Tento článek vznikl v autorské spolupráci s metodikem profesního vzdělávání Policie České republiky a mým kolegou z Vysoké školy Newton panem podplukovníkem Vladimírem Borským, jemuž tímto děkuji za cenné podněty.
—
Ve čtvrtek 21. prosince 2023 došlo na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy k obrovské tragédii. Přímo v budově školy byli zastřeleni studenti i jejich vyučující. Celková bilance byla 14 mrtvých (+ pachatel, který spáchal sebevraždu) a 25 zraněných.
Kromě toho další stovky lidí prožili hororové chvíle přímo na místě a další nepřímé účastníky tento nesmyslný a ohavný čin poznamená po zbytek života.
Odpočívejte v pokoji a upřímnou soustrast všem pozůstalým
Pořád nemohu uvěřit tomu, že se to opravdu stalo. Naprosto zbytečně vyhasly životy nevinných lidí, kteří byli „jen“ ve špatnou chvíli na špatném místě. Nedokážu si vůbec představit, co ti lidé v posledních chvílích prožívali.
To si tak jdete jako každý jiný den na odpolední přednášku a najednou kolem vás někdo začne střílet a zabíjet. Tohle je něco, co nikdo z nás prožít nechce. Na vysokých školách působím od roku 2004 a nikdy jsem se na akademické půdě nebál.
Ano, zažil jsem i situace, kdy na mě studenti po té, co jsem je vyhodil od zkoušky, něco křičeli (těm zahraničním jsem nerozuměl) nebo bouchali dveřmi, ale nikdy to nedošlo ani k náznaku fyzického útoku. Vždy jsem to považoval jen za jakýsi následek emočního vypětí.
Nikdy by mě ale ani nenapadlo, že by podobné excesy měly přerůst v něco víc. Po tom masakru na filozofické fakultě se to ale změní. Už si nebudeme jisti ničím. Ani vlastními studenty. (Abych nekřivdil jen studentům. Vlastně nikomu na akademické půdě.)
Pozůstalí
Emocionální humus z obrovské ztráty prožívají pozůstalí obětí. Mé myšlenky míří zejména k (pra)rodičům a životním partnerům, příp. k vlastním dětem obětí.
Právě oni v maximální možné míře podporovali své nejbližší, což by mohlo vést k neoprávněným výčitkám, zdali nezemřeli právě kvůli jejich podpoře.
Takové uvažování však není na místě. Každý z nich měl vždy jen tu nejlepší vůli podpořit své nejbližší. Tragédie však není jejich vinou, nýbrž souhrou událostí řízených cizíma rukama.
Bezpečnost především
Dnes je už pozdě ptát se, jak ten střelec dokázal propašovat na fakultu takové množství zbraní.
Ta otázka je přesto velmi důležitá a pro zajištění bezpečnosti do budoucna klíčová. Je potřeba v maximální možné míře snížit anebo zcela eliminovat všechny rizikové faktory.
Ať už však budou přijata jakákoliv opatření, nebude zřejmě možné zaručit, že se podobná situace už nikdy nestane. Je však důležité udělat maximum pro ochranu všech členů akademické obce.
Připravme se proto na to, že na vysokých školách dojde k omezování svobody pohybu. A přestože to zasáhne všechny z nás, já s těmito opatřeními už teď souhlasím.
Jaká bezpečnostní opatření by mohla být přijata?
1) Omezí se vstup veřejnosti na akademickou půdu
Když chce někdo navštívit prostory vysoké školy, většinou s tím nemívá problém. A to ani tehdy, kdy se jedná o nestudenta a nezaměstnance. Turnikety, které se využívaly během COVIDu, dnes plní funkci pouze při vstupu mimo provozní dobu.
Myslím si tedy, že vysoké školy zavedou omezení vstupu do svých prostor, stejně jako je tomu na středních školách. Ano, tohle řešení může být účinné pro lidi z venku, ale ne pro členy akademické obce a další osoby s oprávněným vstupem „na kartu“.
Turnikety by tedy střelbě na filozofické fakultě pravděpodobně nezabránily. Útočník měl studentskou kartu k dispozici a přes turnikety by se tak pohodlně dostal.
2) Omezení pohybu s nadměrnými zavazadly
Jednou z vět, kterou jsem zachytil v médiích, byla, že studenti naprosto běžně nosí svá objemná zavazadla do školy.
Tato benevolence pravděpodobně skončí a školy budou zřizovat místnosti pro úschovu nadměrných zavazadel, jako je tomu např. na nádražích. A protože to přinese školám zvýšené náklady, bude tato služba pravděpodobně zpoplatněna.
3) Omezení velikosti příručních zavazadel
Velikost příručního zavazadla by mohla být rovněž striktně redukována tak, jako je tomu např. na letištích. Minimálně by tím došlo k omezení vnesení dlouhých zbraní, které nejsou konstruovány jako tzv. „skládačky“.
Specifickou kategorií jsou zbraně vyrobené z materiálů, které bezpečnostní rámy nemohou identifikovat. V České republice není možné takovou zbraň ani vlastnit bez speciální výjimky udělené podle zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu. Aktivní útočník však může užívat i jiné zbraně, například nůž.
4) Bezpečnostní rámy
S kontrolami (nadměrných) zavazadel souvisí kontrola obsahu. Lze předpokládat, že se školy pokusí prosadit bezpečnostní rámy. Ty by měly dát signál ostraze objektu, že by mělo dojít ke kontrole obsahu zavazadla.
Ano, jsem si vědom, že to může přinést řadu nepříjemností, jako byly kritizované kontroly, kdy studentkám pípaly kovové části podprsenek. Přesto je možné provést kontrolu bez pocitů jakéhokoliv ponížení.
Základním předpokladem pro zachování lidské důstojnosti je kontrola zavazadel i osob pracovníkem ostrahy stejného pohlaví, výkon prohlídky ve vyhrazeném prostoru mimo účasti dalších osob a především důkladné seznámení s účelem kontroly.
5) Automatizované kamerové systémy
Ať už jsme nebo nejsme příznivci konspiračních teorií o big brotheru, jednou z nejúčinnějších metod dlouhodobého dohledu nad areálem je automatizovaný kamerový systém, který eliminuje podcenění lidského faktoru.
Lze tedy očekávat, že školy budou instalovat ve svých areálech kamerové systémy, což sice navýší náklady na správu a provoz, ale mají svá opodstatnění.
- Kamerové systémy umožňující sledování situaci v učebně i mimo ni významně pomohou nejen při ochraně vlastní bezpečnosti, ale také poskytnou nejpřesnější informace zasahujícím policistům.
- Ti mohou díky přesné poloze pachatele (pachatelů) zásadně zrychlit nalezení a eliminaci aktivního útočníka a ochránit tak zdraví a životy dalších osob.
- Venkovní kamerové systémy pomohou zvýšit bezpečnost v kampusech i při snížené viditelnosti a v noci.
6) Informační a komunikační zařízení přímo v učebnách
Z výpovědí očitých svědků této tragické události mj. vyplývá, že neměli ponětí, co se ve čtvrtém patře školy děje. Často proto vypovídali, že si říkali, co tam nahoře blbnou – stěhují nábytek, nebo mají nějaký ohňostroj…
Z tohoto důvodu je pravděpodobné, že školy instalují do svých učeben zařízení, která budou osoby v místnosti informovat o mimořádné události. Nemusí se hned jednat o střelbu, ale třeba i o požár v budově.
Současně by v místnosti měla být i zařízení, která umožní komunikaci mezi osobami v místnosti a mimo i bez použití mobilního telefonu.
To nevylučuje ani instalaci systémů centralizované ochrany, které známe z filmů např. z poboček bank anebo pošt, kdy stisknutím tlačítka vyšlete okamžitou výzvu k zákroku ze strany policie bez nutnosti kamkoliv volat.
7) Zabezpečení učeben
Když se projdete po univerzitních kampusech a univerzitách, nemáte problém vstoupit takřka do jakékoliv učebny, kde probíhá výuka.
Ano, vím(e), že jsou i výjimky – do některých učeben se dostane jen oprávněná osoba na zaměstnaneckou kartu. Velké přednáškové místnosti ale toto zabezpečení nemívají.
Proto by mělo být možné – v případě zavedení systému upozornění na nebezpečí – učebnu ihned uzamknout. Zejména pak v případech, kdy útěk z místnosti není bezpečný. Útočník pak neví, zdali je učebna prázdná anebo se v ní účastníci výuky skryli.
Útok přes zamčené dveře ho alespoň zpomalí a ti, kteří jsou uvnitř, mohou získat ty nejcennější sekundy či minuty do příjezdu policie anebo (je-li to nevyhnutelné) pro přípravu na boj s útočníkem.
8) Povinné školení, jak postupovat v krizových situacích
V životě nemůžeme být připraveni úplně na všechno. Pokud ale máme alespoň základní informace, jak se v krizové situaci chovat, je větší pravděpodobnost, že ji snáze zvládneme. Platí tady ale taky to, že člověk v krizové situaci často jedná jinak, než by předpokládal. Třeba já bych se asi pos**l strachy.
Informace o tom, jak se chovat v učebně během mimořádné události a jak správně postupovat během evakuace, by měl dostat každý student a zaměstnanec.
Studenti by měli absolvovat alespoň jednou nácvik evakuace (ideálně hned v prváku), zaměstnanci by měli být instruováni v pravidelných intervalech (součást školení BOZP).
Taková školení by mohli provádět přímo příslušníci Policie České republiky, neboť na situace s aktivním střelcem jsou teoreticky i prakticky školeni už při jejich základním výcviku.
Pro tyto situace vznikl i jednotný postup celého integrovaného systému s názvem AMOK – útok aktivního střelce.
Pro zraněné může být po příchodu policie na místo zvláštní, že jim zakročující policisté neposkytnou první pomoc, ale hodí po nich pouze lékárničku a pokračují dále. Důvodem je priorita číslo jedna – zastavit/eliminovat aktivního útočníka.
—-
Možná vás napadnou i další opatření, napište mi o nich do komentáře, třeba se nám podaří nalézt nějaké efektivnější řešení pro zajištění bezpečnosti.
Všem nám ale přeji, abychom nic z toho už nikdy nepotřebovali. Naštěstí jsou obdobné události v České republice výjimečné a mimořádné a můžeme jen doufat, že v masové medializaci tragédie nenaleznou inspiraci další.
Dovolte nám ještě jednou vyjádřit upřímnou soustrast všem pozůstalým a brzké uzdravení zraněným.
S veškerou úctou
Pavel Semerád a Vladimír Borský
Omlouvám se, ale toto je jeden z případů, kdy se zásadně rozcházíme v názorech. Nevím, co bych měl vládě a/nebo školám doporučit za opatření, aby to vedlo ke zvýšení bezpečnosti, ale z vašich návrhů mám velmi špatný pocit. Až na výjimky jde podle mě o změny, které:
a) nezvyšují bezpečnost vůbec, jen vyvolávají dojem lepší bezpečnosti, což se ale může obrátit proti nám (falešný pocit bezpečí): #1, #2, #3;
b) teoreticky bezpečnost zvyšují, ale nebudeme ochotni je dodržovat, takže v praxi nebudou fungovat: #8;
c) teoreticky bezpečnost zvyšují, ale nedokážeme je použít tak, aby to nebylo více než kompenzováno obrovskými náklady (nejen v penězích, ale i v jiných aspektech, třeba v čase nebo nepřijatelně vysoké chybovosti): #4, #5;
d) bezpečnost zvyšují, ale to zvýšení je marginální ve srovnání s tím, co můžeme udělat už teď: #6.
Snad jedině #7 vypadá smysluplně. Snad nebude příliš velkým cílem vtipálků. Z ostatních mám strach, protože jejich zavedením vznikne dojem, jak je hrozba pěkně vyřešena a můžeme opět usnout na vavřínech, jen aby nás za měsíc nebo za rok zase někdo přesvědčil, že jsme se ve skutečnosti nechali připravit o další kus svobody, soukromí či pohodlí a žádný bezpečnostní přínos z toho nezískali.
Vážený pane Pepo,
já Vaše pochybnosti k těmto návrhům plně respektuji. Opravdu by bylo mylné, kdybychom se nechali uchlácholit domnělou bezpečností po zavedení kteréhokoliv z opatření.
Já ty naše návrhy vnímám tak, že se jedná o možnosti, které mohou vysoké školy využít. Mnohé z nich totiž fungují i v zahraničí, vč. např. oplocení kampusů. Nevěřím ale, že by se podařilo přijmout všechny najednou. Část z nich by ale mohla pomoci v pasivní ochraně.
Navíc nejsme schopni zcela eliminovat riziko od vlastních členů akademické obce, protože se na svoji kartu dostanou v podstatě kdykoliv kamkoliv. To byl i případ na Karlově univerzitě.
Víte, co já osobně považuji za nejhorší? Tu bezmoc. I kdybychom dokázali sebelíp zabezpečit školy, může se podobná situace opakovat např. v nemocnici, v obchodním centru, nebo na vánočních trzích. Můžeme jen doufat, že se to nestane.
S úctou
PS
Co takhle ozbrojit učitele?
Děkuji za Váš návrh, ale nemyslím si, že by byl proveditelný. Této vyzbrojenosti by mohl totiž někdo snadno zneužít a ani by si nemusel přinést vlastní zbraň.