Otázka mého čtenáře
Zdravím Pavle,
velice si vážím vašich videí na podporu studentů a velmi vám za ně děkuji. Několikrát mi už pomohla a vždy se něco hodně zajímavého dozvím.
Proto bych se vás chtěl zeptat, jestli mám řešit známky na vysoké školy, nebo mám být spíš rád za úspěch a zkusit příští rok třeba i metodu síto?
Mám za sebou úspěšně první ročník
Studuji ekonomický obor a zvládl jsem všechny zkoušky za první ročník. Sice něco jen díky doučování, ale o to nejde.
Spíš mě štve, že jsme měli asi jen dva předměty související s oborem. Zbytek předmětů byly informační systémy, filozofie, psychologie a tak podobně – což mi přijde úplně mimo obor.
Ve druhém ročníku by se to mělo změnit a měli bychom mít více předmětů souvisejících s oborem.
Mám řešit známky ze zkoušek?
Já jsem si vždycky říkal, že je jedno, jakou budu mít známku, hlavně, že projdu. Ale teď, když jsem se na ty výsledky po poslední úspěšné zkoušce podíval, tak jsem si říkal, že to přece jen mohlo dopadnout líp (ale taky i hůř, že :D).
Trochu mě to mrzí, protože jsem teď v druhém semestru na to víc kašlal a tak jsem dostal tři trojky. Na druhou stranu ale není mým cílem být akademickým pracovníkem (asi) nebo něco podobného, maximálně Ing. a tak to z tohoto pohledu asi nevadí.
Co si o tomto myslíte? Budu rád za váš názor na tuto situaci.
PS. Je pravda, že jsou sudé semestry obecně těžší než liché?
Moje odpověď
Milý pane kolego,
přiznávám, že otázka hodnocení studentů patří vždy mezi mé nejméně oblíbené učitelské aktivity. Beru to jako úplně nejnutnější zlo, které tak nějak souvisí se vzděláváním a ověřováním skutečných znalostí.
Možná, že když se jedná o automatizovanou formu např. otázky generuje počítač, je to snazší. Já jsem se už ale před téměř 10 lety vrátil k ústnímu zkoušení, a přestože můj pohled může být subjektivní, dává mi to prostor vytáhnout ze studenta maximum informací (=znalostí).
(Taky to eliminuje podvody, ale o tom jsem teď psát nechtěl.)
Hodnocení se někdy zbytečně přeceňuje
Jak jste asi poznal, není mým primárním cílem studenty vyhazovat (čas od času se tomu vyhnout nedá), ale vzdělávat. A právě – vzdělávání se – by mělo být cílem i samotných studentů.
Známky jsou sice jakýmsi ukazatelem kvality odpovědí, ale celkově známky může ovlivnit celá řada faktorů. Schválně, až budete mít teď víc času, podívejte se např. na recenze k vašemu oblíbenému filmu.
Uvidíte, že co je důležité pro jednoho diváka, může být méně důležité pro jiného a pohled třetího je také zcela odlišný. Zkrátka každý můžeme mít odlišné nároky, představy a (ne)reálná očekávání. Logicky se tak může lišit i pohled zkoušejících.
Hodnocení je (téměř) vždy subjektivní
Je to tak i u závěrečných prací. Schválně si najděte v informačním systému nějakou bakalářskou nebo diplomovou práci a podívejte se na posudky. Pokud se oponent s vedoucím o té práci společně nebavili, uvidíte odlišnosti v hodnocení.
Celkem pěkně to vysvětluje Daniel Kahneman v knize Šum (je dostupná i na Bookportu).
Vaším cílem by neměly být primárně známky, ale znalosti
A nyní se dostávám k Vaší otázce. Podle mého názoru by vašim primárním cílem nemělo být jen dosažení nejlepších možných známek. Vašim cílem by mělo být, abyste se něco nového naučil a dokázal to pak využít i v praxi.
Je to možná nepopulární názor, vždyť už na základní škole jsme byli tlačeni k tomu, abychom měli hezké známky. Pak se ale nemůžeme divit, že trojkaři pracují pro jedničkáře a dvojkaři pro státní správu.
Běžná rodina tráví předmětem, ve kterém děti nedosahují „dobrých“ výsledků více času než předmětům, které dětem „jdou“ a ve kterých vynikají.
Tohle nastavení při hodnocení úspěchů se pak přenáší i na vysokou školu
Já vím, základní a střední škola vám mají dát všeobecné znalosti a v každém z předmětů musíte zvládnout alespoň požadované minimum.
Vysokou školu si už ale každý student volí podle svého plánovaného zaměření a i v rámci této poměrně úzké specializace, jsou některé předměty pro studenta lehčí a jiné těžší. Obvykle se to pak promítá i v hodnocení.
Lehčí jsou obvykle ty, ke kterým má student nějaký vztah a vidí v nich smysl. Ty ostatní pak vnímá spíše do počtu a na ty se asi ta metoda síto dá uplatnit. Prostě se jich zbavit s minimem úsilí, aby ušetřený čas mohli věnovat předmětům, na kterých postaví svoji budoucnost.
Každý to máme jiné. Každý máme své lepší a horší předměty.
Netvrdím ale, že jsou některé předměty zbytečné
Mohlo by se zdát, že vás od studia některých předmětů snažím odradit. To vůbec ne! Každý předmět má ve vašem studijním programu důležité místo. Pomůže vám totiž komplexně rozšířit znalosti o vašem oboru.
Není nutné, abyste tyto předměty znali perfektně, ale už jen povědomí o tom, že něco takového existuje, vám jednou může ušetřit mnoho času a peněz (ne)vynalézáním kola.
Pro ekonoma jsou důležité i oblasti psychologie a sociologie (o informačních systémech ani nedutám). Přece potřebujete vědět, co motivuje zaměstnance k lepším výkonům, nebo podle čeho se rozhodují zákazníci při nákupu zboží a služeb.
Steve Jobs jednou řekl, že při pohledu do budoucnosti je těžké vidět věci souvisle. To můžete vidět jen při pohledu zpět.
Dobré známky – ano, nebo ne?
Na tuhle otázku vám nedokážu úplně jednoznačně odpovědět. Čím jsem starší, tím jako „student“ prožívám dobré známky více, než když jsem před 15 lety studoval bakaláře. Tehdy jsem se pragmaticky orientoval jen na splnění povinnosti.
Bylo to v době, kdy jsem studoval dvě vysoké školy současně, a každé opakování předmětu pro mě představovalo nabourání časového harmonogramu. Jestli bych ale postupoval zpětně jinak, to asi ne.
Proč ne? Protože se mě nikdy nikdo na známky nezeptal. Takže můj červený diplom mám spíše pro pohlazení vlastního ega. 🙂
Pavel Semerád
PS. Jsou sudé semestry těžší než liché? S tím jsem se nikdy nesetkal. Jde spíše o rozložení konkrétního studia. Obvykle ty první semestry bývají všeobecněji orientované (=mohou být subjektivně těžší).
