Minulé pondělí jsem potkal svého kamaráda Marka. Z náhodného setkání byla najednou hodina. Vyslechl jsem si jeho příběh, který mi začal vyprávět, a snažil jsem se mu poradit. O čem byl? Marek se chce vykašlat na školu a ptal se mě, jak napsat oznámení o zanechání studia. Důvod? Krize při studiu na vysoké škole; nic výjimečného. Chcete vědět, co jsem mu poradil?
Zanechání studia je celkem jednoduchá věc. Stačí podpis na oznámení, které předáte na studijním oddělení. Zabere to 10 minut… Toto rozhodnutí se bere ale jen těžko zpět. Proto, než je začnete sepisovat, se na to zkusme ještě podívat spolu. Třeba se nám podaří najít nějaké řešení. Stejně jste už rozhodnutí, takže „nemáte“ co ztratit. Ve své podstatě je to pravda, i když to nejcennější, váš čas strávený na univerzitě, už vám nikdo nevrátí.
Ztratili jste motivaci?
Krize při studiu na vysoké škole zažil snad úplně každý. Nezkušený prvák i ostřílený mazák těsně před státnicemi. Oba dva pak přemýšlí, jestli má vůbec smysl studovat vysokou školu. Já si myslím, že má. Je však důležité předem důkladně vybrat obor, který chcete studovat. Pokud jste si vybrali dobře, odchod nebývá jen jediným řešením. Vaše rozhodnutí studovat bylo jistě motivováno nějakou ušlechtilejší myšlenkou, než je hlad po titulu.
- Chtěli jste se stát profesionálem ve svém oboru a jiný způsob k dosažení vašeho cíle není (např. lékaři, učitelé, znalci).
- Chtěli jste se více teoreticky vzdělat v oboru, ve kterém se už profesně pohybujete, uspíšit kariérní postup, získat další kompetence nebo vyšší finanční ohodnocení.
Možná v tom bylo něco jiného. Vzpomínáte si na to, co to bylo? Pak ale vězte, že těchto cílů nedosáhnete přes noc. Studium je nikdy nekončící životní cesta. V okamžiku, kdy přijdou krize, zkuste si proti sobě dát znovu plusy a mínusy, a zhodnotit je. Pokud se jedná jen o krátkodobé „převážení“ negativ, zkuste je překonat. Je-li v tom něco hlubšího, je to jen a jen na vašich preferencích. Nikdo vás nutit násilím nebude a ani nemůže.
Jedná-li se jen o krátkodobý „výpadek“, rozdělte svoji cestu na kratší úseky. Mějte radost z každého, i dílčího, splnění studijních povinností a odměňte se za ně. Za odevzdání seminárky malý dezert v cukrárně a za zkoušku… (třeba večeři s partnerem, nebo nákup nového oblečení na promoce).
Pocit osamocení.
Hlavně v prváku dopadá na každého depka z osamocení. Na hodinách sedíte úplně sami a jste v cizím městě, kde nikoho neznáte. To je dost velký tlak na psychiku a jen málokdo to dlouhodobě vydrží. Pokud ještě někdy půjdete do školy, koukněte se kolem sebe. Kromě bouřících skupinek, které už mají za sebou první seznamovací večírky, najdete v místnosti i spolužáky sedící odděleně. I oni čekají, než je někdo osloví. (I já jsem čekal!) Tak se dvakrát nadechněte a třeba po nesmělém pozdravu získáte parťáka, se kterým tento typ krize překonáte.
Z každé přednášky odcházíte úplně zničení?
Když jsem začal studovat, byl jsem zaskočen tím, kolik toho na nás za 100 minut dokázali učitelé vychrlit. To se přece nedá všechno naučit! Zlatá maturita! Na klidu vám nepřidá ani to, že s každou přednáškou se nároky stupňují. Jedna přednáška navazuje na druhou, a pokud něco nepochopíte, což se stává poměrně často, už se vezete. Dohánět ten rozjetý vlak je fakt náročné. Navíc k tomu máte průběžné testy během semestru, jejichž bodové hodnocení významně ovlivňuje vaše připuštění k zápočtu nebo ke zkoušce.
Je opravdu velkou výhodou, když se v tomto případě máte na koho obrátit. Máte svého parťáka. Studovny jsou plné dvojic, trojic i vícečetných skupinek, které se snaží společnými silami pochopit „rychlokurz“ z přednášky. Pokud nikoho takového ve svém okolí ještě nemáte, hledejte! Jinak vám nezbývá nic jiného, než si najít někoho na doučování. Líp se ale učí s kamarády, protože si společně můžete dodávat odvahu před zkouškou a vaše spolupráce může fungovat i v dalších předmětech.
Nepodařilo se vám udělat nějakou zkoušku?
Semestr utekl jako voda a zkouškové vás nezastihlo v nejlepší kondici? I to se stává. Záleží na složení předmětů, které máte zapsané. V prvních dvou letech se prostě musíte probít předměty společného základu, abyste se od třeťáku už mohli jen profilovat ve vašem oboru. Platí ale pravidlo, že studenti, kteří jdou ke státnicím, musí mít splněné všechny předměty. Pokud si některý předmět budete muset zapsat znovu, nezoufejte! Není to žádná katastrofa! Je to „jen“ další studijní povinnost na víc. Neexistuje jediné univerzální řešení na to, jak udělat zkoušku. Přesto jsem se pokusil sepsat jeden návod o 5 krocích.
Řešíte nedostatek financí?
I když je v České republice studium na veřejných a státních vysokých školách bezplatné (vyjma věčných studentů), peníze jsou při studiu důležité. Musíte něco jíst, potřebujete někde bydlet a z něčeho „fungovat“. A co teprve pokud už máte rodinu, kterou potřebujete uživit, to je teprve oříšek!
Pro prezenční studenty existuje rychlé řešení – najít si brigádu. Ta má kromě pozitivního vlivu na zlepšení studentského cash flow i význam v podobě získávání praxe. Pokud nepomůžou nárazové brigády, stojí za zvážení např. přestup do kombinované formy studia a hledání uplatnění na trhu práce.
Kombinovaní studenti, kteří už zpravidla mají pravidelné zaměstnání, nebo podnikají, musí primárně zvážit své časové možnosti. Pokud se potřebují více věnovat svým aktivitám, aby vydělali dostatek peněz, mohou si studium rozložit do více semestrů, studium přerušit, nebo si vzít studentskou půjčku.
Půjčku jsem záměrně nechal až jako poslední variantu. Nejsem příznivcem bezhlavého zadlužování se. Pokud se ale jedná o účelně vynaložené prostředky, které vám pomohou dostudovat, potom ano, má svůj význam. Volil bych však vždy pouze bankovní instituce.
Vyzkoušejte a uvidíte.
Kdysi jsem si těmito krizemi sám prošel, ale nakonec jsem studium úspěšně dokončil. Vysoká škola vám hodně vezme, ale zároveň vám dokáže i dát. Stačí mít mysl otevřenou a co nejvíce toho vstřebat. Nemusíte vidět uplatnění hned, ale nikdy nevíte, kdy se vám nějaká znalost bude hodit.
Pokud jsem vás ani tak nepřesvědčil a studium ukončíte, rád bych ještě předal poslední „zkušenost“. Tím, že ukončíte vysokou školu předčasně, se nestáváte horším člověkem. Nebudete ani první ani poslední studenti, kteří tohle rozhodnutí udělají. Třeba na vás čeká štěstí na jiné vysoké škole. Sám jsem je hledal během bakalářského studia neúspěšně dvakrát.
Takže hodně štěstí při konečném rozhodnutí!
Pavel Semerád
