Studium v 50 – to bude pecka! 😉

Už dlouho jsem nečetl tak úžasně optimistický příběh, jako je tento. Kéž by takové byly všechny!

Pokud budete mít pocit, že je až příliš optimistický, berte to tak, že ho napsal ještě mladej kluk – padesátník. 🙂 Ale moc bych mu přál, aby mu všechno vyšlo podle plánu.

Příběh mého čtenáře

Dnes jsem našel vaše stránky a tak si je pročítám. Ano, bude to pecka, protože jsem se rozhodl studovat vysokou školu (v padesáti) a navíc, já to dotáhnu do konce.

Proč tak pozdě?

Asi to pozdě není, ale nechtěl jsem čekat na VŠ pro třetí věk. Myslím, že až teď uzrál čas a mám šílenou touhu si doplnit znalosti, potkat nové lidi a prostě vrátit se do lavice.

Školu nebudu studovat pro někoho nebo kvůli někomu, ale pro můj vlastní pocit a splnění nějakého cíle.

Co na to rodina?

Moje žena je skvělá a nemá s tím jediný problém. Což je výborné, naopak mě podporuje. Každopádně máme 3 děti a 3 roky bude muset tolerovat, že se budu muset učit a nebudu jí moct tolik pomáhat.

Kvůli své profesi hodně cestuji po světě a tak doufám, že se budu mít čas učit. Já si ho tedy udělám. Studovat budu kombinovaně.

Jak to zvládnout co nejlépe?

Máte nějaký tip pro chlapa, který se takto rozhodl studovat vysokou školu? Já se na to opravdu těším a věřím, že se mi studium podaří úspěšně dokončit.

Moje odpověď

Děkuji za Vaši důvěru a Váš příběh. Mám obrovskou radost, že se na studium tak těšíte a moc Vám přeji, abyste své tažení dotáhl až do úspěšného konce.

Po pravdě jsem už dlouho nečetl tak pozitivně laděný příběh. Kéž by Vás toto nadšení v průběhu studia neopustilo!

V žádném případě Vám nechci brát optimismus, a kdybych mohl, ještě bych do toho ohně přifoukl, aby nikdy nevyhasl.

Moje rady budu ale přesto psát více realisticky. Dovolte mi Vám ukázat i odvrácenou stranu studia. Věřím totiž, že když o těchto nástrahách budete vědět dopředu, dokážete se na ně lépe připravit a veškeré krize snáze překonáte.

1. Važte si toho, že máte takové rodinné zázemí

Myslím, že si to uvědomujete, ale pro jistotu.

Vaše paní ponese obrovské břemeno. Nevím, jak to u Vás funguje nyní, ani jak máte staré děti (možná už jsou dospělé), ale studium ten standardní rytmus nabourá.

Sám jsem si tím prošel, když jsem loni studoval MBA. Myslel jsem, že to všechno zvládnu po nocích, abych nenarušil rodinnou „pohodu“. No, v závěru (i kvůli koronaviru) to bylo opravdu hodně náročné.

To je i moje první rada – važte si rodinného zázemí, a pokud zrovna nebudete pracovat, nebo se učit, věnujte se rodině. Ideální je, když si s Vaší paní domluvíte nějaká pravidla už nyní, aby měla čas i na sebe.

Tři roky jsou hrozně dlouhá doba. Bohužel, občas se stane, že se ta rodinná idylka rozpadne. A to doslova. Myslím, že si své promoce budete chtít užít s rodinou a že nebudete chtít přebíhat k rozvodovému stání.

2. Učte se průběžně!

Čas letí hrozně rychle. To, co na začátku semestru vypadá jako „áááž někdy na konci semestru“, máte ve skutečnosti za pár.

Tady tu spirálu vnímám i jako učitel. První hodina, druhá, třetí,… pak zapadnu do kolejí každo(tý)denních povinností… a je tady zápočtový týden, Vánoce a zkouškové období.

Varuji Vás s dostatečným předstihem. Pokud nemusíte něco odložit, udělejte to hned.

Musíte na konci semestru odevzdat seminárku? Napište ji hned.
Máte splnit průběžný opakovací test po nějaké kapitole, udělejte ho hned.
Máte si přečíst nějakou odbornou publikaci, přečtěte si ji hned.
Zadali vám jiný úkol, udělejte ho hned.

Ne, nepřeháním. Ten čas, který Vám proteče v průběhu semestru mezi prsty, se kolem Vánoc hrozně špatně hledá.

Na tohle jsem přišel, až když jsem neúspěšně ukončil své první kombinované studium (studoval jsem celoživotně ESF na Masarykově univerzitě). Prostě jsem se neuměl učit.

Nezapomínejte na to, že prezenční studenti mají výuku každý týden. Vy se během semestru potkáte s jedním vyučujícím 1-2× za celý semestr. Učitelé předpokládají, že se budete učit sám.

3. Učte se kdykoliv je to jen trochu možné

Píšete, že trávíte hodně času na cestách. Pokud nemusíte během cestování sedět za volantem, vezměte si do ruky studijní materiály a učte se.

Pokud řídit musíte, nic Vám nebrání, abyste si místo známých písniček pustil záznam z přednášky. Dnes k mnoha tématům najdete nejen výuková videa ale i podcasty. Při výuce tak můžete zapojit více smyslů.

Najděte si čas a vytřískejte z něj maximum. I hodina denně je efektivnější než jednorázově strávený čas ve zkouškovém období. Pokud se chcete učit efektivněji, doporučuji Vám články a videa Honzy Kohuta.

Honza svým čtenářům radí: „Díky aktivnímu opakování zastavíte proces zapomínání, samotné učení před zkouškami nebo maturitou bude kratší a informace vám zůstanou v paměti déle, než kdybyste biflovali.“

4. Nezapomeňte o sebe pečovat a odpočívat

Studium je v podstatě další povinnost, kterou musíte zvládnout. Nic není zadarmo. Když ale zapadnete do toho kolotoče a zapomenete o sebe pečovat, snadno se Vám stane, že vyhoříte. No a s tím souvisí ztráta motivace a zdravotní problémy.

Pokud jste tedy zvyklý např. na nějakou pohybovou aktivitu – neodpírejte si ji. V dlouhodobém horizontu by se toto změna nevyplatila!

Bohužel opět mluvím z vlastní zkušenosti, konkrétně z doktorského studia. Tyhle tři roky jsem zakončil s výrazným váhovým přírůstkem. 🙁

5. Dopředu si zajistěte účast na přednáškách

Ve škole už teď máte své místo, stačí jen přijít. To ale někdy může být problém. Kombinované studium Vám totiž nabourá i plnění pracovních povinností.

Přemýšlel jste už nad tím, co Vašemu studiu řeknou kolegové (a nadřízení) a jak se budou tvářit na to, když budete každých 14 dní chodit do školy?

No, co by říkali – prostě budu!

OK.

Říkám to ale proto, že jsou i profese, kde to takto jednoduché není. A i Vy jistě oceníte studijní volno během zkouškového. Je proto dobré o svém studiu a Vašich potřebách informovat i pracovní okolí. Tohle opravdu nepodceňte.

6. Nevyhýbejte se společným aktivitám se spolužáky

Já osobně považuji budování vztahů se spolužáky za obrovský benefit mého studia.

Jasně, jsou rozdíly v četnosti akcí mezi studenty „bez závazků“ a pracujícími rodiči. (Hloupější pojmenování mě nenapadlo, omlouvám se.) Všichni asi pochopí, že spěcháte za rodinou, zvláště pak, pokud jste ji vinou zahraniční pracovní cesty celý týden neviděl.

Ale dlouhodobé vyhýbání se společným aktivitám může být na škodu. Minimálně se ochudíte o spoustu zajímavých a obohacujících rozhovorů. Tyto vazby Vám mohou hodně pomoci i při plnění studijních povinností – no však uvidíte sám. 🙂

7. Nikdy nezapomeňte na to, co jste mi dnes napsal!

Během studia se Vám pravděpodobně nevyhnou krize. Dost možná budete na některé předměty, vyučující a povinnosti nadávat. Berte to ale jako součást studia. Studia, které bude fakt pecka, tak si je pořádně užijte.

A kdybyste přeci jen někdy ztrácel dech, přečtěte si e-mail, který jste mi dnes poslal. Jsem přesvědčen, že Vás nabije energií jako teď mě. Věřím, že pak krize zvládnete snáze s větším nadhledem.

Rád bych zvýraznil tuto větu: Školu nebudu studovat pro někoho nebo kvůli někomu, ale pro můj vlastní pocit a splnění nějakého cíle.

Tak ať se Vám daří – přeji Vám úspěšné studium!

Pavel Semerád

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a v roce 2011 jsem se stal vysokoškolským učitelem. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Komentáře: 3

  1. Vážený pane doktore, vážení čtenáři,

    dovolte mi, prosím, abych na příspěvek navázal. Aktuálně rovněž studuji v kombinované formě, nejsem o mnoho mladší než pan kolega tazatel a pomalu studium finišuji – zbývá mi dopsat a obhájit bakalářskou práci. Prošel jsem si tedy vším, co ke kombinovanému studiu patří, a poznal obě strany této mince. A pod rady pana doktora se mohu z fleku podepsat.

    Studijní krize se mi skutečně nevyhnuly. Dobrá zpráva je, že se daly zvládnout, což mě ve výsledku vnitřně posílilo. A co konkrétně se mi v tomto směru osvědčilo?

    1. Nenechat se vyděsit. První konzultační víkend znamenal intenzivní výuku od pátku do neděle. Každý z vyučujících nám oznámil požadavky pro absolvování jeho předmětu a když mi v neděli večer cestou vlakem domů docházelo, co vše budu muset přečíst, napsat a nastudovat, můj dojem byl jasný: Tohle nedám.
    Jenže pak jsem si vzpomněl na krédo katedry garantující náš obor: „Hledáme řešení, nikoliv důvody, proč to nejde.“ A rozhodl jsem se, že řešení najdu. Minimálně to zkusím.

    2. Plánovat. A to hodně dopředu. První ročník byl dost kritický z hlediska náročnosti učiva – jak obsahové, tak – a to především – časové. Prostě jsem byl notorický „nestíhač“ – studijní povinnosti mi přetékaly ze zimního semestru do letního, z letního do prázdnin a poslední předmět jsem uzavřel doslova na poslední chvíli. Bylo mi jasné, že pokud nezačnu lépe hospodařit s časem, tak nedostuduji. Ale jak na to?
    Na začátku druhého ročníku jsem si sestavil plán postavený na třech pilířích: rozklad, termíny, priority. Každý předmět jsem rozložil na dílčí úkoly, které bylo nutné splnit pro jeho absolvování.
    Příklad: Předmět XY
    – seminárka
    – kazuistika
    – prezentace
    – kompletace materiálů
    – příprava na zkoušku
    Každému dílčímu úkolu jsem přiřadil termín splnění a na základě termínů nastavil priority (0 – nejnižší až 3 – nejvyšší). Úkoly jsem uspořádal do tabulky a odbavoval podle priorit. Alespoň jeden den v týdnu jsem tabulku revidoval a aktualizoval.
    Možná to vypadá komplikovaně, ale tento přístup se mi osvědčil hned v několika ohledech. Jednak se mi škola neustále připomínala. Dále jsem věděl, do čeho se pustit a jestli mám zabrat, nebo můžu dočasně zvolnit a nabrat dech. A ve výsledku jsem druhákem prošel v daleko větším klidu a předměty absolvoval ve větším předstihu.

    3. Komunikovat. Včas, slušně a konstruktivně. Přes veškerou snahu nemusí jít vše podle plánu. Mimořádná životní situace Vám z ničeho nic může do studia hodit vidle, ať už se to týká docházky, termínu pro vypracování seminárky, nebo čehokoliv jiného. Naštěstí si učitelé v drtivé většině uvědomují, že všichni jsme jen lidi, a jsou ochotni studentům – zvláště kombinovaného studia – vyjít vstříc. Je tu však jedno ALE: Zodpovědná osoba jsem tady já – student. Já jsem ten, kdo musí komunikaci iniciovat. A abych měl co největší šanci uspět, držím se třech zásad:
    a) Včasnost. Pokud se nemohu dostavit na konzultaci, omluvím se ideálně dopředu, případně co nejdříve po konzultaci. Věřte nebo ne, ale vypadá to mnohem lépe, než když řeknu „byl jsem nemocnej“ poté, co dojde na kontrolu docházky při udělování zápočtů.
    b) Slušnost. Možná si říkáte: „To je snad samo sebou, ne?“ Z vlastní zkušenosti však mohu říct – jak pro koho. Potkal jsem několik spolužáků, kterým slušná komunikace s učitelem zjevně neříkala vůbec nic. Kterým nedocházelo, že jsou v pozici žadatele o laskavost, což jaksi nejde dohromady s arogantním přístupem. Tím si sami zavřeli dveře. Zbytečně.
    c) Konstruktivní přístup. Pokud bych chtěl svoje šance ještě zvýšit, snažil bych se nabídnout „něco za něco“. Můžu navrhnout, že si docházku nahradím např. s denními studenty. Nebo že zameškanou konzultaci či opožděné odevzdání seminárky vykompenzuji nějakým úkolem navíc. Jsou různé možnosti, jak dát učitelům najevo, že nic nechcete zadarmo. A oni to většinou ocení.

    4. Sdílení a oslava úspěchů. Každý splněný předmět Vás posune o krok blíže ke kýženému cíli – absolvování studia. Tak proč to neoslavit, nejlépe s Vašimi blízkými, kteří Vás během studia podporují? A vůbec nemusí jít o těžkou zkoušku, kterou neprojdou dvě třetiny studentů. I pro zápočet z nejlehčího předmětu aspoň něco udělat musíte – byť „jen“ dojezd do školy a aktivní účast. Znáte lepší prostředek pro utužení rodinných vztahů a zároveň nový vítr do plachet pro další plavbu studiem? Já ne.

    Závěrem bych dodal, že moje kombinované studium byla věc náročná, ale velmi zajímavá a obohacující. Zkrátka a dobře – byla to „pecka“.

    Všem studentům a učitelům přeji hodně úspěchů a šťastný vstup do nového akademického roku!

  2. Ano, chlape, bude to pecka. Shodou okolností, mě bylo letos taky 50, začal jsem studovat VŠ ve 49, začínám tedy druhák. A za ten rok, co mám za sebou, tak můžu potvrdit, že pan doktor Semerád sakra ví o čem to je… Ty jeho rady, to je absolutně přesné, hlavně o tom odkládání, já měl největší problémy s předměty, kde vyučující byli „hodní“ a dali kombiňákům nadstandardně času na vypracování úkolů. Však na to je dost času… A náhle tu je deadline a…
    První rok jsme se s kolegy studenty až na pár desítek minut u zkoušek neviděli, tak snad si to letos užijeme i s těmi společnými aktivitami.
    Co se týká motivace, tak tam je to asi jasné. Kdo by chodil na VŠ v padesáti, kdyby to neměl dát, že? To je obrovský rozdíl mezi námi a mladými. já to mám na pět let, čekají mě ještě 4, ale naprosto o úspěchu nepochybuji, kdybych pochyboval, ihned bych se na to vybodnul, ve svém věku bych svým časem tak neplýtval.
    Přeji mnoho úspěchů ve studiu.

    1. Děkuji Vám, Martine, za skvělý motivační příběh.
      Líbí se mi Vaše odhodlání, studium dokončíte – také v to věřím!! 🙂
      Přeji úspěšné studium i Vám.
      PS

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *