale je to proto, že je takto stanovená hranice naprosto nesmyslná. V říjnu 2021 jsme na toto téma napsali článek s názvem O procento plagiát, ve kterém vysvětlujeme, jak to s těmi procenty je.
Opravdu se dnes nemusíte bát mít podobnost vyšší. V některých oborech např. v medicíně se u kazuistik můžete přehoupnout i ke 40 % a stále můžete práci úplně v pohodě obhájit. Naopak o plagiát se může jednat i s méně než 1 %.
Rozhodující není procento, ale správné citování
Ve všech svých seminárních skupinách (v tomto semestru v Bakalářském semináři a Akademickém psaní na Vysoké škole Sting) říkám svým studentům, že není ostuda citovat. Je to naopak absolutní nutnost.
Právě díky citování zvyšujete v očích svých čtenářů autoritu a bráníte se proti kritickému hodnocení od oponentů. Musíte se proto postavit na ramena obrů (to je můj oblíbený citát z Google Scholar) a citovat oborové autority.
Citování není plagiát
Studenti si často zbytečně komplikují psaní tím, že se snaží vymýšlet originální formulace, aby se vyhnuli podezření, že ten text někde opsali. Opsání pro ně znamená plagiát.
To je špatná úvaha. Jednak vás může na docela dlouhou dobu paralyzovat a hlavně už tím, že uvedete zdroj, z kterého čerpáte, tak vaše práce není plagiát. Takhle jednoduché to je.
Pak jsou sice extrémy, které jsou schopné převzít formou přímé citace i dvě tři strany, ale ani tak to pořád není plagiát. Zdroj totiž uveden je.
Jen to teda nesvědčí o schopnosti autora kriticky myslet a zpracovávat odborný text. Dost možná vám to proto v posudku vyčtu, ale ani tak to není plagiát. 🙂
Jenže, co mám dělat, když mám u teoretické části „shodu“ 50 % a víc???!!!
V poslední době dostávám opakovaně otázky na procenta u teoretických částí, literární rešerše; chcete-li. Otázka obvykle zní: Udělal(a) jsem si kontrolu v antiplagiátorském softwaru a vyšla mi shoda XY %; kde XY je hrozivě vypadající číslo.
Zrovna dnes jsem dostal tři takové otázky, tak je nejvyšší čas zveřejnit moji odpověď i sem na můj milovaný blog.
Nedělejte nic a piště dál 🙂
Vážení a milí studenti a kolegové,
u teoretické části se předpokládá, že větší část textu budete přebírat a citovat od jiných autorů. Už to samo o sobě znamená, že se vám u těchto pasáží objeví podobnost.
A pokud se jedná o oblíbené téma, pravděpodobnost, že někdo formuloval nějakou definici podobně jako vy, se zvyšuje. Je v pořádku, že si práci sami zkontrolujete, to výsledné číslo ale není konečné.
Nezapomínejte na to, že jste teprve v polovině, ve které se navíc počítá s vyšší podobností. Slibuji vám, že jakmile se pustíte do praktické části, kde budete formulovat svoje myšlenky, to hrozivě vypadající procento klesne.
Nedokážu říct, kolik procent vám nakonec vyjde, ale to procento opravdu není podstatné. I když se tedy někteří vedoucí úzkostlivě drží maximální hranice 5-10 % a cokoliv je nad toto rozmezí, odmítají pustit k obhajobě.
To, co vám vyšlo není shoda. Je to podobnost
Možná jste si všimli, že v jsem v textu několikrát uvedl pojmy shoda a podobnost. I když mohou vypadat jako synonyma, v tomto kontextu mají odlišný význam.
Shoda je – hoooodně zjednodušeně řečeno – převzetí obsahu 1 ku 1.
Naopak podobnost je prostě podobnost; vypadá to podobně. A právě procento podobnosti vám vyplivne ten software. Je to tak. To procento už dávno není shoda. To bývávalo ještě před covidem.
Několikrát se mi stalo, že za mnou přišli zděšení studenti a akademici a ptali se mě, co mají dělat, když jim po oficiálním odevzdání práce vyskočila podobnost přes 30 procent.
Podívejte se do protokolu
Nyní se vracím k tomu, co jsem si myslel, že při zmínce o procentech nebudete poslouchat. Software vám totiž vygeneruje i protokol, ve kterém jsou „odhalené“ pasáže zvýrazněny a je u nich uveden i zdroj podobnosti.
Práci nelze označit za plagiát, aniž by ten protokol nepročetl člověk; obvykle vedoucí práce. A dost možná, až tak učiní, přestanete se bát.
- Podobnost může být jen v povinných součástech práce např. v čestném prohlášení. To se děje pravidelně.
- Zjistíte, že se vaše daňové téma podobá jiné práci zaměřené na nesouvisející informační technologie. Máte např. podobně vypadající tabulky, ale s úplně jiným čísly. To jsem zažil před pár lety na MENDELU.
- Máte sice větší procentuální podobnost s jinou bakalářskou prací, ale je to jen proto, že oba autoři citujete stejnou definici z jednoho zdroje. Já se s tím obvykle setkávám u témat z oblastí managementu a marketingu, nebo u překopírovaných pasáží ze zákona. Je-li ale zdroj řádně citován, není to plagiát.
Zkrátka některá témata jsou natolik oblíbená, že se ta vyšší procenta dají očekávat. Podezřelejší by možná bylo, kdyby byla neobvykle nízká. Tam by to trochu smrdělo překladovým plagiátem.
Už jste klidnější?
Doufám, že ano. Chtěl bych vám říct, abyste ta procenta v počátcích svého psaní nebrali až tak vážně. Píšete-li teprve teorii, je jasné, že obsah práce následně naředíte vlastními myšlenkami, a ta procenta podobnosti začnou klesat.
Pokud mi nevěříte, nebojte se zeptat vedoucí(ho) práce nebo vyučující(ho) na bakalářském/diplomovém semináři. Věřím, že potvrdí mé zkušenosti, a vy se tak budete moci nerušeně psát praktickou část.
Přeji vám hodně dobrých myšlenek a ať vám jde psaní od klávesnice.
Pavel Semerád
