Je přípustné, aby členovi komise zazvonil 6x telefon?

Státnice patří mezi nejdůležitější zkoušky na vysoké škole. Jedná se totiž – v nadsázce řečeno – o výstupní kontrolu, při níž studenti prokazují komplexní znalosti získané studiem.

Je to i tím, že se během státnic zkoušejí okruhy a nikoliv jen přesně formulované otázky jako je tomu u běžných zkoušek. Studenti tak mají větší možnost prodat své znalosti i z jiných předmětů. A tím, že jde o ústní zkoušku, mohou prodat i neprodejné. 🙂

Méně už se o státnicích mluví jako o společenské události. Já je tak ale vždy beru.

I proto jsem už pro vás sepsal doporučení, jak se ke státnicím obléct, jaký je nejvhodnější oblek a samozřejmě – a to je hlavní – že byste měli před zkušební komisi předstupovat s pokorou a respektem (ale ne strachem!).

Zkušební komise si opravdu zaslouží vaši úctu. Vždyť se jedná uznávané osobnosti ve vašem oboru. To oni ten obor (spolu)vytvářejí a podílejí se na jeho dalším vývoji.

Chcete-li zpochybňovat jejich odbornost, měli byste je alespoň respektovat kvůli jejich postavení (a věku). I zde totiž platí etiketa. A právě etiketa u státnic je tématem tohoto článku. Možná vás ale překvapím, protože nebudu mluvit o studentech.

Je tohle ze strany zkoušejících přijatelné?

Před pár dny mi napsala jedna studentka, která neuspěla u státnic. Ano, mohli bychom to přejít tím, že se dostatečně nepřipravila. Jenomže se jí při státnicích stalo něco, co není až tak úplně normální. Svůj pohled na státnice mi popsala následovně:

Dobrý den, na konci ledna jsem neuspěla u státnic. Pořádně mě to štve, jen co je pravda. Ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že vše neprobíhalo normálně.

Chtěla bych se vás proto zeptat na názor, jestli je vůbec přípustné, aby jednomu zkoušejícímu zazvonil během státnic 6x mobilní telefon. Vím, že jsem hrozný stresař a právě to vyzvánění mě neustále přerušovalo v mé prezentaci a taky odpovědích.

Dvakrát mě to přerušilo úplně. Měla jsem problém navázat na to, co jsem už řekla. Místo pochopení mi však komise vyčetla, že jsem nemluvila souvisle.

Rozumím tomu, že nelze posoudit hodnocení, ale chování zkoušejícího je přinejmenším zarážející. Budu ráda, když mi poradíte, jak tuto situace řešit a domoci se svých práv.

Děkuji, Zdeňka

Moje odpověď – jak to řešit?

Milá Zdeňko,

děkuji Vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátila. Samozřejmě Vám na otázku odpovím.

Předně bych chtěl říct, že to, co popisujete, není normální a z pohledu etikety se nebojím říct, že je toto chování nepřípustné. Jsem přesvědčen, že by pravidla společenského chování měla platit pro všechny zúčastněné – tedy i pro učitele.

Kdyby tomu tak nebylo, jak bychom potom mohli motivovat studenty, aby ta pravidla dodržovali, když my bychom na ně kašlali.

Jedním z pravidel pro využívání mobilního telefonu na veřejnosti je to, že by měl být vypnut během schůzky, jednání a zkoušení. Když vám zazvoní telefon na obchodní schůzce, může to negativně ovlivnit celkový výsledek jednání.

Druhá strana to totiž může vnímat tak, že jí pohrdáte a že si ji nevážíte. Proč by to takhle nemělo platit na vysoké škole?

Jsou případy, kdy se to vyzvánění dá pochopit?

Za téměř 17 let mého působení na vysoké škole jsem zažil jen dva případy, kdyby toto nějací vyučující úmyslně nerespektovali. (Náhodné zazvonění, kdy učitel zapomněl vypnout vyzvánění, do této statistiky nezapočítávám.)

Oba vyučující nás ale na tuto skutečnost předem upozornili a omluvili se za to. V obou případech se jednalo o, z lidského hlediska, pochopitelné situace.

První byl v pohotovosti kvůli své manželce, která měla mít ten den termín porodu. Druhý z nich čekal také na telefon od manželky. Ta ale byla v nemocnici s dcerou, která podstupovala nějakou operaci. Bylo na něm vidět, jak je nervózní, a proto chtěl vědět hned výsledek.

Opakované vyzvánění u státnic

Proběhlo to vyzvánění u Vašich státnic z podobných důvodů? Pokud ano, přejděte to, prosím. Povzneste se i nad jedno náhodné zazvonění. Stane se, prostě zkoušející zapomněl ztišit mobilní telefon. Omluví se, student si oddechne a zkoušení pokračuje.

Druhé zazvonění by už ale proběhnout nemělo. Dokážu si představit, že by předseda komise přerušil zkoušení a na nevhodné chování zkoušejícího upozornil.

Vždyť přece není problém, aby se zkoušející vzdálil z místnosti a vyřídil neodkladný hovor mimo zkušební místnost. Svoji krátkodobou absenci může maskovat „návštěvou“ toalety.

No jo, ale jak se v takové situaci zachovat?

Vždy slušně! I když Vás to pořádně štve, vždy si jako studenti zachovejte vlastní hrdost. Toto chování by měl přednostně řešit předseda, nebo místopředseda komise. Nikoliv student.

Vzhledem k tomu, že k tomu ve Vašem případě nedošlo, můžete zkusit věc vyřešit sama. Hele, na rovinu, mě se to radí. Jsem ale také stresař a vím, že bych spíše čekal na nějaký zázrak – třeba že se zkoušejícímu vybije baterka, než abych šel do sporu.

Nejjednodušší je v danou chvíli mlčet. Nemám však na mysli, že byste si toho neměli všímat! Prostě přerušte výklad, zabodněte oči do zkoušejícího a tiše čekejte.

V podstatě se mohou stát 3 věci. 1) Nestane se vůbec nic. 2) Zkoušející se za své jednání omluví a k dalšímu vyrušení už nedojde. 3) Zeptají se vás, co se se děje a Vy odpovíte, že byste nerada rušila zkoušejícího při řešení neodkladných pracovních povinností.

Přiznávám, že ta třetí věc vyžaduje odvahu. Pořádnou odvahu. Z vyprávění však vím o jednom takovém případu. Student – údajně padesátník – takto „vychoval“ zkoušejícího – asi 30letého doktoranda.

Vzpomenete si ještě, jak jsem v úvodu psal, že byste zkoušející měli respektovat kvůli jejich postavení (a věku)? To však neznamená, že by komise neměla respektovat vás. Je to společenská událost a pravidla by měla platit pro obě strany.

Pak mě napadá ještě jedna věc. To ale vyžaduje také dostatečnou odvahu.

Můžete požádat zkušební komisi, aby okolnosti průběhu zkoušky zapsal tajemník do protokolu. Vy tak budete mít důkaz o tom, že k opakovanému vyrušování došlo a můžete na toto chování napsat stížnost.

Chtěl bych Vás ale požádat, abyste tohoto institutu nezneužívala a např. nad jedno zazvonění se povznesla. Nikdy nemůžete vyloučit, že se to nestane Vám.

Takže si to pro jistotu zrekapitulujme – jedno zazvonění je OK, druhé zazvonění nechte vyřešit (místo)předsedu, třetí a další je už ve Vašich rukou.

Pořád ale věřím, že se jednalo jen výjimečný případ, se kterým se vy ostatní nikdy nesetkáte. Proto si dejte záležet hlavně na vlastní přípravě!

Pokud potřebujete poradit, jak připravit obhajobu, přijďte na moje školení Jak obhájit diplomku.

Přeji vám všem úspěšné státnice!

Pavel Semerád

Sdílení článku je povoleno!Share on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Share on LinkedIn
Linkedin
Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a od roku 2011 jsem vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastech.

Komentáře: 2

  1. Dovolím si nesouhlasit se závěrem. Jedno zazvonění *není OK*. Je lidsky pochopitelné a omluvitelné, nejsme stroje, takže děláme chyby, ale OK není. Od studenta chceme, aby bral státnice vážně, aby se na ně připravil, aby respektoval stanovená pravidla. Totéž by ale mělo platit i pro nás. Vypnout zvuk mobilu při vstupu do státnicové místnosti je to nejmenší, co bychom mohli udělat, aby student viděl, že i my věc bereme vážně.

    1. Děkuji za komentář. Netvrdím, že je to opravdu „OK“. Chtěl jsem tím je říct, že posílat stížnost jen kvůli tomu, že někomu zazvonil telefon, by bylo příliš. Viz odstavec výše: „Chtěl bych Vás ale požádat, abyste tohoto institutu nezneužívala a např. nad jedno zazvonění se povznesla. Nikdy nemůžete vyloučit, že se to nestane Vám.“
      Samozřejmě i já svůj telefon před vstupem do místnosti vypínám. Je to elementární slušnost.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *