Na úvod mám pro vás důležité upozornění – tento postup není 100%.
- Pokud se chystáte napsat seminární práci z nuly na sto za jeden den, bude to většinou poznat, nebo to nestihnete.
- Přestože tvrdím, že jde napsat seminárku za den, sám jsem tento semestr poznal, že se ten den může natáhnout i na dva měsíce.
- Je rozdíl mezi zpracováním (opravdová práce) a psaním seminární práce (popis toho, co jste udělali).
Pokud jsem vás tím neodradil, pojďme se do toho pustit společně!
Psaní seminární práce je časově náročné
Studenti, obzvláště ti pracující, si velmi často stěžují, že prostě – na rovinu – nemají čas na vypracování zadané práce. Jsou často rádi, že si potom, co uspí děti, na chvíli sednou.
Dlouho jsem tomu nevěřil. Dokonce jsem je podezříval z toho, že zbytečně přehánějí. Ale jen do té doby, než jsem sám začal studovat s dětmi. Až tehdy jsem pochopil pravý význam slov „na chvíli si sednout“.
Ale co naplat, seminárky se samy nenapíšou a já jich musím během MBA studia na CEMI zpracovat celkem 9. Proto jsem hledal způsoby, jak se s tím efektivně vypořádat. A tohle je můj postup, jak napsat seminární práci za jeden den.
Používám tyto 4 kroky
1. Každé psaní začíná čtením
Ještě než začnete psát, nastudujte si téma a dělejte si poznámky. Zní to jako klišé, ale bez studia tématu se většinou neobejdete. Úplný základ jsou materiály z přednášek a skripta.
Učitelé vám navíc budou i sami doporučovat literaturu, která vhodně rozšiřuje danou oblast. Buď vám o dalších zdrojích povědí sami na přednáškách, nebo vám je uvedou v sylabu do doporučené literatury.
Nemusíte číst všechno. Zaměřte se hlavně na ty zdroje, které se týkají vašeho tématu. Pokud ještě nevíte, o čem chcete psát, počítejte s časem navíc, který strávíte „všeobecným“ čtením při hledání něčeho zajímavého.
Studium literatury je sice časově náročné, ale bez problémů se dá přizpůsobit vašim časovým možnostem. Studovat můžete prakticky kdykoliv a kdekoliv např. v MHD po cestě do práce a z práce.
2. Práci si dobře naplánujte
Tento krok je velmi důležitý, protože vám pomůže vytvořit strukturu práce a naplánovat si skutečný obsah.
Je to takový paradox, ale opravdu se vám bude psát lépe, když budete předem vědět (nebo alespoň tušit), o čem to bude. Jinak můžete ztratit i hodinu koukáním do monitoru, než začnete psát.
3. Na psaní seminárky si musíte najít čas
Je jasné, že když chcete napsat seminární práci za den, že si ten den musíte opravdu najít. Technicky vzato si tento čas můžete rozdělit i do více dnů, abyste si nemuseli brát dovolenou. Vyhraďte si však čas na nerušené psaní.
Teď se dostávám na takovou křižovatku. Někomu, kdo se v dané oblasti pohybuje dlouhodobě, může vyhovovat, že nejprve napíše praktickou část, dokud „mu to myslí“ a teoretickou část dodělává později. Ano, dá se to tak udělat. Nemá smysl vám lhát. 😉
Většinou ale asi zvolíte standardní postup. Nejprve napíšete teoretickou část a o ni se pak opřete ve své praktické části.
4. Neplýtvejte časem! Pište, pište, pište!
Odpojte se od sociálních sítí a všech rušivých elementů. Začněte úvodem, kde zdůvodníte výběr tématu. Stanovte si cíl a metodiku (způsob zpracování).
V teoretické části se nebojte citovat. Čím kvalitnější citace v práci uvedete, tím lépe pro vás. Použitá literatura významně ovlivňuje kvalitu práce.
Nebojte se v praktické části vyjádřit vlastní názor (je-li to možné). Jedině tak vás práce po konzultacích s učitelem posune dál a celkově to bude smysluplně strávený čas. Výsledky nezapomeňte shrnout v diskuzi a v závěru.
Ještě si pohlídejte formátování práce – jednotné číslování stran a kapitol, velikost písma, řádkování a odsazení odstavců, apod. Dále nezapomeňte uvést obsah seminární práce a seznam použité literatury v požadovaném formátu.
No a to je v podstatě celé. Nic moc světoborného se za den vymyslet nedá. Chtěl bych vás už jen varovat od plagiátů a od toho, abyste si nenechávali psát práce na zakázku.
Věřte mi, že ať už za ten den napíšete cokoliv, pořád je to lepší, než žít celý život v nejistotě a strachu, že to „praskne“!
Přeji vám hodně času, pohody a nápadů při psaní seminárních prací.
Pavel Semerád
PS. Psát se dá opravdu kdykoliv a kdekoliv. Tento článek jsem napsal v čekárně v nemocnici s mizerným osvětlením. Tak už žádné výmluvy a začněte psát! 😉
