Začátkem září jsem byl na konferenci Daně – teorie a praxe, kde jsem prezentoval náš příspěvek: „Vliv reklamy na ochotu platit daně“. Řešili jsme v něm negativní dopad reklamních sloganů slibujících nákup bez DPH na daňovou gramotnost občanů.
Na tom by nebylo nic až tak převratného, kdybych nedostal neodolatelnou touhu udělat tu prezentaci úplně jinak.
Jak jako jinak? Co jsem dělával dříve?
Dělával jsem spoustu chyb, které plynuly z mé začátečnické nevědomosti. Z některých chyb jsem se už poučil, některé ale dělám i dnes. I proto chápu studenty u obhajob, když jsou ty jejich prezentace stejné jako přes kopírák. Stejné, jako jsem míval i já.
- Písmo bylo malé a špatně čitelné. O barvě písma a nekontrastním podkladu ani nemluvím.
- Všechno jsem musel mít na slajdech a všechno jsem musel poctivě přečíst.
- Když jsem to četl, nemluvil jsem k publiku. Když jsem četl všechno, ztratil jsem kontakt s publikem úplně. Mlel jsem si to své a vůbec jsem nevěděl, jestli mě někdo poslouchá.
- Byl jsem neustále nervózní, protože jsem pořádně nevěděl, co mám napsané na dalším slajdu.
- O řečnických otázkách a odpovědích na ně jsem si mohl nechat leda zdát. Můj projev byl děsně monotónní. Neusmíval jsem se a mračil jsem se jako kakabus. 🙂
- To vše vedlo k tomu, že jsem obvykle nedodržel stanovený čas. Čím delší prezentace, tím více jsem své publikum musel nudit. A že ty dny na konferencích jsou někdy sakra dlouhé!
Tak tohle byly mé začátky. Postupem času jsem tyto nedokonalosti začal vylepšovat. Nejvíc mým prezentacím pomohlo, když jsem se je naučil zkracovat. Úplně jsem vyškrtl teorii!
Vlastně jsem dospěl do stádia, kdy mé prezentace začaly patřit mezi nejkratší. To je něco, čeho se většina prezentujících bojí. Co když to bude krátké a nikdo se na nic pak nezeptá! Také jsem se bál. Dokud jsem to před rokem nevyzkoušel u daně z robotů.
Tehdy jsem prožil úžasných 20 minut!!! – dvojnásobek přiděleného času – té nejlepší diskuze. Takovou jsem nikdy dříve nezažil. Byl to ten nejlepší zdroj inspirace k pokračování, za který jsem byl svému publiku nesmírně vděčný.
Letos jsem chtěl prezentaci zase vylepšit
Jsem si vědom, že jsem nevymyslel nic nového. Pouze jsem okopíroval koncept prezentací mých oblíbených řečníků. Ty prezentace jsou výjimečné v tom, že obsahují jen příběh bez zbytečného textu.
Vlastně tam text vůbec není, a když už, jsou tam max. 2-3 slova nebo jedna „motivační“ věta, která skvěle zapadá do jejich příběhu. Ani s tabulkami a grafy příliš neplýtvají a využívají je spíš výjimečně.
Tohle bych si ještě před 3-4 roky nedokázal vůbec představit! Na vědecké konferenci, která „musí“ být za všech okolností jen seriózní?! To nikdy – nezbláznili jste se? A vidíte, s věkem se všechno mění.
Měl jsem obrovský, ale fakt OBROVSKÝ strach z reakce publika. Přesto jsem to riskl a tohle byl výsledek.
Jak vypadala má prezentace?
S výjimkou úvodního slajdu, kde byl název naší přednášky a jména autorů, jsem měl na slajdech jen obrázky z mé oblíbené fotobanky Pixabay, jeden z webu Ministerstva financí České republiky, jeden s kresleným vtipem a tři s reklamním sdělením.
Dával jsem si pečlivě záležet na tom, aby slajdy doplňovaly jen to, co říkám. Chtěl jsem, aby mi posluchači věnovali pozornost. A to se mi podařilo. I ti zarytí „čumilové do notebooků“ začali zvedat hlavy.
Získat si pozornost publika ke konci náročného konferenčního dne vyžaduje hrozně moc energie. Všichni jsou již unavení a začínají se těšit na společenský večer. Já se vždycky těším na takové ty malé řízečky. 😉
Víte, co posluchače spolehlivě uspí?
Známá fakta! Proč tam dávat základní teorii a proč učit publikum, jak se odvádí DPH, když v sále sedí odborná daňová veřejnost a daňoví poradci? Pryč s teorií! Místo toho jsem raději začal vtipem.
Na obrázku byl malý kluk, který promlouval ke svému tatínkovi, protože se mu nezdála výše kapesného. Řekl mu proto: „Děkuji ti za kapesné, tati, ale pravděpodobně jsi ještě zapomněl připočítat DPH.“ 🙂
Co mi dala obrázková prezentace a jaké z ní mám pocity?
Díky tomu, že jsem neměl striktně vymezené, co musím ke každému slajdu říct, jsem se nemusel stresovat, že na něco zapomenu. Získal jsem obrovskou volnost! Mohl jsem se tak plně soustředit na to, co řeknu. Byl to skvělý pocit!
Důležité také pro mě bylo, že mi nikdo použitou formu nekritizoval. Proto to vyzkouším i příště. A pokud se tento koncept osvědčí, změním úplně své přednášky na konferencích.
Všem doporučuji, aby si to vyzkoušeli také a aby se zbytečně nesvazovali hustě popsanými slajdy. Většinu posluchačů totiž při pohledu na hustě popsaný slajd napadne: „Proboha, snad to nebude všechno číst!“
Prezentace na konferenci nemá být o čtení, ale o předání poselství. Vždyť na to máte jen 10 minut! Proto si na to vzpomeňte, až budete chystat nějakou prezentaci a vyškrtejte také všechno, co je tam zbytečné.
Nemusíte být hned tak radikální jako já, protože někdy to tak jednoduše nejde. Ale každá drobná úprava vedoucí ke zlepšení přednášky je skvělá. A když nebudeme omývat dokola teorii, kterou už všichni stejně znají, zbude čas i na skvělé a inspirativní diskuze! 😉
Takže, zdar všem prezentacím bez limitů a nebojte se je udělat jinak! 😉
Pavel Semerád
