Za 99% shodu by měl být student vyloučen ze studia

Před pár dny se mi do rukou dostal protokol ze softwaru, který odhaluje plagiáty v závěrečných pracích. Místo není důležité, a i kdyby bylo, stejně bych nemohl být konkrétní.

Software odhalil shodu 99 %!!!

S tak vysokou shodou jsem se ještě nikdy nesetkal. Proto, když jsem dostal příležitost prohlédnout si protokol se všemi vyznačenými podobnostmi, neodolal jsem.

Víte, jak takový protokol vypadá?

Jako omalovánky; a to bez nadsázky.

Představte si text, kde se prolínají různé kombinace barevného spektra. Černá, která obvykle vyznačuje „originální text“, označila asi jen 4 kraťoučké – obvykle jednovětné – pasáže.

Byl to plagiát? Nemohl to být jen „omyl“…?

Jsem velmi rád, že jste bez podrobnějšího zkoumání tohoto studenta automaticky neodsoudili.

Možná byste se divili, ale na některých vysokých školách existují závazné metodické pokyny, od jakého procenta vygenerované shody mají akademici práci (ne)považovat za plagiát. Obvykle se až s chorobnou závislostí dodržuje hranice 5-10 procent.

Na to, že to není správný postup, protože bez lidského posouzení nelze předjímat a paušalizovat, jsme upozorňovali už několikrát i na blogu Akademické etiky:

Ani práce s 90% shodou nemusí být plagiát

Právě v tom druhém článku uvádíme příklad studenta, který měl shodu 90 % jenom proto, že požádal o vrácení práce k přepracování, aby ji mohl vylepšit (prodlužoval studium). Ona shoda byla způsobená tím, že si už software „pamatoval“ původní verzi.

To, co by na jiné vysoké škole zavánělo disciplinárním řízením a požadavkem na vyloučení studenta ze studia, vyřešil vedoucí velmi jednoduše. Prošel vyznačené pasáže, zjistil příčinu shody a označil práci za originální.

Ta práce skutečně žádným plagiátem nebyla, neboť původní verze závěrečné práce nebyla nikdy před tím publikovaná. Šlo jen o odevzdání práce do univerzitního systému.

I práce se shodou menší než 1 % může být plagiát

Se zcela odlišnými výsledky skončila práce studenta v Gruzii, který měl shodu jen v seznamu použité literatury. Jednalo se totiž o překladový plagiát, na který se přišlo jen díky shodě v seznamu literatury.

Procento shody samo o sobě nesmí být považováno za jediné kritérium plagiátu

Poučen z těchto příběhů jsem ke čtení protokolu přistupoval přece jen s větším klidem než kolega, který mě požádal o konzultaci.

Prvně jsem se snažil zjistit, jestli nejde o shodu s vlastní prací? Nešlo.

Místo toho se mi před očima začal vykreslovat jiný scénář. Téměř 70% shoda s jinou závěrečnou prací a pak ještě více než 10% shody s dalšími dvěma naznačovaly, jak student ke zpracování vlastní práce přistoupil. Prostě jen složil mozaiku z několika prací.

Ano, byl to plagiát. Bez pochyby.

Vždyť i několik odstavců dlouhé pasáže, které obsahovaly doslovně převzaté citované pasáže, jasně ukazovaly, že tomu vlastnímu tvůrčímu snažení student moc nedal.

No jo, ale co s tím? Jaký by měl být další postup?

Tohle je jen první část – (obvykle) ta snazší – z celého příběhu. Když dojde k odhalení plagiátu ve studentských pracích, řeší se to obvykle disciplinárním řízením.

Tam ale bohužel (obvykle) nemají členové komise odvahu, aby studenta exemplárně potrestali. Takže to končívá maximálně podmínečným vyloučením.

Ve své podstatě si tak student jen

  • posype popel na hlavu,
  • omluví se za své konání,
  • slíbí, že se to už nebude opakovat,
  • komise mu umožní práci přepracovat,
  • a dokončit studium.

Student tak nic neriskuje. Takže si z toho odhalení ani nic nedělá. Prostě to zkusil, přišlo se na to, ale jede se dál.

Komise by za to měla studenta vyloučit ze studia. Nepodmíněně

Aby se na akademické půdě vůbec někdy něco změnilo, měl by být tento konkrétní student vyloučen ze studia. Porušil totiž zvlášť závažným způsobem a úmyslně autorský zákon. Ano, porušil zákon!!!

Nemělo by mu tak být umožněno, aby své aktuální studium dokončil. Nebránil bych mu ale v zahájení nového studia.

Je tu spíše filozofická otázka, jestli konkrétní důvody ukončení studia neuvést do matriky studia (podobně jako se tresty z minulosti zobrazuje i ve Výpisu z rejstříku trestů).

Není v tom nic osobního. Je to prevence

Nejsem nijak zatížen proti tomuto studentovi. Vždyť ho ani neznám. Nikdy jsem ho neviděl a dost možná ani neuvidím. (To jen pro jistotu!)

Vysoké školy mají ale právě v těchto případech jedinečnou příležitost dokázat veřejnosti, že oblast akademické etiky berou vážně a že její porušování netolerují.

Když to neudělají, nic se nezmění. A s vývojem a využíváním umělé inteligence bude odhalování plagiátů ještě horší, ne-li nemožné.

Vzkaz vysokých škol studentům by měl být jasný:

Milí studenti,
nemáme nic proti tomu, abyste při psaní závěrečných prací využívali i moderní nástroje. Vše, co využijete, ale musíte přiznat a citovat.

Nezapomínejte na to, že by každá práce měla obsahovat i váš vlastní přínos. Něco, co pak můžeme ohodnotit jako vaši vlastní práci.

Pokud ale porušíte autorskou etiku a autorský zákon, nebudeme to respektovat a vyvodíme z toho maximální trestněprávní postihy.

Studentům bych samozřejmě ponechal právo na obranu, nejsme v totalitě.

Na čem by ale postavil svojí obranu tento student s 99% shodou, to opravdu netuším. Nebo vy snad ano? Schválně napište mi váš argument do komentáře, moc rád si ho přečtu.

Pavel Semerád

3.7/5 - (10 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 13. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *