Před pár měsíci mi přišel e-mail od jednoho mého čtenáře, s jehož zveřejněním jsem čekal do chvíle, než své studium úspěšně dokončil. Týkal se totiž jeho neúspěšné závěrečné zkoušky a nechtěl jsem ho zdiskreditovat před učiteli ze školy.
Otázka mého čtenáře
Obracím se na Vás se svým příběhem v rámci svého studia. V roce 2016-2019 jsem studoval prezenčně bakalářské studium. V roce 2019 jsem ale nastoupil do zaměstnání na celodenní směny a začaly mi jiné povinnosti.
Studium jsem přerušil na rok s tím, že se k němu vrátím, až pominou pracovní povinnosti. Vrátil jsem se v průběhu roku 2020, ale neuspěl jsem u státnic ani na třetí pokus.
Dostal jsem se do situace, že jsem vyčerpal všechny možnosti, a musel jsem se zapsat do studia znova. Nastoupil jsem zpátky do 3 ročníku s tím, že se mi uznali všechny předměty pouze A-D. Část předmětů jsem tak musel opakovat.
Dnes jsem byl u státnic znovu a komise mi to zase nedala. Připravoval jsem se co to, šlo. I komise ocenila mojí snahu a prý bylo vidět, že jsem se připravoval, že nějaké vědomosti mám, ale že to neumím zúročit a propojit. Zkrátka, že prý to nemám chronologicky sjednocené.
Mám tak hotovou jen obhajobu. Mám v sobě pocit, že mi to prostě dát nechtějí. Co si o tom myslíte Vy? Co mi doporučujete, že mám teď udělat? Dostal jsem doporučení obejít katedry a pobavit se o tom.
Opravdu jsem znechucený. Někdo tam přijde po 5 letech na první a poslední pokus a dají mu to bez problému a mě tak dusí, že už jsem z toho vyřízený. Nehledě na to si připadám jak největší debil… opravdu těžko popsatelné.
Moje odpověď
Děkuji Vám za důvěru. Musím se Vám ale omluvit, protože k tomu, abych Vám dokázal více poradit, nemám dostatek informací.
Samozřejmě mám k dispozici Vaše vyjádření. Za ty roky, co působím na akademické půdě ale vím, že neúspěšní mívají vše malovat černými barvami, naopak ti úspěšní se bijí v prsa a malují vše narůžovo. Z toho pak vzniká zbytečná frustrace.
Napíšu Vám tedy svůj nezaujatý pohled, i když netvrdím, že bude zcela objektivní. Tím, že nemám k dispozici vyjádření druhé strany, nemohu se přiklonit na žádnou z nich.
Nevěřte tomu, že to komise po 5 letech studia dají všem
Rozhodně se nedá spoléhat na to, že „tam někdo přijde po 5 letech na první a poslední pokus a dají mu to bez problému“.To jsou jen takové mantry, které se předávají mezi studenty, na základě jednoho nebo dvou domnělých příkladů.
Je sice pravdou, že si zkušební komise většinou velmi dobře uvědomují, že už student další termín mít nebude, na druhou stranu to ani tak nedávají zadarmo. Proč by to dělaly?
Kdyby tomu tak bylo, tak by všichni čekali až na poslední termín a nechali by si to po 5 letech „dát“. Jaká by to byla motivace pro ty studenti, kteří své studium zakončili v řádném termínu? Jakou hodnotu by mělo takové studium?
Za dobu, co píšu tento blog, jsem slyšel mnoho příběhů o neúspěšných studentech, kteří na posledním termínu vyhořeli. Za mě to není úplně vhodná taktika a rezervní termín bych si raději uschoval pro strýčka příhodu.
Komise mi to nechce dát
Nesouhlasím s tvrzením, že by Vám to komise dát nechtěla. Komise většinou mívají opačnou tendenci. Jasně, neplatí to 100%, ale v nadpolovičních případech tomu tak bývá.
Přece, když už se student dostane až před komisi, tak už své znalosti musel prokázat u průběžného zkoušení. Ve mnohých případech je zkoušeli i sami členové komise.
Co bych Vám tedy radil?
Jedinou možností, kterou teď vidím, je se to pokusit naučit na nový termín, příp. o tento (pro)děkana požádat. Obcházení kateder je podle mě zbytečným plýtváním času. Vašeho i Vašich učitelů.
Nevím, co by mělo být obsahem těchto rozhovorů? Pokoutné přemlouvání? Výčitky, (hysterický) pláč, vydírání…
Já vím, že je to hodně těžké. Ale i v tomto případě bych se snažil, abych si zachoval tvář, a možná i díky tomuto sebezapření bych se vybičoval (=namotivoval) k ještě lepšímu výkonu.
Mrzí mě, že Vám nemohu dát lepší radu.
Přes všechno Vám ale přeji, abyste své studium úspěšně dokončil.
Pavel Semerád
