Jsou tyhle průpovídky státnicové komise normální?

Pokud státnice dopadnou úspěšně, rádi na ně i po letech vzpomínáme. Pokud ale nevyjdou podle našich představ, pokud proběhnou nějak nestandardně nebo se nám přihodí nějaká křivda, nejraději bychom na ně zapomněli.

Nepříjemnou zkušenost má i jedna moje čtenářka. Tohle je její příběh. Upřímně, asi bych byl na jejím místě také zklamaný.

Příběh mojí čtenářky

Na začátku července jsem obhajovala bakalářskou práci, ale neobhájila jsem ji. Od té doby nad tím musím pořád přemýšlet a myslím si, že byl ten průběh obhajoby minimálně nestandardní.

K obhajobě jsem šla s doporučujícími posudky. Od vedoucího práce jsem dostala za 1 a od oponenta za 2. Na otázky uvedené v posudcích jsem se připravila a u obhajoby je zodpověděla, což komise zapsala i do hodnotícího archu.

Důvod, proč jsem práci neobhájila, byl ale ten, že mi předsedkyně komise řekla, že jsem absolutně nesplnila cíl práce, že má práce není způsobilá k obhajobě a že ji musím bezpodmínečně přepracovat.

Je možné, aby takto jednala? Pochopila bych, kdybych měla nedoporučující posudky. Žila jsem však po celou dobu v tom,  že jsem vše splnila. A teď toto!

Nechápejte mě špatně, nechci nijak útočit na komisi, ale k čemu poté se vypracovávají posudky k práci? Může předsedkyně komise na základě svého názoru, že nebyl splněn cíl práce, vyhodnotit obhajobu jako neúspěšnou?

Čím jste uhranula vedoucího? Oponent musel mít horečky!

Meziřečí mi ještě řekla, že „neví, čím jsem vedoucího práce uhranula, že mi dal jedničku a že oponent měl 40tky horečky, když psal posudek“. Paradoxně v komisi seděl i můj oponent, který ale k práci neřekl jediné slovo. Jen mlčel.

I přes to jsem se ke komisi chovala s úctou a nijak jsem proti ní neútočila. Byly to moje první státnice a chováním předsedkyně jsem byla úplně zaskočená. Vlastně jsem nevěděla ani jak reagovat.

Mám nějakou šanci se proti výše uvedenému jednání bránit? Myslím tím například požádat o přezkoumání průběhu obhajoby. Tohle jednání mi prostě přijde nefér.

Moje odpověď

Děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátila. Pokusím se Vám na otázky odpovědět, i když se mi ta odpověď nepíše lehce.

Občas se stává, že studenti práci u státnic neobhájí, přestože mají velmi dobré posudky. Není to rozhodně nic příjemného, ale výslednou známku opravdu stanovuje komise po obhajobě.

Neznamená to však, že by posudky byly bezcenné. To určitě ne. Stejně jako názor komise, i hodnocení z posudků je názor. Spíše mě překvapuje, že se oponent ke kritice vůbec nevyjádřil. Přece jen by za svým názorem měl stát, nebo by ho měl alespoň vysvětlit.

Průpovídky komise

U státnic jsem nebyl, nepřísluší mi tedy hodnotit průběh. Tak, jak ho ale popisujete, tak se mi postup komise zdá neprofesionální. Ne proto, že Vás vyhodila. Na to má, při vší úctě k Vám, právo.

Ty průpovídky si ale mohou členové komise říct, když není student v místnosti. Určitě by to nemělo být před ním. Je to jako byste vyšla z místnosti a před tím, než byste zavřela dveře, tak byste řekla spolužákům něco hanlivého na komisi. To se prostě neděla!

Studenti se samozřejmě mohou proti takovému chování bránit. Mohou napadnout průběh obhajoby. Sám jsem byl v situaci, kdy si na mě student stěžoval.

Během té obhajoby nám jeden regionální politik 5minut nekriticky líčil, co všechno jeho političtí konkurenti dělají špatně a jak se to změní po volbách.

Tehdy jsem řekl, že si připadám jako na politické agitaci… A už byl oheň na střeše. Bylo to pro mě obrovské ponaučení a od té doby své kritické poznámky vyjadřuji více akademicky.

Vraťme se ale raději k Vám

Je otázka, jak se ke vzniklé situaci postavit. Můžete poslat stížnost a požádat o přezkoumání. Bude to ale tvrzení proti tvrzení. Pokud celé jednání není podrobně zdokumentováno, myslím, že nebudete mít velkou naději na úspěch.

Na Vašem místě bych si vyžádal protokol na studijním oddělení. Ne proto, abych se dohadoval o průběhu, ale abych si poznačil výtky komise k práci a abych je mohl odstranit.

Tomu se tak jako tak nevyhnete a čím dřív začnete, tím dříve budete moci jít na druhý termín.

Vím, že ve Vás tato zkušenost bude pořád. Časem se ale nad ni určitě dokážete povznést.

Proto Vám držím pěsti, abyste práci co nejdříve obhájila.

Pavel Semerád

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastech.

komentáře 2

  1. K otázkám čtenářky („K čemu poté se vypracovávají posudky k práci? Může předsedkyně komise na základě svého názoru, že nebyl splněn cíl práce, vyhodnotit obhajobu jako neúspěšnou?“):

    – Posudky se vypracovávají proto, aby měla komise podklad k hodnocení od někoho, kdo se tou prací důkladně zabýval. Komise na to důkladné zkoumání čas nemá, ta se musí spokojit s obhajobou a s prolistováním práce. Určitě tedy bude z posudků vycházet, ale může se stát, že při obhajobě narazí na něco, co jeden nebo oba posudky odsune na okraj – může například dojít k závěru, že jeden z hodnotitelů práci vůbec nečetl (to se bohužel stává) nebo že si nevšiml něčeho zcela zásadního (to třeba právě to splnění/nesplnění cílů snadno může být – vedoucí ví, jaké cíle měl on, takže je v pohodě, oponent musí interpretovat zadání a komise navíc k tomu přidává, cíle školy, fakulty nebo katedry; každý tedy sleduje poněkud odlišné cíle).

    – Proto může komise dát jiné hodnocení, než doporučují posudky – posudky jsou podklady, ale rozhoduje komise na základě celkového zhodnocení. Pokud dojde k závěru, že práce nesplňuje náležitosti, může ji hodnotit i F, přestože posudky jsou dobré. Musí to ale udělat jako celek – tedy ne „předsedkyně se rozhodla a tak udělila F“, ale „komise došla k většinovému názoru a podle něj udělila známku; předsedkyně pak sdělila výsledek studentce“. Nechce se mi věřit, že to v popisovaném případě bylo jinak. U vaší obhajoby probíhá veškeré jednání komise před studentem, že to můžete tak s jistotou tvrdit?

    V tomto smyslu chápu i mlčení oponenta – argumentovat může při diskusi před hlasováním komise, v okamžiku, kdy se většinově rozhodla, už by s ní měl „držet basu“.

    1. Děkuji, Pepo, za komentář. Je to, jak píšete. Posudky zpracovávají lidé, kteří měli možnost se s prací důkladně seznámit. To, jestli tak skutečně učiní, je věc na delší a další povídání. I tak práci věnují více času, než kolik má komise u obhajoby.

      Kde si však dovolím trochu oponovat, je v případě mlčícího oponenta. Každý můžeme udělat chybu. Může se tedy stát, že nějakou věc posoudíme jinak, než bychom posoudili se zkušenostmi o několik let později. Nevím, jestli došlo k tomu, že komise přesvědčila oponenta o jeho chybě, ten tji uznal, a proto mlčel. Těžko říct, u této obhajoby jsem nebyl. Nepřísluší mi to proto komentovat.

      Přesto si myslím, že průpovídka ve stylu – „Čím jste uhranula vedoucího? Oponent musel mít horečky!“ – je přinejmenším nevhodná. Stejně jako nabádám studenty, aby nepomlouvali před členy zkušební komise svého vedoucího, neměla by ho ani komise neměla pomlouvat před studentem. Vnímám to jakousi kolegialitu a úctu jeden k druhému. Možná hloupý ideál. Tak jinak. Myslet si může kdokoliv cokoliv, ale měl by to ventilovat tak, jak se hodí na akdemickou půdu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *