Co dělat, když komise vyhazuje „nesympatické“ studenty?

A máme tu opět téma státnice. Zatímco jsem se před pár dny věnoval nevhodnému chování člena zkušební komise, dnes se podívám na zkušební komisi jako celek.

Bohužel, jak to alespoň vyplývá z příběhu mé čtenáře, jedná se o další #fail. 🙁

Komise nás posuzovala podle toho, jestli jsme jí byli sympatičtí

Mám za sebou neúspěšný pokus u státnic.

Bohužel mi jedna ze dvou otázek nesedla, a ačkoli jsem u první otázky odpověděl na vše a její hodnocení bylo velmi kladné, druhou otázku se mi nepodařilo přesvědčivě zodpovědět. Zkoušející mi vyčetl, že neužívám odborné výrazy z učebnic.

Poté jsem pod vlivem nervozity špatně odpověděl na doplňující otázku, která se mi stala osudnou. Odpověď až tak špatná nebyla, jen jsem ji nešťastně formuloval a následně se formulaci snažil vysvětlit a uvést na pravou míru, leč marně.

Nicméně můj dotaz se týká členů komise.

Z některých členů komise bylo cítit, že jsem jim úplně nepadl do noty. Tón hlasu byl vcelku ostrý oproti předchozímu zkoušení, u kterého jsem byl přítomný na „potítku”.

Při většině odpovědí vykuloval zkoušející oči a svým neverbálním chováním dával najevo, co si o mých odpovědích myslí. Následně mi byly vyčteny neodborné výrazy a špatně formulovaná odpověď na otázku.

Snažil jsem se zkoušení zachránit ještě doplňujícími informacemi, které byly sice obsahem jiné otázky, nicméně s mou otázkou souvisely a mohly zkoušejícím ukázat, že znalosti opravdu mám.

Bohužel mi ale bylo řečeno, že do jiných otázek a témat se zasahovat nesmí, ačkoli jiní studenti do jiných otázek zasahovat mohli (dle jejich vyprávění i dle odposlechu z chodby). Následně bylo zkoušení ukončeno a já čekal na výsledek.

HODNOCENÍ: Sympatický vs. nesympatický student

Porada zkoušejících byla slyšet i na chodbě, a tak jsem si za zavřenými dveřmi vyslechl, jak jsem nesympatický, jak se za můj výkon zkoušející stydí a jak jsem k druhé otázce neřekl nic, takže mám smůlu.

Podotýkám, že podobně citově zabarvené hodnocení (sympatický/nesympatický, atd.) měli všichni studenti. Některým studentům kvůli tomu i zhoršili známku (dle jejich slov – není sympatická, líp než za 3 to nevidím).

Zkoušející, kterému jsem odpovídal na první otázku, uvedl, že za něj bylo hodnocení na rozhraní 1 a 2 a snažil se za mě přimluvit. Zbývající členové ale měli jasno…

Během hodnocení mi i doporučili literaturu s názvem obsahující slova „pro neekonomy” s dovětkem, že by se mi tato kniha mohla dobře číst díky stylu, kterým je napsaná (studuji ekonomickou školu).

Na závěr mi sdělili, že bohužel nemohou dovolit, aby titul tak prestižní školy dostal student jako já.

Odešel jsem se slzami v očích

Upřímně mě přístup zkoušejících mrzí víc než samotný výsledek státnic a narovinu přiznám, že jsem odcházel se slzami v očích.

To, že o mém osudu na vysoké škole rozhoduje jediná otázka namísto kompletní znalosti celého předmětů, mě sice děsí a štve zároveň. Nicméně to se zřejmě v dohledné době nezmění.

Ovšem subjektivní hodnocení dle toho, zda jsem někomu sympatický nebo ne, mi nepřišlo vhodné. A dovětek s knihou a titulem pro studenta jako já mě i trochu urazil.

Chápu, že diskuse k hodnocení je soukromá a my jakožto studenti ji vůbec slyšet neměli, nicméně i tak si myslím, že výrazy, které padly (zejména o ostudě z přednesu) byly nevhodné.

Jak se proti tomu bránit?

Nyní konečně k mému dotazu (omlouvám se za sloh). Je možné pro další termín nějak ovlivnit složení komise?

Je totiž velmi pravděpodobné, že bude komise stejná. Jsme malá fakulta, kde se zkoušející opakují, a upřímně mám strach, že se bude situace znovu opakovat.

Je možné se proti těmto hodnocením i nějak bránit, ačkoli jsou vyslovena za zavřenými dveřmi? Upřímně jsem byl přístupem zkoušejících tak zaražený, že jsem netušil, jak reagovat.

Jen pro upřesnění, nejedná se jen o můj subjektivní pocit. K podobným závěrům došli i jiní studenti nezávisle na sobě a diskuse k hodnocení všech studentů slyšeli všichni studenti na chodbě.

Moje odpověď

Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátil se svým dotazem. Samozřejmě se Vám pokusím odpovědět, jak nejlépe budu umět. Budu však odpovídat obecně, protože mi nepřísluší hodnotit Vaše konkrétní zkoušení.

Jednou z mých zásad totiž je, že mám úctu ke svým kolegům, přestože vnitřně a lidsky některé Vaše výtky k průběhu (pokud to tak skutečně proběhlo) sdílím.

Předně bych chtěl říct, že je zkoušení u státnic vždy v rukou zkušební komise. Jde tedy o zkoušení, které má ověřit znalosti studentů. Jaké otázky a podotázky Vám komise položí a jak je třebas i trochu subjektivně ohodnotí, je jen na komisi.

Píšu to proto, že studenti někdy mívají pocit, že na otázku jakžtakž odpověděli správně, avšak komise je za jejich výkon vyhodila.

Hodnocení studentů sympatický / nesympatický

Chtěl bych však zdůraznit, že je nepřípustné hodnotit studenty (jen) na základě sympatií. Během jakéhokoliv zkoušení by mělo být se všemi studenty zacházeno stejně a to bez ohledu na jejich věk, vizáž, národnost nebo např. barvu pleti.

To, že je někdo někomu víc nebo míň sympatický, samozřejmě ovlivnit úplně jednoduše nejde. Nemělo by to však být hodnotící kritérium ovlivňující výsledek zkoušky.

Ano, taky mi vadí studenti, kteří přijdou na zkoušku v dotrhaných džínách a s kšiltovkou na hlavě, nebo přijdou na státnice bez saka, a ano, možná jim to dávám taky najevo, ale pokud někoho zkouším, tak ověřuji opravdu jen jeho znalosti.

Jsem přesvědčen, že to takhle mají i ostatní zkoušející – minimálně ti, se kterými jsem kdy měl to potěšení zkoušet u státnic.

Nevhodné průpovídky od členů komise

Studenti jsou u státnic v horším postavení než zkoušející. Já na to studenty upozorňuji a doporučuji jim, aby před komisi předstupovali s úctou a respektem. Jít tam ve stylu jako mistr světa amoleta, je totiž nevhodné a mohlo by se jim to i vymstít.

To ale neznamená, že by si zkoušející mohli pouštět před studenty ústa na špacír a že by je po neúspěšné obhajobě, nebo státnicích měli ještě srážet bezbranné na kolena a ještě je nějak ponižovat (např. doporučovat jim literaturu pro neekonomy).

To je dle mého názoru nepřípustné – je to nepedagogické a neprofesionální. Zkoušející by měl být schopen potlačit vlastní ego a ješitnost, a neměl by se vůči studentovi pasovat do role vševědoucího boha.

Co se řekne za zavřenými dveřmi, to by tam mělo také zůstat

To však neznamená, že by zkušební komise nemohla hodnotit studenta za zavřenými dveřmi. Někdy je to opravdu přestřelka různých názorů, ale studentům by se tyto názory měly tlumočit neutrálním a citově nezabarveným způsobem.

Že to mohli slyšet za dveřmi i studenti, je bohužel problém těch dveří a za tohle bych se na státnicovou komisi nezlobil. Co se totiž řekne za zavřenými dveřmi, to by tam mělo zůstat. Konečný verdikt komise sděluje jako kolektivní rozhodnutí!

Píšu to proto, že bych chtěl dodat, že je také nevhodné, aby jeden zkoušející popichoval studenty ve smyslu – já bych vám to dal, ale pan předseda a pan profesor byli proti.

Jak se proti tomu bránit příště?

Mohl bych asi napsat spoustu dalších obecných věcí k průběhu zkoušení, ale Vás asi bude stejně zajímat co s tím.

Není běžná praxe, aby si studenti sami určovali zkušební komisi. Můžete však zkusit požádat studijní oddělení o odměnu Vaší zkušební komise. Ve sportovní terminologii se tomu říká veto, nevím, jaký výsledek to ale bude mít na akademické půdě.

Upřímně, já bych ale takovou žádost neposílal.

Pozvěte hosty

Bezbranní však určitě nejste. Napadá mě např. následující scénář. Státní závěrečná zkouška s výjimkou rozhodování komise za zavřenými dveřmi je veřejná. Můžete tedy na svoji obhajobu pozvat hosty. Třeba i spolužáky, to je jedno.

Nemusíte to hrotit do extrému, jak jsem např. psal v tomto článku – státnice pod dohledem, ale třeba tím získáte potřebný klid. A třeba tím i oslabíte postavení zkušební komise, protože v místnosti bude najednou více zajíců a ne jen samé šelmy.

Jen bacha, aby hosté neporušili nějaká pravidla, za což by mohli být vykázáni z místnosti. Já jsem takto vykázal hosta za to, že se snažil studentovi napovídat…

Dokážu si ale představit, že v případě opakované obhajoby diplomové práce, pozvete k obhajobě i svého vedoucího. Je takové přísloví – pouhá přítomnost vedoucího pracovníka na pracovišti zvyšuje výkon o 10 %. (Platí to ale hlavně pro business, ne pro obhajoby. 🙂

Tak takhle bych to řešil já.

Závěrem mi dovolte ještě jednu věc. Rád bych Vás povzbudil, abyste se už zbytečně nevracel do minulosti, ale spíše se díval do budoucnosti – k opravenému termínu.

Neúspěšné státnice nejsou žádnou tragédií, je to jen poločas, i když samozřejmě každý neúspěch mrzí. Také jsem bral jako křivdu, když mě vyhodila zkušební komise u obhajoby tezí dizertační práce. Zpětně to ale hodnotím jako to nejlepší, co se mi mohlo přihodit.

Já vím byly to jen teze… Moc Vám však přeji, abyste ten opravný státnicový termín co nejdříve úspěšně složil a na všechny nezdary brzy zapomněl. Nemusíte se bát, nikdy se vás nikdo nezeptá, na kolikátý termín to bylo!

Pokud potřebujete poradit, jak připravit obhajobu, přijďte na moje školení Jak obhájit diplomku.

Pavel Semerád

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Share on Whatsapp
Whatsapp
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastech.

Komentáře: 2

  1. Hosty bych také považoval za dobrý způsob obrany, akorát to asi bude v současné době těžké zařídit (max. počet lidí v místnosti, min. plocha na osobu).

    Co bych určitě doporučoval je, podívat se pořádně na studijní legislativu – jak na úrovni zákona o VŠ, tak na studijní předpisy na vaší fakultě. Můžete tam najít něco, co vám pomůže – pokud se například státní zkoušky dělají souběžně s obhajobou závěrečné práce, tak je možné, že se závěrečného neveřejného jednání komise mohou účastnit i vedoucí a oponent práce, a obzvlášť ten první by už svou pouhou přítomností mohl zabránit příliš subjektivnímu jednání členů komise. Třeba to tak je i u vás?

    Dále bych se podíval na možnost vytváření záznamu ze státnic. Tady by naopak současná epidemie mohla pomoci, protože hosté mohou být přítomni i virtuálně a technicky je snadně řešitelné, aby průběh zkoušky některý z nich nahrával. Je otázka, jestli by takový záznam šel skutečně i použít pro dodatečnou obranu, ale minimálně by mohlo působit preventivně vědomí, že průběh někdo nahrávat může.

    1. Děkuji Vám za doplnění návrhů. Máte pravdu, že to omezení týkající se počtu osob v místnosti asi bude problém. Ale ten virtuální přístup je jednou z alternativ, které mohou „pomoci jako prevence“.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *