Student jako nástroj pomsty ve sporech mezi akademiky

Dnes jsem dostal e-mail od jednoho mého čtenáře a je to věc, ve které půjdu se svou odpovědí na hodně tenký led. Musím upřímně přiznat, že se toho i trochu bojím.

Tím tématem totiž jsou osobní spory mezi akademiky na jedné fakultě, ve kterých jsou někdy, bohužel, zneužiti i studenti.

Ti za to ale vůbec nemohou. Jsou jen nástrojem pomsty. Prostě jen byli v blbou chvíli na blbém místě. Nic víc. Ano, je to špatně, ale jak z toho ven?!

Otázka mého čtenáře

Píšu vám s dotazem ohledně rady na formulaci odvolání, které chci podat na průběh svých státnic. Psal jsem diplomovou práci pod vedením docenta z naší školy, která dopadla v posudku za A a od oponenta následně také za A.

Když jsem však přišel ke komisi, bylo mi řečeno, že je práce neobhajitelná. Teorie prý nekoresponduje s praktickou částí.

Sotva jsem spustil prezentaci, pánové v komise mi oznámili, že muselo dojít snad k nějakému omylu, či přehlédnutí mé práce ze strany vedoucího. Prý vůbec nechápou, jak je možné, že mi ji schválil k tisku.

Mám si najít nového vedoucího a napsat novou práci. Bylo mi i vytčeno, že je práce veřejná, a když dojde na kontrolu NAÚ (Národní akreditační úřad), je to na odebrání akreditace.

S kladnými posudky jsem čekal, že práci odprezentuju a budu ji mít téměř v kapse. Potkalo mě však tohle a já nechápal proč.

Od vedoucího jsem se po obhajobě dozvěděl, že má s těmito pány osobní problémy a já jsem se jen stal prostředníkem jejich konfliktu. Celou věc předal vedoucímu katedry k řešení, nicméně to vypadá, že ten ho ignoruje.

Rád bych se tedy odvolal, jenže jsem nikdy takové odvolání nepsal, a nevím, jak má vypadat. Vážím si každé vaší rady či nápadu na odvolání.

Moje odpověď

Děkuji vám za důvěru, se kterou jste se na mě obrátil se svým příběhem. Pokusím se vám poradit, jak nejlépe budu umět. Veškeré kroky je však nutné provádět s maximální opatrností. Doporučuji vám je konzultovat (i) s právníkem.

K těmto situacím, jakkoliv jsou už na první pohled odsouzeníhodné, bohužel občas dochází. Osobně jsem se s nimi sice nesetkal, ale z vypravování jsem o nich už slyšel.

Většinou mívají jednoho společného činitele – ješitné ego. Je to klasická situace, ke které dochází i mimo akademickou půdu. Když se někdo cítí znevýhodněn, nebo je ukřivděn, hledá cesty, jak to těm, kteří za to mohou, vrátit.

V přírodě by se to řešilo (fyzickou silou), v moderní době se využívají intriky

Je to tak. Kdyby došlo k podobnému konfliktu v přírodě, řešilo by se to fyzickou silou. Prostě by silnější jedinec ukázal slabšímu, kdo je vůdcem smečky.

V lidské společnosti se ale k podobnému řešení přistupuje jen ve výjimečných případech. Místo toho jedinci, jejichž ego se cítí dotčeno, hledají cesty, jak to tomu druhému vrátit i s úroky.

Akademici spolu nemusí dokonale vycházet. Je to stejné jako kdekoliv jinde

Možností, jak se může akademik někomu pomstít, je mnoho. Může se jednat o udání, zkomplikování kariérního postupu, nebo přenesení nepříjemných úkolů na bedra protivníka.

Dokud to zůstává jen mezi aktéry a nejsou do toho zavlečeni jiní lidé, dá se na to pohlížet jako na žabomyší války, které čas od času probíhají v téměř každém kolektivu.

O tom, jestli je to v pořádku, nebo není, teď nechci spekulovat. Sám jsem si teď v průběhu května vyzkoušel, jaké to je, když člověk čelí „anonymnímu“ udání. Celej květen stál úplně za…

Když se vezmou studenti jako rukojmí

Konflikt ale začne gradovat do nepředpokládaných výšin, když jsou do sporu zataženi jiní lidé. Nejjednodušší je si vzít jako rukojmí ty nejzranitelnější, kteří se nemohou adekvátně bránit – studenty.

To se teď, bohužel, stalo asi i vám. Stal jste se rukojmím ve sporu a nástrojem pomsty několika akademiků. Jak jinak si totiž vyložit kádrování studentů podle toho, kdo je jejich vedoucím práce.

Slyšel jsem o několika případech, kdy si akademici (šlo o školitele) vyhazovali navzájem u obhajob studenty doktorského studia ve stylu – ty mně jednoho, já tobě taky jednoho.

Vůbec je nezajímala kvalita a obsah dizertačních prací. Prostě on mi vyhodil mého doktoranda, já mu to vrátím. Jak snadné…

Co s tím ale dělat?

Asi se většina z nás shodne na tom, že je to absolutně nepřijatelné a že to odporuje akademické etice.

Oponent i zkoušející by totiž měli za všech okolností abstrahovat od osobních sporů a subjektivních pocitů a měli by co nejobjektivněji posuzovat znalosti zkoušeného.

V opačném případě se může jednat o zneužití zaměstnání, postavení a funkce, na což pamatuje i disciplinární řád vysoké školy.

Povinnost dbát dobrého jména univerzity porušuje zejména ten, kdo v souvislosti se svým postavením nebo členstvím v akademické obci vědomě, obecně nepřijatelným způsobem diskriminuje nebo zvýhodňuje jinou osobu či osoby. [např. Statut Univerzity Karlovy]

Za určitých podmínek by se mohlo jednat i o trestný čin. Nemám ale právní vzdělání, abych dokázal posoudit, zda vůbec a ve kterých konkrétních situacích.

Pokud dojde k naplnění této skutkové podstaty

Jste-li přesvědčen, že došlo k poškození vašich práv a že se jedná o neoprávněnou kritiku ze strany státnicové komise, máte možnost se bránit.

Protože jste ale v podstatně slabší pozici, doporučuji se bránit méně útočnou formou. Hrozí totiž, že sice dílčí válku vyhrajete, ale může se vám to vrátit např. u státnicových okruhů, kde je průkaznost tvrzení o znalostech studenta hodně subjektivní.

Subjektivní vs. objektivní

Zatímco u ústního projevu, neexistuje-li záznam, nebo dostatečně podrobný zápis, budete jen obtížně hledat zastání, u písemného projevu je možnost přezkumu. Tím písemným projevem mám na mysli vaši diplomovou práci.

Sám jste totiž uvedl, že vám práci komise zkritizovala ještě před tím, než jste začal prezentovat. V daném případě se tedy nabízí možnost nechat si zpracovat revizní posudek jiným odborníkem, který působí mimo vaši vysokou školu.

Přestože i jeho názor na práci může být zpochybněn a označen za podjatý, je to další hodnocení vaší práce. Na jeho základě je možné objektivněji posoudit, zda jste cíl práce splnil, příp. zda práce obsahuje (i další) nedostatky, které brání úspěšné obhajobě.

Na vašem místě bych tedy požádal jiného akademického pracovníka (z jiné vysoké školy) o zpracování posudku. Nejčistší cestou by to bylo, kdyby tohoto akademika požádal přímo váš vedoucí.

Navrhne-li uznávanou osobnost, riskuje sice, že i on(a) se do práce kriticky opře, ale jeho nebo její závěry si dovolí jen málokdo zpochybnit. To by mohla být vhodná cesta, jak se vypořádat s hodnocením členů komise.

Porovnejte zápis z obhajoby s posudkem externího oponenta

Z každé obhajoby je zaznamenáván její průběh. Záleží sice na tajemníkovi komise, jak podrobně uvede všechny skutečnosti z obhajoby, ale pokud práce není obhájena, musí komise svůj postoj dostatečně zdůvodnit.

Tento protokol je pak součástí složky o vaší státní závěrečné zkoušce. Máte tak možnost do ní nahlédnout i pořizovat si z ní záznam. Proto bych požádal studijní oddělení o poskytnutí zápisu o průběhu obhajoby.

Tento protokol a výtky v něm uvedené porovnejte s posudkem externího oponenta. Pokud se budou významně odlišovat, asi existuje možnost obrany např. ve formě odvolání k rukám děkana fakulty. (Konkrétní kroky konzultujte s právním zástupcem.)

Pokud vám ale kvalitu práce oponent rozstřelí (vyhodnotí ji „na hraně“ obhajitelnosti), smířil bych se s hodnocením komise a práci bych přepracoval.

V tom případě by měli „pánové z komise“ pravdu. I tak ale měli onu kritiku formulovat vhodnější formou.

Další možnosti obrany

Jako studenti nemusíte hned vyrukovat s renomovanými právními zástupci. Máte také možnost oslovit studentské senátory a studijní ombudsmany, kteří vám v řešení problému jistě pomohou.

Navíc, pokud budou mít informace o podobných problémech i od jiných studentů, mohou těmto problémům učinit konec jednou pro vždy. Mohou cestou přes vedení vysoké školy iniciovat i personální změny, příp. prosadit zjednání nápravy.

Chápu, že vám to je v současné situaci houby platné, ale jako studenti jste prostě pořád ve slabší pozici. Případným sporem se vám tak může zkomplikovat úspěšné dokončení studia. Tím vás nestraším, jen, prosím, dejte na moji radu a vše řešte zdvořilou formou.

Počkejte tedy na revizní posudek a uvidíte, jestli má smysl činit další kroky. K případnému řešení budete potřebovat doložit i další důkazy, jako jsou např. svědecké výpovědi dalších účastníků…

No, bude to ještě hodně „veselé“. 🙁

Přeji vám ale, ať vše úspěšně zvládnete a práci úspěšně obhájíte.

Pavel Semerád

PS. Řešíte nějaký studijní problém? Můžeme ho společně probrat i formou konzultace.

5/5 - (6 hodnocení)

Pavel Semerád
Na vysokých školách jsem studoval 10 let ve všech formách studia a letos jsem zahájil 12. sezónu jako vysokoškolský učitel. O své zážitky, zkušenosti a rady se dělím na mém blogu, na YouTube a v podcastu O studiu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.