Předsedovi komise se prý nelíbil můj projev. Tak mě vyhodil

Otázka mého čtenáře

Před pár dny jsem absolvoval opravný termín státní závěrečné zkoušky, na kterém mě komise – i přes můj relativně dobrý pocit z mého výkonu – vyhodila. Tím, že to pro mě byl opravný termín, znamená to pro mě neúspěšný konec studia…

Nejvíc mě štve, že mi jako důvod řekl předseda komise, že se jim nelíbil můj projev. O ničem jiném nemluvil. Pak mi řekl, že by si nemohli vzít na triko, že by mě poslali ven s inženýrským titulem, když jsem předvedl projev, jaký jsem předvedl.

Opravdu jsem nechápal, že mě vyhazuje jen kvůli mému špatnému projevu!! Proč nevzal v úvahu to, že jsou studenti při takovém životním milníku nervózní, jsou pod velkým tlakem, apod.?

Moje odpověď

Děkuji vám za důvěru, pokusím se vám odpovědět, i když bohužel nemohu na celkovém výsledku cokoliv změnit.

Velmi dobře si uvědomuji, jak je pro studenty těžké předstoupit před komise. Tím spíše, pokud se jedná o druhý (a poslední) zkušební termín.

Dobře si vzpomínám na své komisionální zkoušky během doktorátu, kdy mě v květnu vyhodila komise z obhajoby tezí (dnes jim za to zpětně děkuji!!!) a v srpnu jsem šel na opravný termín.

Bylo to opravdu hodně psychicky náročné, a proto se snažím, abych to svým následovníkům během státnic alespoň neztěžoval.

Předseda seznamuje studenta s výsledkem komise

Projevy studentů během státnic jsou různé. Můžeme je rozdělit do těchto pěti skupin

1. Naučení studenti bez nervů zpravidla nemívají problém a o výsledku se komise nemusí dlouho radit.
2. Nervózní a naučení studenti to také většinou nějak zvládnou.
3. Nepříliš dobře naučení studenti ale se skvělou výřečností, to také – mají-li příležitost – nějak okecají.
4. Nervózní a nepříliš naučení studenti bez výřečnosti – to je vždycky velký boj.
5. Nenaučení studenti většinou končí neúspěchem. Ale s tím už většinou studenti počítají.

(Pozor, do 5. skupiny nepočítám ty, kteří si pod tím extrémním tlakem myslí, že tu hlavu mají úplně prázdnou. Většinou to s nimi nebývá tak hrozné, o čemž je komise ráda přesvědčí.)

Podle čeho se posuzují nervózní studenti bez výřečnosti?

Pro zkoušející je vždycky velmi těžké zjistit, jestli za nepřesvědčivý projev a chyby v odpovědích může nervozita, nebo neznalost. Proto se komise ptá a ptá, než získá větší jistotu. Následně pak hodnotí dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Když komise studenta pustí, student hodnocení příliš neřeší. Je to obrovská úleva, co si budem povídat. I to Ečko je dobrý.

Horší je, když komise studenta hodnotí nedostatečně E/4, to pak ve studentech bouchnou saze a hrozně těžko to snáší. Ve Vašem případě, kdy se to stalo podruhé, je i Etna v porovnání s Vašimi pocity mírumilovný Říp.

Já sám si nedokážu připustit vlastní nedokonalost

Když se mi vrátí článek z nějaké redakce s hodnocením „Odmítnut = desk rejection“ (jako včera ráno), soptím a nadávám. Je těžké si připustit, že můj výkon nebyl pozitivně opěvován a dostal jsem nepříjemnou kritiku. Mnoho mých kolegů to mívá podobně.

Nevím, jak státnice probíhaly u Vás, nepřísluší mi to hodnotit. Chci však věřit, že komise zvážila všechna pro a proti a zcela jistě i ona byla pod mírným tlakem, když věděla, že se jedná o Váš druhý termín.

Nerozhodovali tak jen o Vaší aktuální kondici, ale o výsledku celého studia. Párkrát jsem už v takové situaci byl také, a když student neoplýval vědomostmi, bylo to vždy hodně těžké rozhodování.

Pokud ale je výkon studenta nemastný – neslanný a ještě se znalostmi na hraně E/F, někdy převáží vnitřní pocit, že to zkrátka na výkon očekávaný od inženýra není.

Argumentování je pak zbytečné. Cokoliv řeknete, nedokáže zacelit šrámy na studentské duši. Student totiž většinou slyší jen ozvěnu v hlavě neudělal… neudělal…neudělal…

Mrzí mě to!

Jediné, co ve Vašem případě mohu napsat, je, že mě mrzí, že se to přihodilo právě Vám. Pravděpodobně to ale stejně jako předseda vnímala minimálně nadpoloviční většina členů komise.

Blbý je, že to automaticky znamená konec studia. Na některých školách sice bývá možnost i třetího termínu, ale to záleží na zkušebním řádu vysoké školy.

Co teď?

Dejte tomu, prosím, pár dní, až to největší zklamání odezní. Ne, neodezní úplně. Vždy budete cítit pachuť z neúspěchu. Důležité je se na věc podívat s čistou hlavou.

Je zřejmé, že studium je neúspěšně ukončeno. Vy ani já na tom asi už nic nezměníme.

Nyní máte ale následující možnosti:

1. Přihlásit se znova ke studiu na stejné vysoké škole, nechat si všechny předměty pouznávat vč. závěrečné práce a při nejbližším termínu jít znovu ke státnicím.
2. Můžete se přihlásit na jinou vysokou školu, nechat si pouznávat maximum možných studijních povinností a studium dokončit tam.

Obě varianty znamenají, že se Vaše studium prodlouží, ale čas, který jste studiu dosud věnoval, nemusí být zcela ztracen. Vím, že to bolí, štve a možná nejdete daleko k jadrnějším výrazům, těmi si ale nepomůžete.

Mrzí mě, že pro Vás nemám lepší odpověď. Jediné, co Vám mohu slíbit, že až své studium dokončíte, bude to příjemná satisfakce a na tuhle nepříjemnou životní epizodu začnete pomalu zapomínat.

Proto Vám z celého srdce přeji, abyste to již brzy dotáhl až k tomu toužebně očekávanému inženýrovi.

Pavel Semerád