Kdykoliv někde najdete informace o přijímacích zkouškách na vysokou školu, jsou většinou určené pro středoškoláky, kteří o studiu na vysoké škole teprve přemýšlejí. Jenomže oni nejsou jediní, kteří vyhlížejí termín pro podání přihlášky.
Víte, koho dalšího mám na mysli?
Ano, jsou to studenti, kteří už sice na vysoké škole studují, ale z nejrůznějších důvodů pochybují o tom, že si vybrali správný obor. V horším případě je už na první pohled vidět, že se na vysoké škole vyloženě trápí a nenávidějí to tam.
Sám jsem ukončil vysokou školu.
Znám to moc dobře z vlastní zkušenosti. Sám jsem se během studia dostal do stavu úplného vyčerpání – kdy jsem to na té vysoké škole už nemohl vydržet. A právě kvůli tomu jsem studium neúspěšně ukončil.
Takže, pokud také přemýšlíte o změně, budu ten poslední, kdo vás za ni bude odsuzovat. Mám pro to pochopení!
Když jsem v roce 2006 ukončil studium na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, byl jsem typickým příkladem studenta, který nezvládl přechod ze střední na vysokou školu. Prostě jsem se neuměl učit.
Navíc jsem neudělal v prváku několik předmětů a tak jsem si je musel zapsat znovu. To břemeno bylo pro mě natolik těžké, že jsem je prostě nedokázal unést a tak jsem to studium vzdal.
To víte, že jsem to obrečel
I když to dnešníma očima hodnotím jako správné rozhodnutí a i dnes bych postupoval stejně, tehdy to pro mě byla pomalu životní tragédie. Zatímco mí spolužáci z gymplu řešili už bakalářky, já jsem měl jít zase do prváku?! Tehdy jsem to nesl vážně těžce.
Proč vám to všechno povídám?
Protože i vy možná řešíte podobný rébus, nebo někoho takového znáte.
Protože vím, jak těžké to rozhodování je a protože vám chci pomoci.
Na druhou stranu byste ale neměli vzdávat studium jenom proto, že jste (na chvíli) pocítili studentskou krizi. To určitě ne – vyplatí se bojovat.
A i kdyby se ta krize měla dále prohlubovat, dobře si své rozhodnutí promyslete. Nenechte se ovlivnit emocemi a je-li to potřeba, nebojte se požádat o radu někoho zkušenějšího.
Ukončit studium není nic těžkého
Stačí jedna žádost podaná na studijní oddělení a je to. Jenomže s tím ukončením souvisí i další, často mnohem složitější úkoly.
Minimálně to budete muset říct svým blízkým, kteří do vás vkládali veškeré naděje (a peníze), abyste se jednou stali těmi lékaři, advokáty, nebo úspěšnými ekonomy.
Pojďme se tedy společně podívat na to, jak se této situaci postavit, jak ji řešit a jak překonat tuto studentskou krizi.
Začnu příběhem. Mám k tomu dva důvody. Jednak uvidíte, že tuto otázku řeší podstatně více studentů, než si možná myslíte, a také proto, že jsou si ty naše příběhy velmi podobné
Příběh mé čtenářky
Som druhým rokom študentkou Univerzity Komenského v Bratislave a veľmi ma zaujal Váš kontent venovaný všetkým študentom.
Chcela by som sa s Vami podeliť o môj problém a pevne verím, že si nájdete čas a skúsite mi naň aspoň odpísať Váš osobný názor z pohľadu človeka, ktorý už vysokoškolské vzdelanie získal a pohybuje sa už niekoľko rokov v tejto oblasti.
Viem, že samotné rozhodnutie bude len a len na mne, ale opäť opakujem, verím, že nie som jediná študentka na Slovensku či v Čechách, ktorá rieši niečo takéto.
Ako som si vybrala vysokú školu?
V prvom rade chcem povedať, že spolu s mojimi výbornými známkami na ZŠ a neskôr na SŠ – gymnáziu sa ruka v ruke niesli vysoké očakávania zo strany môjho okolia na výber náročnej vysokej školy ako takej.
Ja osobne som sa videla niekde na odboroch ako sú: žurnalistika, masmediálna komunikácia, novinárčina, médiá či história. Nikdy to však nebolo také jednoznačné v mojej hlave, aby som si išla tvrdo za jedným povolaním, ktoré v budúcnosti chcem a budem robiť.
Postupom času, blížiacim sa výberom môjho smerovania v živote som začala veľmi vnímať názory ľudí okolo mňa, ktoré ma formovali a naviedli ma na myšlienku štúdia medicíny.
Hovorila som si: „Veď dokážeš mať samé jednotky z každého jedného predmetu, prečo by si nedokázala to, čo tvoje spolužiačky?“ atď. Okrem toho, môj otec vždy hovorí: „Budeš sa trápiť 5-6 rokov, ale potom budeš mať oveľa lepší život, ako napríklad po ukončení humanitných vied.“
Dôležité je podľa mňa podotknúť, že moji rodičia na VŠ neštudovali a je pre nich ťažké pochopiť, ako sa študent cíti.
Prvý semester na vysokej škole
Viem, prvý semester je vždy náročný, opakovala som všetky zápočty, väčšinu skúšok a psychicky ma to veľmi ničilo.
Mala som však v hlave plán, že ak to nezvládnem, nebudem ďalej pokračovať, nebudem nikomu nič dokazovať a budem rozvíjať niečo iné, v čom môžem byť veľmi dobrá. Veď to bol len jeden stratený rok.
Na veľké prekvapenie sa mi podarilo dokončiť skúškové obdobie na jeho konci, s úspešným absolvovaním každé jedného predmetu.
Ako prebiehalo moje dištančné štúdium?
Letný semester prebehol dištančne a keďže sa len hľadal spôsob, ako nás dištančne vzdelávať, bolo oveľa jednoduchšie ho zvládnuť. Nebol tak dôvod odchádzať, práve naopak, pokračovať v štúdiu.
Tento rok sa už spôsob on-line výučby v mnohých smeroch zmenil k lepšiemu, kvalitnejšiemu, ale bohužiaľ, mám pocit, akoby mnohí pedagógovia dávali celú túto pandemickú situáciu za vinu študentom a snažili sa im sťažiť už aj tak náročnú situáciu ešte viac.
Každopádne, skúškové sa blíži ku koncu a ja nedokážem prejsť jednou skúškou. Je tu možnosť prenesenia do ďalšieho ročníka, obvykle to prenášanie však študenti na mojej fakulte nezvládnu.
Ideme priamo na magisterský stupeň a tak sa nedá po bakalárovi zmeniť smer štúdia. Mám strach, že je toto štúdium pre mňa až príliš náročné.
Vidím, koľko úsilia potrebujem dať do štúdia na to, aby som vôbec ako tak prešla a to som nikdy nemala problém s učením ako takým.
Neviem, či dokážem študovať vysokú školu
Neviem či sú pre mňa ťažké konkrétne tieto predmety, alebo nedokážem študovať vysokú školu samotnú. Niekedy mám pocit, akoby som len čakala, čo sa už stane – ak to mám dať, dám to, ak nie, tak nie.
Stále premýšľam nad ukončením štúdia a prestupom na inú VŠ. Nechcem však stratiť dva roky, nechcem sklamať rodičov a uvedomujem si, že tento odbor má perspektívu do budúcna.
Bola by som na seba veľmi pyšná po doštudovaní tejto školy, len či to chcem až tak, aby som tomu obetovala aj psychické a fyzické zdravie… Naozaj by to nemalo byť čisto len o získaní titulu.
Viem, že môj „problém“ nie je tým najhorším na svete, uvedomujem si to. Zaujíma ma však pohľad niekoho zvonku, nezainteresovaného.
Vyberajte si vysokú školu poctivo
Súčasne by som chcela týmto aj upozorniť viacerých mladých ľudí, na ktorých máte dosah, aby si vybrali zameranie vysokej školy poctivo, s vlastným úsudkom a nebrali ohľad len na názory druhých ľudí či spoločnosti.
Môže sa im totiž stať, že budú mávať úzkosti, nebudú vedieť, čo majú robiť ďalej a skončenie školy/prestup na inú budú brať tak, ako momentálne ja – „koniec sveta“.
Ja Vám vopred ďakujem za Váš čas a prajem pekný zvyšok dňa.
Moje odpověď a doporučení
Velmi Vám děkuji za důvěru, se kterou jste s námi podělila o Váš příběh. Velmi si toho vážím, a samozřejmě Vám odpovím.
Jak vnímám studium na vysoké škole?
Na úvod bych chtěl říct, že přestože studium na vysoké škole není vždy procházkou růžovým sadem, patří mezi nejkrásnější období, na která studenti i po letech rádi vzpomínají.
Je to i proto, že jsme v kontaktu s lidmi se společným zaměřením a mohou tak vznikat přátelství, která přetrvají i po dokončení vysoké školy.
Samozřejmě absolutním základem je studovaný obor jako takový. I proto, a jsem velmi rád, že to i Vy zmiňujete, není jedno, pro jaký obor se student rozhodne.
Bohužel je hodně studentů, kteří nevědí, co by měli dělat po střední škole. Nemají tak vůbec představu, jestli by měli vůbec jít na vysokou školu, a pokud ano, tak jaký obor si vybrat.
Sám jsem byl jedním z nich. Mé plánované zaměření bylo od lékaře, přes právníka a ekonoma, až po učitele na střední škole.
Takže jsem byl také vděčný za každou (dobře míněnou) radu, která mi měla pomoci se rozhodnout.
Život dokončením vysoké školy nekončí!
Problém je však v tom, že lidé, kteří nám radí, třebaže jsou to naši nejbližší a vnitřně víme, že to s námi myslí dobře, pohlíží na konkrétní obory svýma očima. Někdy však jde hlavně o naplňování rodičovských ambic – chtějí mít z dítěte váženého doktora, advokáta, bankéře…
Rodiče, kteří nedokážou tyto ambice potlačit, mohou být konečným výběrem zklamáni a dokážou to dát i docela nepříjemně najevo. Zapomínají bohužel na to, že to nebudou oni, kdo se tomu oboru bude věnovat dalších 40 let!
Jaká je naše (profesní) budoucnost?
Když si uvědomíte, že zhruba třetinu života pracujeme, je to dobrý důvod myslet na to i při výběru oboru (a profese). Váš výběr ale nemusí být definitivní.
Do budoucna nás totiž čekají velké změny na pracovním trhu. „Vinou“ automatizace a robotizace mnohé profese prostě zaniknou. Zůstaňme ale pozitivní, budou vznikat i nové.
O mnohých z nich jste možná ještě neslyšeli. Ani jste nemohli, protože zatím neexistují. Při tom jich možná sami vystřídáte několik.
Změnou projde určitě i medicína – bude možné např. provádět operace na dálku. Lékař bude tisíce kilometrů vzdálený od pacienta, a přesto bude schopen provést bezchybný zákrok. A tak začne i tady docházet k ještě větší specializaci.
Když můžete změnit profesi, proč byste nemohli změnit obor na vysoké škole?
I kdyby se vám podařilo najít obor až po dvou letech, pořád má smysl se mu začít věnovat. Nepřemýšlejte nad změnou z krátkodobého hlediska. Dívejte se na to jako na investici do své budoucnosti.
Ano, právě jste (možná) promarnili 2 roky života, ale také se budete dalších 40 let věnovat oboru, ve kterém vyniknete a budete ho milovat.
Právě čtu knihu Na volné noze od Roberta Vlacha. Je v ní spoustu životních rad a mouder nejen k podnikání. Já bych se s vámi chtěl podělit o jedno z nich – optimální věk pro definitivní kariérní rozhodnutí je mezi 30. a 35. rokem.
Není to tedy ve dvaceti. Na hledání máte více času. Samozřejmě, čím je člověk starší, má rodinu a děti, tak je to těžší a těžší. Není to však vyloučené.
Jaké je tedy mé doporučení – máte změnit obor na vysoké škole?
Pomalu se vracím k Vašemu příběhu. Omlouvám se, ale protože toho o Vás víc nevím, bojím se Vám naordinovat nějaké finální stanovisko. Na to bych Vám potřeboval položit i další otázky, na které se ptám studentů, když společně hledáme „správný“ obor na vysoké škole.
Kdybych ale byl na Vašem místě, tak bych zvážil, jestli ten pocit nespokojenosti se studiem není jen krátkodobý. Víte první dva roky, kdy se na většině vysokých škol řeší obecný základ, jsou velmi náročné.
Změna obvykle přichází od 4. – 5. semestru, kdy se můžete i díky volitelný předmětům více profilovat.
Ono to ale vážně nejde!
Pokud jste skálopevně přesvědčená, že to, co studujete, není to, co byste chtěla v životě dělat, je na místě přemýšlet o změně oboru. Nemusíte se ale rozhodnout ze dne na den.
Stačí, když si do konce února (na některých vysokých školách je to i později) podáte přihlášku ke studiu a na konečné rozhodování máte ještě celý semestr.
Třeba se některé věci změní.
Třeba se naplní mé proroctví, že od 4. semestru začne být lépe.
Třeba Vás to studium bude na tolik štvát, že tu svoji odpověď brzy najdete.
Třeba objevíte své silné stránky a stane se z vás profesionál v (jiném) oboru.
Pamatujte si však, že to je Váš život, Vaše rozhodnutí a Vaše zodpovědnost.
A já Vám přeji dobrou volbu!
Budete-li potřebovat poradit, nabízím vám online konzultaci.
Pavel Semerád
Dobrý večer,
studuji VOŠ sociálně právní. Můj problém je, ne že by mi nevyhovoval obor, ale nejde mi učení. Možná proto, že v tomto oboru nepracují. Pro některé mé spolužáky je to lehčí, proto, že v tom pracují. Jsme po SŠ asi 25 let, takže si umíte představit, co to pro některé z nás znamená. Vždy jsem chtěla být učitelka v MŠ, ale nějak to nevyšlo. Před půl rokem jsem si udělala kurz asistenta pedagoga a teď jsem ve škole. Moc mě to baví a naplňuje mě to. Ráda bych si udělala VŠ buď vychovatelství nebo speciální. Jenže teď nevím, zda mám tuto školu zrušit nebo, jak píšete zatnout zuby a jít dál.
Předem děkuji za odpověď
Michaela
Milá paní Michaelo,
je sice pravdou, že pokud už máte nějaké praktické zkušenosti, může být studium jednodušší. Všechny obory jsou ale postaveny na tom, že se počítá i „s úplnými začátečníky“.
Ve Vašem případě je spíše otázkou, kolik studia Vám ještě chybí, příp., jestli by toto studium šlo zkombinovat se studiem na vysoké škole.
Nemohu za Vás udělat toto důležité rozhodnutí. Zkusil bych se zeptat ve škole (máte-li tam nějakého kariérního/studijního poradce), přece jen kompetentní lidé z oboru budou vědět, jak Vám pomoci zvládnout dočasné bariéry.
Držím Vám pěsti, ať vše zvládnete a ať se rozhodnete správně.
PS
Děkuji moc za radu, právě se cítím přesně tak, že nevím, jestli je mé současné studium to pravé. Studuji na právech a první rok a půl byl plný takových obecných předmětů, které byly fajn, ale teď začaly už ty odborné a vůbec se nestíhám do nich připravovat. Proto jsem se rozhodl, že si dám přihlášku na ekonomickou fakultu v Ostravě, jen se teda bojím té matematiky v prváku, jelikož 2 roky bez matematiky plus část třeťáku a čtvrťáku byl v době covidu, takže taky žádná sláva. Nicméně moc děkuji za motivaci, co dál se sebou.
Držím Vám pěsti, aby restart Vaší studentské kariéry dopadl úspěšně.
A matiky se nebojte, dá se zvládnout. 🙂 PS
Dobrý den,
Taktéž bych Vám chtěla poskytnout zpětnou vazbu na Vaše texty! Po přečtení vím, že se do školy chci vrátit! Bohužel u mě nastal obrovský zlom, když si táta našel novou paní a mamku bez řidičáku, nemocnou a v invalidním důchodu nechal tím pádem zcela na mé odpovědnosti! Ustála jsem to ale přišla jsem spolu s tím nejen o tátu ale také o chuť do života, o jistou vervu a jasně srovnané priority. Neměla sem chuť, ani sílu a tak jsem se nechala vlastně vyhodit(vyloučit) a to v 6 semestru. Chyběly už jen státnice a polovina bakalářky! Chtěla bych se vrátit, ale nevím co bych nyní měla podniknout – zda mě ještě nechaji dostudovat, nebo zda-li existuje jiná VS která by mi uznala těch 5 semestrů a mohla bych to na ní dodělat… Zjišťovaní těchto informací je pro mě tak náročné, že jsem dosud raději ani nesmýšlela o tom, že bych tak začala konat… Ale teďka jsem četla Vaše články a trochu mi ukázaly směr. Tak snad se zadaří. Děkuji moc!
Dobrý den,
tento článek, je pro mě nějakou pomocí. Jsem studentkou 4. ročníku na pedagogickou fakultě, univerzitu zmiňovat nebudu. Ve 3. ročníku u mě nastala krize, kdy každá zkouška co byla špatně přispívala k mému zhroucení, nakonec jsem si musela předělat tři předměty. Při nabídce práce dělat obor co studují jsem byla nadšená, bohužel zjištění, že to co se učíme na VŠ mi je v praxi k ničemu bylo ještě horší. V současné době bojuji s tím školu ukončit, přestože mi chybí jeden rok, tak moje zdraví to nezvládá a moje rodina se dělí na dva tábory. Ale váš článek mi ukázal, že v tom nejsem sama, kdo má takové problémy. Děkuji.
Milá Kristýno,
velmi mě mrzí, že u Vás došlo k takovému vyhoření.
Chápu, že je to pro Vás teď těžké období.
Nemám právo Vám „kecat“ do Vaší budoucnosti, ale je-li to jen teď krátkodobější krize, studium bych nekončil.
Existuje možnost přerušit studium, třeba jen na semestr, abyste dobila baterky.
Jen to přerušení nesmí být moc dlouhé, abyste na to své studium „nezapomněla“.
Doporučuji Vám, abyste se v klidu zastavila a udělala si jednoduchou analýzu + a -.
Vzpomeňte si také na to, proč jste chtěla jít studovat právě tento obor.
A pokud tu profesi chcete dělat i nadále, zatnul bych zuby.
Přeji Vám mnoho sil a úspěšné dokončení studia.
PS
Moc vám děkuji za tenhle článek. Prožívám praktický to stejné co vy, před rokem jsem nedal studium na VŠ, byl jsem z toho hotovej, nakonec jsem na vysokou nešel, protože jsem neměl motivaci. Nakonec po rozhovoru s rodiči a přáteli, jsem se rozhodl že na VŠ půjdu znovu, tentokrát lépe připravený, ještě půl roku budu chodit do práce, za chvíli podávám přihlášku na FF UJEP a Plzeň kde chci studovat historii a angličtinu abych mohl vyučovat na škole. Byl jsem z toho taky naštvaný že jsem takhle ztratil 2 roky ale váš článek mi hodně pomohl. Holt nastoupím do prváku ve 22.
Ještě jednou vám moc děkuji, hodně jste mi pomohl a teď už si věřím že to klapne.
Milý Ondro,
je dobře, že jste to nevzdal a že máte takovou podporu. Jít na vysokou školu o pár let později není žádná hrůza, dokonce si myslím, že je to i výhoda.
Člověk si ujasní, čeho chce opravdu dosáhnout a s takto nastavenou vizí nepotřebuje žádné další „falešné“ motivace.
Přeji Vám, ať svého cíle dosáhnete, i když ty dvě vysoké školy budou pěkný záhul. Ale i to se dá zvládnout (vlastní zkušenost). PS
Moc vám děkuji.
Já nejdu studovat dvě VŠ najednou, pouze si vybírám mezi těmihle, ale asi půjdu spíše na UJEP (je to blíž a už jsem tam studoval). Jen jsem to špatně napsal 🙂
To na tom nic nemění. I tak Vám přeji mnoho úspěchů! 😉
Děkuji.
Jak to myslíte nemění? 😀
No, že to bylo správné rozhodnutí a že Vám přeji mnoho úspěchů (nic mezi řádky tím myšleno nebylo). 🙂